Viděla jsem vraždu (S12E02)

Klasický Poirot. Tentokrát jde ale o vraždu dítěte za podivných okolností, což příběhu dodává zajímavou atmosféru. Navíc je příběh zajímavý tím, že se v něm objevuje spisovatelka píšící o finském detektivovi, jehož jméno mi teď vypadlo, že mi trochu autobiografie? S také zmínka o Československu potěšila. A zločin současný provázaný s zločinem minulým, v tomto díle jsem byl prostě spokojen. (21.09.2016)

Do teď si pamatuju na knižní předlohu, ve které Poirot na důchod pěstoval dýně a s vraždami nechtěl mít nic společného, přesto ho starý kamarád přesvědčil, aby s ním odjel na místo, kde se stala vražda. Stejně tak si pamatuji, že celý příběh působil pomalým, rozvláčným tempem, které odráželo fyzické možnosti Poirota důchodce, nikoliv však duševní. A tak mě velmi potěšilo, když jsem shledal, že tento příběh je tajemný, čarovný, okouzlující a hlavně vcelku drsný. Dýchala z toho dušičková párty až za humna a to nemluvím o jakýchsi podivných gordických propletencích, které z nepochopitelných důvodů nebylo na samém konci potřeba rozseknout mečem, ale malými šedými buňkami. (29.12.2014)

No jo, Ariadne Oliverová (v podání nesnesitelné Zoe Wannabeactress) je sice nejprotivnější postavou v dějinách detektivky, takže se člověk vždycky (samozřejmě marně) těší, že obětí zločinu se stane právě ona, ale zde aspoň onemocní a je odklizena na lůžko. Poirot tak má dost prostoru a času rozjet koncert svých šedých kamarádek. Je to takové zahradní drama, s chudinkou au-pair z Československa, ovšem s ruským jménem. Stručně, je to klasika, kde jde o dědictví, ne-falešné dokumenty, malé venkovské sídlo a dušičky. A zdrcující Poirotovu kritiku anglosaské tradice Halloweenu. "V Belgii lidé na Dušičky zapalují na uctění památky zemřelých svíčky, mon ami." (18.01.2017)

Jeden z těch lepších dílů, který sice pracuje s provařenými proprietami starého sídla a dědictví, ale tentokrát je to ozvláštněno tím, že oběť je dítě, ačkoliv poněkud otravné, o kterém i místní kněz nevypráví zrovna lichotivě. Jinak je to jako vždycky, skvělé herecké výkony (ať žije kuní gezicht Juliana Rhind-Tutta), dobré lokace a jeden perfektně navoskovanej kníř. (04.06.2017)

Jedna z nejpůsobivěji vizuálně pojatých epizod "seriálu", ale zároveň jedna z dějově respektive detektivně nejvíc haluzových. A samozřejmě unikátní i tím, že zde poprvé je přímou obětí (čímž říkám, že nepočítám Orient Express, kde šlo o retrospektivu) vrahovy zvrácené mysli dítě. Jinak samozřejmě vysoký řemeslný a výpravný standard je zachován, takže těžko jde toto Vidění Vraždy nějak strhat. 70% (24.03.2019)