Chobotnice z II. patra

Zajímavost: Zedníčka po natočení tohoto filmu vyhodili z Divadla Na zábradlí, protože jeho svatozář se nedala schovat ani pod kloboukem a v letech totality zase tolik rolí pánů bohů nebo svatých nebylo. Naštěstí mu časem sama vybledla a tak ho zase vzali zpátky. Zedníček si proto před natáčení druhého dílu vydupal, že Veškrnová už nebude tak hysterická a on si nebude muset nechat všechno líbit. Film dobrý, jen atmosféra trochu moc stísňující, ty neustálé hádky mezi rodiči mně coby dítěti dost vadily. Taky v tom fackování potomků za každou hloupost mohli kapku brzdit. (25.06.2013)

Miluju tenhle dětský příběh. Je to moje srdcová záležitost. Pokaždé si ho v televizi užívám. Nemůžu se dočkat až rodinka vyjede na dovolenou, to se pak žačnou dít ty správné věci, kdy není nouze o bláznivé situace. Bez tohoto filmu si vánoční svátky neumím představit. Zedníčka jsem právě díky tomutou filmu začala mít ráda. Hodně mi připomíná mého vlastního otce. (27.12.2012)

Súrodenci Honzík a Eva najdú počas dovolenky pri mori dva zhluky plazmatickej životaschopnej inteligentnej hmoty. Vymodelujú z jej dve chobotnice a odvezú si ich domov do Prahy. Tam s nimi zažijú mnoho veselých príhod, ale zároveň sa dostanú aj do nebezpečenstva, pretože sú im na stope agenti zahraničnej energetickej spoločnosti, ktorá má o túto matériu záujem. Celovečerný film "Chobotničky z druhého poschodia" je zostrih rovnomenné televízneho seriálu. *** (22.02.2018)

Podle mě neexistuje člověk, který by neznal Chobotničky... nebo snad ano?Pro mě je naprosto nejlepším a nejoblíbenějším dílem právě nevydařená dovolená v Portugalsku. Ropa, zapadlé auto v písku, ten strašně starý karavan - tohle jsou přesně tři věci, které se mi vybaví, když se řeknou Chobotničky. A když se na film/seriál podívám zpětně, uvědomuju si, jak moc je to smutná a depresivní záležitost. Děti jedou na dovolenou s rozhádanými rodiči těsně před rozvodem, najdou nějakou podivnou hmotu, do které se zamilují, což na mě působí tak, jako kdyby nikdy neměly žádné hračky, nebo se nic netušící vykoupou v moři plném ropy, což musel být tedy opravdu zážitek a následně jedou na policii... :/ Jiřina Bohdalová je opravdu schopná svým hlasem přivést k životu i starý škrpál a Oldřich Kaiser spolu s Josefem Bláhou jako španělští policajti byla naprosto dokonalá kombinace, asi první a poslední, každopádně velmi líbivá. Do kníru Pavla Zedníčka jsem zamilovaná už dávno, takže pro mě jako vždy špička, tudíž doporučuju! (27.10.2021)

A další příjemný závan dětství, i když už ne s tak originálním námětem o fantazijních postavičkách z modelíny. Dětská fantazie je neomezená. Zde je výsledkem nestabilního rodinného zázemí, kde se každou chvilku dá očekávat úplný rozpad. A svět fantazie je útočištěm před tvrdostí normálního života. Děti Eva (Žaneta Fuchsová) a Honzík (Milan Šimáček) Holanovi naleznou při nepovedené dovolené v Portugalsku modelínovou živou hmotu, ze které si udělají chobotničky: Modrou (hlas František Filipovský) a Zelenou (hlas Jiřina Bohdalová). Po seznamování dětí a chobotniček na ropou zasažené portugalské pláži, pak přicházejí rozverné příhody v Praze, kde se pohádkové bytosti postupně seznamují se zdejším životem a nechutnou vodou. Z dalších rolí: hysterická matka dětí Andrea (Dagmar Veškrnová-Havlová), která všechny nehody svádí na svého muže a svojí zbrklostí působí další, otec dětí Honza Holan (Pavel Zedníček), marně se snažící o rodinou idylu, Honzův spoluřidič na dálkových tratích Fára (dobrý Jiří Kodet), lehkomyslně výmluvný, šéf podmořské výpravy u portugalských břehů George (Miroslav Macháček), s čepičkou, která jako by vypadla z oka Cousteauovi, obsluha batyskafu Andreadis (Boris Rösner) a Pierre (Jan Kanyza), kteří objevili tajemnou živoucí hmotu, půvabná laborantka Eliška (Kateřina Lojdová), které hmota uteče, nekompromisní policisté v Portugalsku (Josef Bláha a Oldřich Kaiser), sousedka Holanových Veselá (Nina Divíšková), nešťastná z jejich sousedství, hrnčíř Mertlík (Vladimír Kratina), a starý učitel na penzi (Otto Šimánek). Příjemně hravá a nezbedná fantazie, kouzlo tehdy nepřístupné ciziny a půvab staré Prahy, konkrétně oblasti Kampy. Stále příjemné, stále zábavné, věčná vzpomínka. (13.06.2012)