Noc klavíristy

Tohle nejni blbý! Viděl jsem to 4x. Hlavní hrdinové  sednou jak prdel na hrnec. Z toho filmu máte pocit, že Otakar Brousek musí býti zloduch. Stejně tak Kanyza. Jurištová musí mít brejle, což jí nesmírně sluší a musí souložit s Bartoškou.  Dana Medřická musí být šatnářka, co už neutáhne plato piva. Voska musí býti vzdělaný klavírista a nesmírně citlivý člověk.  Momentálně mapuji Maigreta a zjišťuji v každém díle mraky chyb scénáristů i režisérů(mnoho jich je) Ale tady chybu nevidím. (15.06.2021)

Protože jsem na začátku nedával pozor a myl nádobí, bylo mi divný, co to maj ti študovaní inženýři za zvláštního koníčka střílet po nocích spoluobčany. Když se ale ukázalo, že obětí měl být mladý floutek s fešným knírem, bylo to jasný. Kdo by nechtěl zastřelit Kanyzu, že. I když byl plán vymyšlen nápaditě a dokonce i zpracování bylo dobré, vloudila se chybička v podobě zloděje koťat a navíc kolem šmíroval pianista z místní nálevny čtvrtý cenový. Chladnokrevný vrah tak musel vykoumat novej plán, jak to vše zaonačit a i když se zdálo, že ta jednočlenná náhrada za magneťák mu nevědomky napomohla, bylo nakonec jeho šmejdění fatální. Nehledě na to, jak chladnokrevně naš hrdina riskoval. Bylo to celkem originální a hlavně mi to přišlo poměrně svižně natočený a dobře zahraný. Po těch hrůzách, kterým jsem poslední dny věnoval čas, potešilo. (03.06.2015)

Polák byl rozhodně víc než jen pouhý multižánrový řemeslník. Noc klavíristy je ukázkovým případem dobře odvedeného řemasla. Na filmu je vidět, že byl dělán spíše na popud soudruhů. Aby se tehdy politickou tvorbou neaktivní tvůrce zapojil do "záslužné obnovy socialismu". Noc klavíristy velkou měrou funguje i dnes. Škoda jen oné kriminální zápletky, která zbytečně bere prostor. Ona tehdy oblíbená pozitivní kritika dokonale ukazuje neživotnost tehdejšího systému. Navíc hon za penězi je aktuální vždy pro filmaře, tak pro novináře, v jákekoliv době, či v režimu. (12.04.2010)

Průměrná česká detektivka bez čehokoliv zapamatování hodného, kladem je jistě absence ideologického podtextu, tak běžného pro tuzemskou žánrovou produkci té doby, tím ovšem výčet kladů víceméně končí... Amatérský detektiv pana Vosky je postavou ze staré školy, noblesní a elegantní, ta ovšem v detektivce z normalizovaného Československa působí trochu jako by se tam octla omylem... (22.07.2017)

Mě fascinovalo jak Vašek Voska se z pozice vinárenskýho klavíristy pustil do pátrání aniž by čekal na výsledek policie. V době všeobecných škrtů to vypadá jako dobrý nápad pro Radka Johna, až se někomu stane zločin, ať si to laskavě vyšetří sám a stát ročně ušetří x miliard za policii. Tady ve filmu ještě policii nikdo nerozpuštěl, ale i tak Václav Vocka se vždycky někde zjevil jak dědeček hříbeček a poměrně vtíravě se zajímal o druhý a pak si odplul zpátky do vinárny k tomu svýmu klavíru. Krom Václava Vosky se mě líbil Otakar Brousek z jeho postavy byla cítit zoufalost člověka, kterej je zahnanej do rohu. Film sice není nikterak napínavej, ale přesto dokáže zaujmout až do konce. (07.02.2011)