Karel, já a ty

Pro diváka lačného filmu, v němž se toho hodně stane a vyřeší, může být sledování Karáskova zdařilého pokusu o český mumblecore, v němž se stane málo a nevyřeší v zásadě nic, frustrující. Karel, já a ty ovšem i tím, jak málo je naplňující, věrně odráží, jak žijí a přemýšlejí dnešní mladí městští intelektuálové. Film vzdor svému minimalismu a omezení záběru na malý vzorek příslušníků generace Y zároveň podobně jako filozofující walk-and-talk filmy Erica Rohmera či Richarda Linklatera otevírá řadu univerzálních témat. Tím klíčovým je nepolevující existenciální úzkost z toho, že se stále míjíme se svým „správným“ životem.___Nejistota je duševní stav zažívaný ve filmu s krátkými pauzami nepřetržitě takřka všemi postavami. Trvalému porozumění se jim paradoxně nedaří dosáhnout kvůli neustálému hledání jistoty, kterou vztahy z vlastní podstaty vylučují. Kvůli svému nastavení nedokážou některé skutečnosti v zájmu vlastního štěstí prostě ignorovat. Neumí tak být spolu, ani bez sebe, zas a znovu se scházejí a rozcházejí, hledaje sebe samé i člověka, po jehož boku budou moct sebou samými pohodlně být.___Trvalá nespokojenost kvůli nepřehlednosti bytí člověka sice vysiluje, ale možná i díky ní neustává ve snaze přesáhnout sebe samého a dál se vyvíjet. Nepřetržité kritické zkoumání vlastních stavů a vztahů, v jejichž pojmenovávání jsou hrdinové podstatně úspěšnější než v jejich řešení, je ostatně i hlavním hybným prvkem vyprávění. Karásek vystihuje nestálou povahu (nejen) partnerského života jednak nenucenými dialogy, prozrazujícími výjimečný cit pro rytmus a nuance lidské řeči, jednak přirozenou návazností přesně odpozorovaných situací. Dějí se jedna za druhou bez vykonstruovaných dějových zvratů, velkých konfliktů či složité vztahové kombinatoriky. Karel, já a ty zachycuje život postav zdánlivě bezprostředně, bez ohledů na požadavek pevně strukturovaného dramatického útvaru s vyvíjejícími se charaktery a silnou pointou. Ke spontaneitě a nahodilosti, které brání tomu, aby se téměř dvouhodinový film stal předvídatelným a těžkopádným, přispívá také natáčení v autentických pražských lokacícha přirození herci, obtiskující do rolí kus ze sebe samých.___Samotné dosažení opravdovosti, jaká je v české kinematografii ojedinělá, představuje výjimečnou hodnotu. Karel, já a ty u ní ale nezůstává. Věrná nápodoba skutečnosti Karáskovi slouží k tomu, aby mohl bez okatého předkládání velkých životních pravd přesně vypovědět o pomíjivosti vztahů, nenaplněných očekáváních a věčně se opakujících životních cyklech. Ve své jednoduchosti jde o neobyčejně promyšlený film. 80% Zajímavé komentáře: Hwaelos, zencitizen, elgreco, Syndrom, Marthos (17.11.2019)

Přijde mi to jako nějaký nepovedený studentský film. Velmi nudná konverzačka, rádoby chytré kecy a neustálé filozofování věčného teoretika života. Chvílemi děsný zvuk. Jenovéfě není občas rozumět především ze začátku. Násilné sdělování "neadekvátních lidských mouder". Časté plkání o h..... Chuť odejít z kina 90%. Jaký byl záměr? Má to být film nebo dokument? Koukat na tuhle ubohost skoro 2 hodiny, fakt ani náhodou! (13.12.2019)

Může mi někdo vysvětlit, co tímhle unylým hluchým pokusem o film ten totální podivínský nesympaťák Karásek vůbec mínil? Kromě Jenovéfy, která zraje jako víno, jsem na adeptu na nejhorší režijní debut za poslední dlouhé roky neshledal ABSOLUTNĚ nic zamapatováníhodného! Je to nespravedlivé, ale minimálně do července se zříkám naší porevoluční filmové tvorby. A to vyloženě zbožňuju konverzační komedie i dramata, viz. skvosty Naprostí cizinci, Bůh masakru nebo A co třeba Adolf? (02.06.2020)

Takový indie pocitový tlachání, který chvílema rve nervy, protože vyvolává dojem/pojem "mělcí lidi hluboce promlouvaj". Ale ono je to tak správně, takže těžko někomu něco zazlívat. Obsahově se jede na způsob post mortem pokecu o vlastním rozchodu - spoustu věcí víte, spoustu věcí ví ten druhej a jediný, o čem se nemluví, je to, co víte oba. Myšlenková konfrontace s někým dalším je pak vždycky obohacující a v jistým ohledu tenhle film "toho třetího" supluje dost dobře. Není objevnej, ale je chytrej a ve svým minimalismu kvalitně ukuchtěnej i naporcovanej, byť by porce mohly bejt menší. Skoro dvě hoďky jsou trochu moc. (12.08.2021)

Film, jehož trailer mě loni hodně zaujal a dlouho jsem měl chuť to vidět, až jsem se k tomu konečně dostal na HBO GO. Teď, když jsem to konečně viděl, za sebe musím říct, že si na to asi nedovedu udělat názor (podobně jako na samotného Karáska, jehož zjev mi zde střídavě byl a nebyl sympatický, aneb ano, trpím povrchním zvykem "třídit" lidi dle sympatií). Každopádně ale v tom filmu podle mě - především z Karáskových úst - zazní spousta zajímavých myšlenek, které nejsou k zahození (kouzelný je podle mě například dialog o tom, co to znamená mít s někým "pořádný vztah") a které se mi na tom filmu líbily asi nejvíc - na druhou stranu mi "jen" pár dobrých dialogů k dokonalému štěstí asi nestačí. Co mi zde vadilo hodně, byl zvuk, který je v některých scénách tak potichu, že jsem skoro neslyšel herce mluvit, a jindy tam náhle začne hrát strašně nahlas hudba - na to jsem fakt alergický. Některým replikám herců jsem navíc vůbec nerozuměl, protože prostě mluví hrozně rychle a s nějakou srozumitelnou artikulací se příliš neobtěžují. Ano, působí to maximálně autenticky, ale osobně dám vždy přednost tomu rozumět každému slovu, které ve filmu zazní. Každopádně na to, že to má skoro dvě hodiny, mi ta délka kupodivu nijak nevadila, a bavilo mě to, byť jsem osobně ze všech těch filmů, kde se dokola řeší jen vztahy, už dost unavený / otrávený. Asi to je i díky tomu, že Jenovéfu Bokovou mám celkem rád (zbytek castu už mi tolik nesedl). Nemůžu se ale ubránit určitému dojmu, že co mi na tom filmu asi vadilo nejvíc, je to, jak ukazuje, v jak ohraných kulisách tu všichni žijeme (a teď nemyslím jen ty notoricky známé pražské lokace a důvěrně povědomé bytové interiéry, v kterých se natáčelo) a jaké vztahové sračky pořád řešíme, a že z toho možná není žádná "rozumná / ideání" cesta ven (velmi trpká scéna, v níž Karel s Dušanem dochází k přesvědčení, že jedinou cestou k stabilnímu vztahu je paradoxně jistá lhostejnost ke svému partnerovi). V jistém smyslu je to vážně hodně dobrý film, který se brutálně vymyká českým poměrům a je mi v mnoha ohledech sympatický, například tím skromným rozpočtem, ale zpráva o našem světě, s kterou ten film přichází, mi je osobně dost proti srsti, a ty negativní pocity si spojuji s celým filmem, takže za mě asi nakonec musím napsat, že se mi to - spíše nelíbilo. (11.10.2020)