Nájemník

Nájemník je ukázkovým filmem v němž se snoubí paranoia s hororovými prvky, je velmi podobný se starším režisérovým počinem Rosemary má děťátko který mi přišel vzhledem k depresím o kus lepší. Co mi vadilo, byla občasná přehnanost a některé scény byly nevysvětleny (zmizelé odpadky). Ale i přes to, je pro mě Polanski jedinečným filmařem, mistrem gradace který dokáže navodit depresivní atmosféru z téměř prach obyčejné scény. (06.05.2010)

Polanski, ty blázne, co jsi to natočil? Vždyť já ani při závěrečných titulcích nevím, kde končí představy a kde začíná pravda. Ze spořádaného průměrností zavánějícího a spolehlivého podnájemníka se stává černá ovce domu, které je vyčítáno nepatřičné chování. Ztište tu hudbu! Minulá podnájemnice skočila z okna. Ubohá paní s dcerou - chtějí je vystěhovat. A co ty egyptské hieroglify na záchodě a strnulé postavy? Není divu, že skočila, z toho by se zbláznil každý. (21.10.2011)

Aby se Trelkovsky mohl nastěhovat do bytu, musí předchozí nájemnice zemřít. To bude, jak se zdá, věcí hodin, maximálně dní. Po skoku z okna leží celá zafačovaná v nemocnici a všichni už o ní mluví v minulém čase. Prvořadým úkolem hrdiny je tedy spíš přesvědčit akurátního majitele domu, zakyslou domovnici a další nájemníky, že právě on je hoden být přijat mezi ně. Věci se začnou vymykat kontrole, Trelkovsky se při vší snaze udělat dobrý dojem dopouští jednoho prohřešku za druhým, skoro jako Peter Sellers ve Večírku, a v domě plném komplikovaných vztahů, v nichž se neorientuje, se stává nežádoucí osobou... "Není to jen špatný film, je to blamáž," vykřikoval Roger Ebert v dobové recenzi, jako by se cítil podvedený, a dával Polanskému za příklad tucty jiných hororů, které v dané sezóně viděl. Nejspíš proto, že americká distribuce se snažila divákům chápání filmu trochu nešťatsně usnadnit tím, že prezentovala Nájemníka jako horor bez dalších přívlastků. Ano, je tísnivý, zabydlený groteskními charaktery, velmi podivně, "přiopile" nasnímaný a záměrně nevymezuje viditelné hranice mezi realitou a hrdinovými halucinacemi. Pořád je to ale spíš expresivní drama úzkosti a obav jedince mezi jakousi ustálenou společností, do které chce, ale neumí zapadnout. Drama, které může mít obecnější rámec, kde dům může znamenat zemi a nájemník přistěhovalce. Film je výborný mimo jiné právě v tom, že nabízí víc možností, co si z něj vzít. Nakolik věřit ve spolehlivost toho, co ukazuje, nebo domýšlet, co jiného to může znamenat. Můžete Trelkovského chápat prostě jako imigranta, který se pokouší integrovat mezi starousedlíky, ti mají špatnou zkušenost s někým podobným a proto mu věc neusnadňují. Nebo jako člověka, který se jim tak násilně snaží vlísat do přízně proto, aby skryl nebo omluvil nějaký vlastní tajený problém. Pokud jsem něco nepřeslechl, ve filmu nepadne žádná zmínka o tom, proč Trelkovsky emigroval, zato se dozvíme, že už je ve Francii dlouho (pořád zdůrazňuje, že je francouzský občan a jeho občanský průkaz, který ukáže na policejní stanici, se téměř rozpadá opotřebovaností). Není tedy mezi nedůvěřivými Francouzi nováčkem, jeho paranoia a sociální negramotnost musí mít nějaké kořeny v minulosti a ty se dají domýšlet z jednotlivých situací. Stejně tak hostilní chování domorodců souvisí s Trelkovského předchůdkyní, tajemnou Simone Choules, a domýšlet, co asi byla zač, proč jim tak vadila a nakolik to souvisí s její sebevraždou, poskytuje dost zábavy na celý film, který díky tomu, jak diváka zaměstnává, uběhne jako voda. Doporučuju všem, kteří rádi čtou mezi řádky a neurazí je, když je film tu a tam zavede do slepé uličky. Těm, kteří očekávají horror, naopak radím, ať tentokrát sleví ze svých nároků. 80% (07.09.2010)

Po delší době jsem dostal chuť na typickou atmosféru z dílny Romana Polanského. A té se mi dostávalo ve velmi kvalitní množství zvláště v první polovině, která byla učebnicově zvládnutá ve všech směrech, hlavně co se týče budování napětí a nejistoty. Bohužel v druhé polovině se nesazená laťka příliš dlouho neudržela a najednou bylo té psychologie a mysteriózna příliš moc nad hlavu. Prostě mi ten závěr už neseděl a ta paranoia byla až neuvěřitelně velká bez větších důvodů. Polanski se hlavní role zmocnil kvalitně ale mě samotnému mi tam prostě neseděl. Lepší průměr. (01.04.2013)

Nesmierne silný paranoidný zážitok, ktorý svojou atmosférou podprahových podnetov vyvoláva zimomriavky až hrôza. Polanski to jednoducho vie. Čo dielo, to unikát! Nič nepodkladá na tácke, hrá sa s divákom a musíte sa sám rozhodnúť, či ide o chorobný paranoický jav hlavného hrdinu alebo aj Vám Polanski majstrovsky naindukoval do mysle, že všetci idú proti Vám. (04.04.2007)