Nájemník

Další Polańského film je za mnou, filmařinou i stylem připomínajicí o osm let starší Rosemary's Baby. Jenže na svého staršího kolegu bohužel nedosahuje. Hudební podkres složený z jednoduchých tónů se snaží přidat na atmosféře, daří se jí to však jen z části. [6,5/10] (13.03.2010)

Roman Polanski zažívá trable se sousedy, v jednom pařížském domě, jako čím dál znepokojenější mladý nájemník. Je tu malý problém a tím je lehce přetažená stopáž, stejně je to ale nadmíru povedený psychothriller-o-horror, s hezkým prostředím a dobrou atmosférou. Polanski má talent, a tento film je z jeho tří "bytových" hororů takový nejživější. (06.02.2011)

Osobně mi Roman Polanski v hlavní roli přišel skvělý a vůbec bych vůči němu neměl výtky. Koho bych si na jeho místě uměl představit? Možná Dustina Hoffmana. Ale zpět k Nájemníkovi. Po většinu času jde o vskutku parádní podívanou, která má atmosféru a drží diváka v očekávání. S blížícím se závěrem a psychickým rozkladem hlavní postavy, se film posunuje hodně ad absurdum, avšak jako celek tento počin i nadále funguje. (14.05.2018)

Aby se Trelkovsky mohl nastěhovat do bytu, musí předchozí nájemnice zemřít. To bude, jak se zdá, věcí hodin, maximálně dní. Po skoku z okna leží celá zafačovaná v nemocnici a všichni už o ní mluví v minulém čase. Prvořadým úkolem hrdiny je tedy spíš přesvědčit akurátního majitele domu, zakyslou domovnici a další nájemníky, že právě on je hoden být přijat mezi ně. Věci se začnou vymykat kontrole, Trelkovsky se při vší snaze udělat dobrý dojem dopouští jednoho prohřešku za druhým, skoro jako Peter Sellers ve Večírku, a v domě plném komplikovaných vztahů, v nichž se neorientuje, se stává nežádoucí osobou... "Není to jen špatný film, je to blamáž," vykřikoval Roger Ebert v dobové recenzi, jako by se cítil podvedený, a dával Polanskému za příklad tucty jiných hororů, které v dané sezóně viděl. Nejspíš proto, že americká distribuce se snažila divákům chápání filmu trochu nešťatsně usnadnit tím, že prezentovala Nájemníka jako horor bez dalších přívlastků. Ano, je tísnivý, zabydlený groteskními charaktery, velmi podivně, "přiopile" nasnímaný a záměrně nevymezuje viditelné hranice mezi realitou a hrdinovými halucinacemi. Pořád je to ale spíš expresivní drama úzkosti a obav jedince mezi jakousi ustálenou společností, do které chce, ale neumí zapadnout. Drama, které může mít obecnější rámec, kde dům může znamenat zemi a nájemník přistěhovalce. Film je výborný mimo jiné právě v tom, že nabízí víc možností, co si z něj vzít. Nakolik věřit ve spolehlivost toho, co ukazuje, nebo domýšlet, co jiného to může znamenat. Můžete Trelkovského chápat prostě jako imigranta, který se pokouší integrovat mezi starousedlíky, ti mají špatnou zkušenost s někým podobným a proto mu věc neusnadňují. Nebo jako člověka, který se jim tak násilně snaží vlísat do přízně proto, aby skryl nebo omluvil nějaký vlastní tajený problém. Pokud jsem něco nepřeslechl, ve filmu nepadne žádná zmínka o tom, proč Trelkovsky emigroval, zato se dozvíme, že už je ve Francii dlouho (pořád zdůrazňuje, že je francouzský občan a jeho občanský průkaz, který ukáže na policejní stanici, se téměř rozpadá opotřebovaností). Není tedy mezi nedůvěřivými Francouzi nováčkem, jeho paranoia a sociální negramotnost musí mít nějaké kořeny v minulosti a ty se dají domýšlet z jednotlivých situací. Stejně tak hostilní chování domorodců souvisí s Trelkovského předchůdkyní, tajemnou Simone Choules, a domýšlet, co asi byla zač, proč jim tak vadila a nakolik to souvisí s její sebevraždou, poskytuje dost zábavy na celý film, který díky tomu, jak diváka zaměstnává, uběhne jako voda. Doporučuju všem, kteří rádi čtou mezi řádky a neurazí je, když je film tu a tam zavede do slepé uličky. Těm, kteří očekávají horror, naopak radím, ať tentokrát sleví ze svých nároků. 80% (07.09.2010)

spociatku velmi nenapadny film, ktory sa pohyboval v rovine akejsi pokojnej dramy (a uz vtedy to bolo moc zaujimave), no druha polovica zacne naberat na obratkach, a razom sa vsetko meni v mysticky psychohoror prepleteny roznymi scenarovymi vychytavkami.. v prvom rade vyborne napisane, v druhom paradne odohrate samotnym polanskim, ktory ma dokonale presvedcil o tom, ze je fantasticky nielen za, ale aj pred kamerou. a zaver, ten je sialene demonicky.. (14.12.2007)