Poslední noc v Soho

Na jednu stranu MeToo natočený voyeristicky upachtěným stylem, který vzbouzí otázku, zda Wright o existenci sexuálního násilí až do nedávna nevěděl, že je z něj tak roztomile paf, a na tu druhou z téhle doslovné a pečlivě vysvětlené študákoviny ve výsledku nevyšlo nic než standardní bitchfight. Protože když dělám přímočaré revenge porno na ose muž-žena bez jakýchkoli komplikujících faktorů, dává perfektní smysl zakotvit u konfliktu dvou žen a smečky mean girls. Skoro jako by tu někdo spíš než o MeToo chtěl mluvit o NotAllMen. (12.11.2021)

Poslední noc v Soho je jako návštěva opravdu parádního večírku. Příprava na něj trochu trvá, první nadšení je ohromné a strhující ale každá další návštěva už nepřináší mnoho nového a nakonec i začne nudit. Minimálně ze začátku vizuálně strhující a první snová návštěva je našlapaná úžasnými detaily, u kterých si divák ani neuvědomují, jak náročné muselo být je natočit. Později už přichází mírný stereotyp a herecké výkony obou představitelek nejsou dostatečně přesvědčivé, aby diváka dostatečně vtáhly do děje. Hororové prvky skoro až rušivé... Milovníci 60. let si mohou hvězdu přidat, jejich zpracování je fantastické stejně tak soundtrack. (28.11.2021)

Číra slasť. Originálna variácia na giallo a Suspiriu, ktorá si berie zo žánru nosné motívy a štýl a pretvára ich do funkčného moderného celku tematizujúceho mladosť, Londýn, 60te roky a ich odvrátenú stránku. Nejde pritom o jednorozmerný horor a na rozdiel od druhej tohtoročnej pocty Talianom Malignant si to užije aj niekto, kto v živote nevidel jediné giallo. Dokonca prvých cca 40 minút sa ani nič desivé nestane - ak teda nepočítam veľmi autenticky napísané a zahrané trápno chudobného mladého dievčaťa, ktoré prichádza do londýnskej školy. Celý mysteriózny príbeh je pozorne vyskladaný, všetky stopy a motívy precízne naaranžované a nástup znepokojivej atmosféry (meniacej sa zo swinging sixties cez ligotavú špinu Londýna 60tych rokov až po otvorený horor) je pozvoľný, no o to efektnejšie vrcholí v záverečnom šokujúcom klimaxe. Atmosféra sa dá krájať, neóny blikajú a Argento tu tečie potokom. Tlačili sa mi slzy do očí z toho, aké je to celé dokonalé. Takto som si kino neužil, ani nepamätám. (10.11.2021)

Príde mi, akoby to Wright plánoval roky a akoby to za tie roky trochu stratilo relevanciu. Ale aj keď po expirácii a s výnimočne nevýraznou Anyou Taylor-Joy, jedná sa o nezaslúžený prepadák. Režisér sa s tým vyslovene vyhral; všetky tie odtiene tmavomodrej a súboje farieb s hudbou, sú skrátka pastvou pre zmysly. Thomasin je príjemne šialená, Smith démonický a vyzerá jak Chris Issak vo Fire walk with me, a pre Dianu Rigg šlo o určite dôstojnú rozlúčku. Plánujem to kukať znovu. (25.11.2021)

Wright umí skvěle vyvolat ducha čtvrti, kde v každém kamrlíku někdo zemřel, ve zdech každého baru jsou vsáklé zapomenuté večírky, a kde se všichni odvolávají na idealizovanou minulost, která má být pod tím vším někdě ukrytá. Toho zamilovaného i uštěpačného genia loci ale zejména ve druhé polovině rozežene nudné a průhledné pátrání po padouchovi, kde se Wright točí v kruhu, opakuje se a tak nějak celkově nemá co říct... Přitom záverečné titulky ukazují, že se stačí spolehnout právě jen a pouze na Soho. (07.11.2021)