Chyby

Zasloužený Český lev pro Pavlu Gajdošíkovou, předvedla výborný výkon a herecky tomuto filmu kraluje (navzdory tomu, že film není o Ní, jako spíše o Něm, neakcentuje Její "selhání", nýbrž Jeho reakce na toto "selhání"), i když Jan Jankovský je ve své roli romantika-ublížence (romantik = člověk toužící hlavně po lásce, a to ve světě, ve kterém toužit po lásce už není in) taktéž přesvědčivý. ___ Sliby chyby, a tak jako Tomáš nikdy neslibujte, že co se odehrálo v minulosti vaší milé, pro vás nehraje roli, a že důležité je to, co je a co bude, když vás pak rozhodí pár lechtivých videí. "Pár lechtivých videí, říkáte?" Že bagatelizuju a že by tato Emina třináctá komnata rozhodila každého, kdo opravdu miluje? Že se jedná jen o jiný druh nevěry? Nevím. Co vím - a proto dnes pouze průměrné ohodnocení - je, že mě děsí svět (ať se tvůrci snaží naznačit, že to tak ve světě chodí, nebo nedej bože že by to tak ve světě mělo chodit), v němž se musí Ema "všem, kteří ví" tisíckrát omlouvat za přečin - proti všemu vlastně? morálce? čím? a proč je tak hrozné pornografii natáčet, a ne už tak hrozné ji konzumovat? -, opakovaně za něj pykat, zatímco ostatní, rozjíždějící hon na čarodějnice a tvářící se, že nikdy v životě nijak nepřešlápli, nejsou se svým pokrytectvím a se svým hyenismem (kanibalizováním na štěstí ostatních) nikterak konfrontovaní - dobra půlka postav filmu se chová daleko hůř než Ema, výmluvným příkladem budiž Igor, Tomášův kamarád, SPOILER ALERT odmítající závazky (razící přístup: užij si a zmiz), snažící se od počátku Emu a Tomáše rozeštvat, neštítící se vyjet po kamarádově přítelkyní, zároveň ji vydírat a nakonec ji skandalizovat tím, že odhalí její tajemství; sice je za toto "odměněn" několika výchovnými (resp. Emino tajemství je zveřejněno v důsledku oněch facek), ale s koncem příběhu se mu za toto Tomáš omlouvá (wtf?) SPOILER ALERT. Nebo další, tentokrát dílčí případ (ilustrující pochybné nastavení morální struktury fikčního světa, resp. neospravedlnitelná distribuce trestů za konkrétní pochybení): Ema ve vleku vášní, zamilovaná, pro toto ve svých osmnácti letech - v telecím věku, kdy člověk ještě tak dobře neví, o čem život je, kdy teprve dozrává - natočí péčko (což jak připomínám není trestný čin), což se řeší celý film, Tomáš ve vleku vášní, zamilovaný, zjištující pravdu o Emě, jí v jedné ze scén v opilosti vlepí facku (což by bylo možné brát jako trestný čin), a nic, Ema tuto facku dokonce bere jako oprávněnou. Sorry, pane Prušinovský, ale tohle je pro mě na úrovni "může si za to sama, neměla chodit tak vyzývavě oblečena" - viktimizace oběti jak vyšitá! A takových momentů (týrající trpící) bych mohl identifikovaných i víc! Možná by mi to nevadilo jako čistě popisné (vím, že svět na podobné logice dost často funguje), ale tím, že ani v závěru SPOILER ALERT skrze znovu budovanou lásku (údajně sílu, která vše přemůže) Emy a Tomáše nedošlo k odstranění všech nespravedlností, a že ti dva budou očividně nadále (i poté, co každý něco obětoval, prošel si nějakým pozitivním vývojem) trpět na lidskou sprostotu a malost, tak to mě fakticky mrzí SPOILER ALERT. Jinak řečeno, myslím, že si tenhle film zasloužil pohádkovější konec. 65 % [dafilms] (29.09.2023) (méně) (více)

Jan Prušinovský patří mezi nejvýraznější lokální tvůrce. A má štěstí v tom, že dokáže svými projekty oslovit výraznou část populace. V seriálovém Okresním přeboru a jeho filmovém prequelu došlo na utahování si z klasických fotbalistů, Kobry a užovky se též točili kolem jisté sociální skupiny, seriál Trpaslík se zase pokusil přiblížit klasickým projektům Václava Vorlíčka a Miloše Macourka (pochopitelně se svým přístupem) a samozřejmě musí dojít i ke zmínce MOSTU!, který patří k nejlepším českým seriálům posledních let a opět spousty lidí oslovil právě oním sociálním náhledem. Sociální náhled přitom nechybí ani u Prušinovského novinky Chyby. Scénář Romana Vojkůvky měl původně sloužit k výrobě televizního filmu, nakonec ovšem zůstal ležet v archívu České televize kvůli faktu, že se jeho zápletka točí z velké části kolem porna. Prušinovského ovšem scénář zaujmul a rozhodl se, že ho zpracuje. Udělají ovšem diváci chyby v případě návštěvy kina?   Prušinovský rozhodně nezklamal! Je to velmi komorní film, který by ovšem v případě skutečného uvedení do televize výrazně převyšoval většinu u nás vznikajících televizních filmů. A je to určitě i právě díky Prušinovskému. Zkušený talentovaný tvůrce ovšem rozhodně nenatočil klasickou romantickou záležitost. Má k ní vlastně více než daleko. Start vlastně začíná slibně a působí jako ze života. Dva lidé na sebe narazí v baru, stráví spolu noc, po té noci si ovšem uvědomí, že jim je spolu hezky a mohou tak spolu být ve vážném vztahu. Jenže už úvodní scéna naznačí, že bude mít vývoj vztahu Emy a Tomáše k happy endu vlastně skutečně daleko. Zajímavý námět, chytrý scénář a především naprosto skvělí (přitom neslavní) herci v hlavních rolích.   Jak je u Prušinovského zvykem, i zde se nahlíží na sociální poměry. Tentokrát se děj odehrává v malé vesnici, kde se zná každý s každým a sebemenší tajemství se může velmi snadno rozšířit. S těmi postavami nemusí divák kdovíjak soucítit a ani nemusí docházet k diskuzím nad velkým vykreslením postav, přesto ovšem scénář Chyb působí jako ze života. Přesně jako něco, co se velmi pravděpodobně může stát. Nejde o černou komedii, jde o čisté drama. Drama, které dokáže prodat, že je život někdy skutečně svině, především v momentech, kdy dojde na předsudky v tak malé komunitě.   Je to sice malý film, přesto je natočen skutečně skvěle. Ambice (kvůli COVIDU-19 bohužel zrušené) na festivaly dávají smysl, protože Chyby působí jako film, který by se na takové přehlídce nejlepších evropských filmů rozhodně neztratil. Dosud spíše divadelní herci Pavla Gajdošíková a Jan Jankovský jsou skutečně skvělí a Chyby snad budou pro oba klíčem k várce výrazných úloh. I díky ním totiž emoce fungují o poznání silněji, člověk by jim z fleku věřil jejich aktuální duševní rozpoložení a že si aktuálně fakt prochází psychickým peklem.   Je velmi snadné se do Chyb strefovat v tom ohledu, že jsou plné očekávaných stereotypů, jenže Chyby skutečně přitom působí jako uvěřitelný film ze života. V jednotlivých vedlejších postavách, které možná jsou a možná nejsou pouhými karikatury si divák přitom všem velmi snadno může říct, že mu zrovna tohle něco říká. Právě i zde se dost možná ukazuje, proč Prušinovského Vojkůvkův scénář zaujmul. I v jeho předchozích projektech (Okresní přebor, Kobry a užovky, MOST!) člověk mohl snadno najít fragmenty ze svého osobního života. Přitom je to ovšem pořád tak trošku jiné. Chyby mají blíž právě ke Kobrám a užovkám než právě k Okresnímu přeboru, Trpaslíkovi či MOSTU! U všech zmíněných seriálů+ celovečerního Okresního přeboru totiž Prušinovský spolupracoval s Petrem Kolečkem, stejně jako v případě Kober a užovek jsou ovšem Chyby dle scénáře někoho zcela jiného. A podobně jako u Kober a užovek se tu ten humor skutečně hledá velmi těžko. I zde se může divákovi velmi snadno udělat špatně nad tím, jak realisticky lidsky příběh hrdinů Chyb působí. A i díky tomu jde o film, který snadno může něco říct i v zahraničí, právě pro české diváky jsou ovšem Chyby dost pravděpodobně nejideálnější. I díky bravurní řemeslné stránce by ovšem na festivalech Chyby skutečně obstáli.   Plyne to až k finále, které má k ryzímu happy endu klasické romance skutečně daleko. I díky němu to Chyby nemají tak snadné, jako většina českých filmů. Skutečně nejde o vděčnou řachandu, ale tvrdou a nekompromisní záležitost a vyloženou anti-mainstreamovou záležitost. V tomhle malém a na první pohled nenápadném filmu je ovšem spousty velmi kvalitních ingrediencí. A rozhodně nebude chybou tuhle povedenou záležitost vidět...... (04.08.2021) (méně) (více)