Jmenuju se Dolemite

Kdo tvrdí, že Eddie Murphy v posledních 10ti a více letech nic nepřevedl, měl by si naordinovat pecku Mr. Church. Fakticky si dal tvůrčí pauzu, aby nyní natočil své vysněné filmy a vrátil se ke klasikám (Policajt z BH 4, Cesta do Ameriky 2). Dolemite je rozhodně film pro úzkou cílovou skupinu, osobně jsem ztrácel, jelikož o subžánru Blackpotation nic nevím, ale dá se to brát jako pohodový netflixovský feel good s dobrými herci ve vedlejších rolích. Nic, co bych si za pár let chtěl zopakovat, ale za nahlédnutí pod pokličku a několik humorných scén díky...7/10 (26.12.2019)

Bylo hezké vidět na plátně opět Eddie Murphyho a v docela vážnější roli než jak jsem zvyklá. O Rudy Ray Moorovi jsem nikdy neslyšela, takže tohle pro mě byla premiéra. Musím ale říct, že jako člověk mi byl velmi sympatický. Byť už překročil tu pomyslnou věkovou hranici na získání úspěchu, nevzdával se a šel do toho. Obrovská poklona, že se mu to nakonec i podařilo. Je to ale docela dlouhé a má to hodne pomalý rozjezd. Eddie, i když ho mám ráda, tak nedokázal udržet mojí pozornost po celou dobu filmu. Je to takový průměrný životopisný film, který už asi nikdy znovu neuvidím, ani nemám tu potřebu na to znovu koukat. Vidět jednou a stačilo. (11.03.2020)

Clint má svoje Gran Torino, Stalllone Rockyho Balbou a John Wayne Střelce. A jak já to vidím, Eddie Murphy má teď Dolemita a jde o ten nejzaslouženější comeback ze všech. Ten film mi připomněl, proč jsem měl Murphyho tak rád. On totiž netočil černé filmy pro černé (jako ti, co tu byli před ním - s výjimkou Richarda Pryora), ani černé filmy pro bílé (jako ti, co přišli po něm), on je točil pro všechny. Pokud jde o Dolomita, jestli jste viděli předchozí spolupráce obou scénáristů, jako byl Ed Wood, Lid versus Larry Flint a Muž na měsíci, tak by bylo nošením dříví do lesa, kdybych popisoval film jako takový. Jejich poselství se dá shrnout do věty: "Jejich práce se mi třeba nemusí úplně líbit, ale je za ní strašně moc dřiny a srdce". A jakkoli není Dolemite tak výrazný jako předchozí jmenovaní, funguje opět báječně, tentokrát hlavně díky obsazení hlavní role a nezaměnitelné atmošce 70. let umocněné parádním výběrem muziky. A když už jsem u toho obsazení, zvláštní zmínku si zaslouží skvělý Wesley Snipes v roli režiséra. (16.11.2019)

Tupý teplý negr s hubou jak Mig Džegr proslul hlavně tím, jak debilně kurvil rým a rytmikou otevřeně pohrdal, jen aby co nejvíc matkojebů, pičichvostů, kokotích hlav, vylízaných kund a pocákaných koz do jedné strofy namrdal. Trapnosti měl za tři, však vzdělaní čokoládoví bratři na retardaci nedbali, a děsně se mamrdovi hihňali, páč nic intoše tolik neláká jako tumor zfetovaného bezďáka. A tak ten narcistický pičus a jeho zpychlá černá skvadra splácali si filmík, no Dz Rum totál hadra. Obskurní hloupou sračku, co ale v ghettu šla na dračku snad ještě víc než krek, a než bys mentálplotejšn řek, tak mocná černá síla měla svého debila. Dole majt, nahoře pusto, ale proti žádný dišputát, vždyť je to negerské gusto! *** Ač postavené na kultu totálně trapného a slizkého dementa, jenž následně ztrestal zkurveného rasistického otrokáře kulturní syfilidou jménem rap, pořád roztomilé a veskrze vyňuňané retro, kde konečně řádně exhumovali z žump posledních let dokonalého Edýho, který je pořád ve formě a tomu vymatlanému čokočtverákovi rozhodně dodal notnou dávku šarmu i sympatií. A dokonce i Veslymu jeho kurátor konečně vyjednal kloudnou roli! (26.10.2019)

Po pravdě, už v průběhu filmu mě napadlo, že vlastně sleduji černošskou verzi The Disaster Artist Jamese Franca, s podobnou zápletkou a tématikou, pojednávající tedy o člověku, u kterého vítězilo nadšení a vůle, nad talentem a sebekritičností, i když abych zas ale v tomto ohledu až příliš nekřivdil Rudymu Ray Moorovi, neboť ten na tom totiž nebyl zas až tak katastrofálně, jako Tommy Wiseau, nicméně oba se rozhodli prorazit ve světě filmu, a přestože jejich osudy toho neměli příliš společného, tak zápletky těchto dvou filmů ano. Dolemite je ale každopádně natočen skutečně především pro afroamerické publikum, které jak skutečnou postavu R. R. Moora, tak tento životopisný film vnímá zcela jinak, dovolím si říci vstřícněji a přirozeněji, nicméně i já jsem si ho ale užil rozhodně příjemněji, než jsem očekával. Samozřejmě je to celé dost ukecané, hektické a živelnější, prostě zpracováno v klasickém černošském stylu, hodně se zde ale i fuckuje, nicméně dialogy jsou fakt zábavné, dost mě oslovila i působivá dobová atmosféra a vizuál, a samozřejmě obsazení, v čele se skvělým Eddie Murphym, který se tu herecky vážně vytáhl. Má to ale jinak i spád a koule, humoru se tu pak sice moc neobjeví, ale pokud už ano, tak je funkční a podobně je to i s dramatickými a emočními scénami, není jich moc, ale jejich kvalita filmu rozhodně neubližuje. Dolemite Is My Name je tak zkrátka takové odlehčenější životopisné drama, které sice v paměti neutkví, ale za pozornost rozhodně stojí, prostě nenudící, netuctová a hlavně zajímavá podívaná. (16.05.2020)