Csillagosok, katonák
Zvjozdy i soldaty
The Red and the White
Hviezdy na čiapkach
Režie:
Miklós JancsóKamera:
Tamás SomlóHrají:
József Madaras, Jácint Juhász, Sergej Nikoněnko, Bolot Bejšenalijev, Nikita Michalkov, Jevgenij Karelskich, Pjotr Savin, Krystyna Mikołajewska (více)Obsahy(1)
Jancsónův film Hvězdy na čepicích je tvrdou, tragickou příhodou. Film nemá žádné hlavní představitele v tradičním slova smyslu. Série příběhů se skládá z mozaiky tragédií mnoha lidí. Lidská životní aktivita se skládá z řady různých momentů říká film. Jedním z nich je zdrženlivost v tragických situacích. Jancsó hledá tentokrát lidi, na jejichž osudu může dokázat, že lidský život není řízen jen tlakem okolností, ale i lidskými oběťmi, lidským jednáním. film je doporučen pro II. distribuční okruh. Jansó o svém filmu řekl : Odehrává se v roce 1918 ve středním Rusku; jeho hlavními hrdiny jsou váleční zajatci z první světové války, kteří bojovali za občanské války v brigádě internacionalistů v Rudé armádě. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (40)
Film, který mě ani tak nedostal příběhem, který je tak trochu zvláštní, rozvláčný a dal by se označit jako výměna stráží, ale dostal mě jednotlivými scénami, které jsou zde vykreslovány skutečně velmi silně, emotivně a budou na vás mít dopad, i kdybyste filmu nechtěli dát šanci. Z na smrt jdoucích, kteří si zpívají svou verzi Marseillaisy, vás zamrazí. ()
Nejvíce opěvovaný Jancsóuv film, u kterého bohužel nesdílím stejné nadšení jako jeho obdivovatelé. Opět krásná práce s komponováním mizanscény a s prostorem, ale zde mi chyběla nějaká hlavní postava, která bude příběhem provázet. Málokdy mi u filmů chybí nějaká emocionální stránka, ale zde je to dle mého názoru, právě z důvodu absence hlavní postavy, průvodce hrůzami a utrpením války. Chápu, že tam není právě z důvodu cíleného citového odpoutání, ale bez této emoční stránky se nemohu vžít do útrap vyobrazovaného násilí. [KINEMATOGRAFIE MAĎARSKA] ()
Poprvé jsem tento film viděl v roce 1969 ve filmovém klubu ve Žďáře n.s. Dojem z tehdejška přetrval dodnes, a už tehdy se spojil i Isaakem Babelem, především s jeho "Pervoj konnoj", česky Rudou jízdou, a především s úvodem jedné povídky (parafráze): "Na Volině pčjol nět... rozdupala je rudá a bílá vojska, jak se hnala tam a zase zpátky..." I když jsou reálie Jancsóva filmu posunuty o nějaké dva roky zpět a nějaký kilometr na východ, přesto je možno Babela, a možná i Šolochova, považovat za "tiché" scénáristy. Všechny občanské války, ta ruská především, jsou válkami mezi sousedy, kteří zoobecňují veškerá svá ukřivdění a ublížení, a válku (změnu paradigmatu) berou jako možnost vyrovnání si osobních účtů, přičemž hlásané ideje jsou jim jen krvavou zástěrkou. A přece ještě jednu reminiscenci ve mně tento film vybudil: Helmholz píše ve své kronice, jak Němci dobývali jedno slovanské hradiště. Slovani je přemohli, zajali, svlékli a vyhnali. Další rok už Němci zvítězili a všechny zajaté pobili. Stejně jako zde je důsledkem krutosti ještě větší krutost. Anatomii filmu dobře popisuje ve své recenzi Douglas. ()
ocenenia : MFF Cannes 1968 - súťažný výber (festival bol predčasne ukončený kvôli masovým protestom mládeže) ()
Tento Jancsov film sa odohrava v strednom Rusku roku 1918 a ukazuje vojnovych zajatcov. Opat ako je u Jancsoa zvykom, dejova linia je vzadu, do popredia sa dostala nielen priroda, ale aj tazke a depresivne ludske osudy. Dialogy su vyborne, a ako pisem, je to len sled volnych asociacii, ktore pokope drzia vdaka rezii. 70 % ()
Ano, násilí plodí jen další násilí a to, co je normálně zvrácené a naprosto nemorální, je za války bráno jako obyčejná rutina. To je celé poselství filmu, je to pravda a naprosto s tím souhlasím. Jenže Janscó tu myšlenku o rutině vraždění převedl i do filmu, protože i přes (u Jansca tradičně) skvěle koncipované záběry a slušnou kameru to celé působí hrozně rutinně a mechanicky, bez čehokoli silnějšího a zajímavějšího. A o to víc to kazí fakt, že to v podstatně nemá děj a všechno jsou to jen neustálá jatka. Takové vedení bych pochopil u akčňáku, ale u artového válečného filmu to moc nechápu. Sice se tu neustále "něco děje", ale i tak se mi tenhle styl rychle omrzel a ke konci už dost nudil. A vztah k jakékoli postavě jsem si tu díky tomu samozřejmě taky nevybudoval. Sice chápu, proč to je tak natočené, ale nefunguje to tak, jak Jancsó zamýšlel. Nebo aspoň já to tak vnímám. Ty slabé tři tomu za slušnou filmařskou stránku, skvěle vedené scény a skvělou myšlenku dám, ale jinak mě to celkem zklamalo. Slabé 3* ()
absoultna neucast postav na svojom jednani, minimalisticke hranie, strach postav pred ustavicnou smrtou len niekde na hrane.... o to viac to sokuje a bije do oci. dlhe zabery bez strihov, dokonale premysleny vojnovy film. ()
O koních a lidech v době, která nemůže dávat smysl nikomu. Netradiční forma, černobílá deprese bez východisek ()
Nějak to na mě nezanechalo dojem. Jediný co mi to přineslo, je ujištění v tom , že Rusové byli vždycky svoloč. Vydrželo jim to dodnes. ()
[2,5*] "Ты русский?" "Русский." "Беги!" Veľmi zvláštne pojatá vojnová dráma, ktorá z nejakého dôvodu vyvolala veľký ohlas v USA a dokonca bola zaradená aj do zoznamu 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Z môjho pohľadu je ale toto dielo zaujímavé iba z historického hľadiska, prípadne ešte kamerou, bez prestania krúžiacou po scéne. Inak mi to pojatie, tváriace sa strašne dôležito a akože artovo, veľmi nesadlo, celé mi to pripadá akési pozérske. Čo sa "diania" týka, to je poriadne nezáživné a nemá hlavu ani pätu (chápem, že ide o zámer). Striedavo je v zábere raz jedna, potom zase druhá skupina, pričom v jednom momente daná skupina uteká, v ďalšom momente zase naháňa tých druhých (režisér sa údajne neustálym pohybom ľudských más snažil niečo vyjadriť). Dookola tam niekto niekoho niekam posiela ("Ty choď tam a ty zase tam."), dookola sa tam niekto vyzlieka a zase oblieka (v prípade tých ruských dev ide aspoň o nejaké spestrenie), občas tam niekoho, len tak z dlhej chvíle, odstrelia. Najhoršie na tom všetkom je ale to, ako sa všetci tvária nezúčastnene, nejakých emócií sa tam proste nedopátrate. Čo by som ešte snáď mohol vyzdvihnúť je to, že film dokáže celkom zručne stvárniť brutálnu povahu občianskej vojny v Rusku a v podstate poukázať na nezmyselnosť akejkoľvek vojny. Keď chod dejín vezmú do rúk zelené vygumované mozgy, nič dobre z toho proste vzísť nemôže. Krvavé masakre sú potom na dennom poriadku a vo vzniknutom vojnovom chaose to občas vyzerá tak, akoby bojovali všetci proti všetkým (obe strany si popravujú vlastných, napr. bielogvardejec popraví kozáka). "Последний раз я прошу вас. Отделите красных от белых!" ()
Přišlo mi to jako střípky několik a situací z války, nepropojených a dosti podobných, tudíž jsem ztrácel chuť sledovat další a další příběhy. Zároveň se jedná o takový jiný pohled na tuto válku. ()
Velmi depresivní snímek s perfektní kamerou a výpravou. Tak trochu svým stylem připomíná Nabarvené ptáče, ačkoliv nemá žádného ústředního hrdinu. Na svou dobu jistě velmi naturalistický film, který jistojistě inspiroval nespočet dalších tvůrců. Jancsó vrhá na plátno skupiny a skupiny postav, které jeví bazální subordinaci, kdy divák rozezná vedoucího člověka, aby jej po několika minutách viděl jako (mnohdy brutálně) zavražděného válečného zajatce, jehož kat je i se svými společníky za dalších pár minut poslán na věčnost jinou skupinou vojáků, kteří vévodí filmu na dalších pár chvil. Velmi surové zobrazení války, ze kterého vystupuje utrpení fyzické i psychické bezbranných civilistů. Scény se střílením raněných a zajatců v případě obou bojujících stran mluví sami za sebe. Je druhotné, zda divák postřehne, že se nachází v prostředí poválečného Ruska, neboť charakteristika války a jejích dopadů je zde naprosto nadčasová a univerzální, stejně jako historicky korektní a zároveň obecné rozdělení na Rudé a Bílé. Divák na plátně absolutně nepozná jakékoliv ideály či důvody jednotlivých stran. Prostě se válčí a je jedno, s kým jdete, protože tak či onak je osud stejný. Podobně působí i pozdější díla jako Fukunagovo Beasts of No Nation či famózní Malickova Thin Red Line, ačkoliv se s Hvězdy na čepicích srovnávat po dalších stránkách nedají. Zajímavé je všímat si výzbroje obou stran (možná všech tří stran, pokud nebudeme brát Rudoarmějce a interbrigády za stranu jednu), kdy Bílý drží vojenské stejnokroje, kvalitní výzbroj a nějakou bazální disciplínu. Otázkou je, jak to zrcadlí realitu a nakolik je to tendenční z pohledu politického podbarvení filmu. Naprostý zmatek, díry ve velení obou stran, všichni proti všem. Chaos a zbytečné oběti, zejména v řadách civilního obyvatelstva. Tragédie ruské občanské války. ()
Formálně jde o naprosto jedinečné dílo. Dlouhé, skvěle zorganizované záběry, krásná černobílá širokoúhlá kamera vyniká především ve scénách z kláštera. Lokace jsou neskutečné. "Horší" je to s dějem. Vlastně žádný není, bílí bojují s rudými, rudí s bílými, smrt stíhá smrt. Některé rituály poprav jsou nedokončené, jiné nejsou ukázané, ale za takový body counting by se nestyděl snad ani Rambo. Ale bez úsměšků. Nesmyslnost celého počínání všech zůčastněných je podána tak přesvědčivě, že lépe to už nešlo. Sotva si k nějaké postavě (pokud si ji vůbec zapamatujeme) vybudujeme jakýs takýs vztah, je mrtvá. Jediné jakž takž neutrální jsou venkovanky a sestry v lazaretu. Většina dialogů je naprosto bez významu: vojáci dirigují zajatce nebo civilisty úsečnými větami a sotva se objeví trochu smysluplnější věta, stejně se nijak neprojeví. Všechny rituály jsou nějak deformované, nedokončené, přerušené nebo nesmyslné (útok za zpěvu Internacionály). Jako divák jsem tak neustále pociťoval fascinaci vizuální podobou a frustraci nad nepřítomností smysluplného děje. Může mi například někdo vysvětlit, jaký význam měl valčík sester v březovém háji? ()
Pro mě velké zklamání. Více než polovinu filmu tvoří naprosto nezajímavé a navíc stále se opakující scény typu "pojď sem! bež tam!". To, co v Beznadějných funguje na výbornou se tady naprosto míjí účinkem. O jalové snaze přiblížení absurdity, nesmyslnosti a nekoncepčnosti počínání Rudých i Bílých vyjádřenou pomocí postav chovajících se nepřirozeně a neuvěřitelně hloupě až imbecilně, nemá smysl ani mluvit. Od poloviny filmu u diváka vyvolá takové počínání spíše úsměv na tváři, což u válečného dramatu může být jen stěží řežijním záměrem. Precizní kamera a složitost scénografie již celkový dojem vyvážit nedokáže. ()
Skupina bílých je zajata skupinou rudých. Skupina rudých je nechá vysvléct, zavede je do vody a postřílí. Skupina rudých je zajata skupinou bílých. Skupina bílých je nechá skoro vysvléct, propustí, pochytá a postřílí. Zobrazení krutosti obou stran funguje, přesto se nemůžu zbavit pocitu, že to rudí měli u tvůrců ulehčený. [LFŠ 2012] ()
Bez deja a absolutne nudné. ()
Film Miklóse Jancsóa Hvězdy na čepicích, který je pro běžného diváka, jenž tento snímek vidí poprvé docela těžký a nepřehledný. Není zřetelně a jasně dané, kdo je vlastně kdo. Co je podstatné, že v celém snímku nenajdeme hlavní hrdinu, který by nám zprostředkoval onu hrůzu a strach, kterou postavy prožívají. Režisér nám jen ukazuje několik mužů, uprchlíků, kteří utíkají před vojskem. V další scéně zase vidíme, jak jsou někteří z nich zajati a donuceni se svléknout do půl těla. Je jím nabídnuta svoboda a do 15 minut musejí zmizet. Většině se to však nepodaří a jsou zastřeleni. Druzí jsou zase vybráni z davu, ti kteří nejsou fyzicky na tom tak dobře, a ti nemají ani na výběr. Jsou střeleni přímo do zad, když je jim rozkázáno, aby utekli. Je nám ukazována krutost a bezcitnost lidského chování, kterého můžeme vidět na obou stranách těchto nepřátelských táborů. Život člověka je nabídnuta jako pomíjivá a běžná věc, která nemá nějakou velkou cenu. ()
Černobílý film Miklóse Jancsóa je specifický pro svou vnitrozáběrovou montáž a dlouhé záběry. Zajímavým aspektem také je, že v tomto snímku v podstatě nenajdeme konkrétního hlavního hrdinu. Jakmile si jako diváci začneme na nějakou postavu, či skupinu postav zvykat, tak je tato postava, či skupina zabita. Příběh se odehrává v Rusku za občanské války, kde proti sobě bojují bílí (Rusové) a rudí (Maďaři). Jancscó natočil natočil několik filmů na podobný způsob. Musím říct, že Hvězdy na čepicích vidím jako nejvydařenější. ()
Vylozene syrovy snimek bez hudby, kde se s jednoduchou uveritelnosti objevuji situace, ktere se v porevolucni dobe v Rusku dely. Schazi mi tu sledovana hlavni postava, ktera tu preci jenom je, ale dej se spis toci kolem jednotlivych situaci a jejich velitelu a hlavni figura tu je jen jakoby nahodou. Takze film ma pro me nejvice hodnotu vypovidajici o one dobe. Temer to hranici s hranym dokumentem. ()
„Skončil som kurz rýchločítania a prečítal som Vojnu a mier za 20 minút. Je to o Rusku.“(W.Allen) Prečo citujem Allena? 2 dôvody, prvý je Rusko a tým druhým je fakt, že podobný dojem na mňa urobil film Hviezdy na čiapkach. Nie, neabsolvoval som kurz rýchlosledovania filmov, a tomuto kúsku som venoval regulérnych 90 minút. Ktoré môžem teraz s kľudným svedomím prehlásiť za stratený čas. Hviezdy na čiapkach nemajú dej, čo obdivovateľom filmovej formy zrejme nevadí, ale na mňa to vďaka tomu pôsobilo ako sled nezmyselných, vzájomne nesúvisiacich situácií. Celú hodinu a pol dokola to isté. Popravy, popravy, ponižovanie, popravy, nezmyselné rozhovory, popravy, postavy s absurdným správaním a ešte popravy. Na záver Marseillaisa s maďarským textom alebo čo to preboha bolo. Prvé popravy vo mne ešte vyvolali určité otrasenie, ale keď sa potom človek celý film díva na to isté... Nič, nuda, maximálna ľahostajnosť a nulový súcit. Sčasti aj pre niektoré herecké výkony popravených nad ktorými som sa dokonca v duchu pousmial. Napriek tomu, že išlo o tematiku ruskej občianskej vojny, celý film som mal značný problém odlíšiť kto je biely a kto červený. Jediné čo som si bol schopný po skončení projekcie vybaviť, bola informácia obsiahnutá hneď na začiatku, o účasti maďarských oddielov v ruskej občianskej vojne. Je možné, že celý tento počin má určitým spôsobom vyjadrovať absurditu vojny ako takej, netuším. Viem len, že na mňa to minimálne v tejto forme nepôsobí. ()