Trabantem z Indie až domů

Možná to není nejbarvitější série (jako Jižní Amerika), ani nejextrémnější (Austrálie), ale po trochu vlažnějším startu jsem i napotřetí dostal parádní dobrodružství, které stejnou mírou baví jako překvapuje. Je to dobře natočené, člověk tentokrát o něco více nahlédne do kultur jednotlivých zemí, což jsem minule docela postrádal. Kluci jsou fajn, ale občas by se mohli trochu krotit - brát jiné kultury více s respektem a chovat se méně jako Češi. Zdaleka největší sympaťák je tam poměrně tichý Marek Slobodník, který, když už ale jednou za čas něco prohlásil, tak jsem šel do kolen. Je nicméně vidět, že to partu stále baví a jsem zvědavej, kam se podívají (= podíváme) příště. (04.06.2020)

Z této cesty "Trabantů" opět cítím ono dobrodružné kouzlo objevování, jaké si vybavuji u cesty Jižní Amerikou. Austrálie byla celkem utrpení, jak pro posádku, tak pro diváka, ale tady se opět podařilo nás vtáhnout do děje a krásných scenérii i vyprávět určité dílčí příběhy všech zúčastněných. Problémů a krizových situací bylo habaděj, ale zcela jednoznačně převážila touha cestu dokončit a ukázat lidem zase jiný kus světa. Byla to radost se dívat! (07.12.2019)

Já jsem po Austrálii Trabanty odpískal, nelíbilo se mě chování některých učastníků, postrádal jsem v tom respekt, pokoru a taky poměrně nešťastný mediální obraz Dana Přibáněho, ale řekl jsem si, nu což neznáš ho osobně tak ho nesuď a parta se obměnila, takže jsem nakonec trabantům tu šanci dal a oni se mě odměnili neskutečným dobrodružstvím, bylo to teď v době karantény, opravdu moc krásný zasnít se o cestách a dobrodružství. Nadchl mě Kašmir, byl jsem v šoku z přechodu hranic, uřednická hrůza v Pakistánu a armádní kontroly v Číně. Čína mimochodem byla jedina země v tom dokumentu, která na mě vůbec nezapůsobila, ty kamery na každým korku a pocit, že o tom jestli a kde si můžu odvlusnout rozhodne strana a vláda to bych se z toho asi posral, ale pravdou je že traboše Čínou jen profrčeli a chci věřít tomu, že i tam by člověk pro svou duši našel nějaký ten doping štěstí. Tentokrát musím pochválit partu, která to jela, kluci byli skvělý a musím říct, že Danovo tvrzení že holky na cesty ne-e (má to důvody ) má svůj smysl. Jsem rád, že jsem viděl seroš. (21.04.2020)

S Jižní Amerikou s přehledem nejzajímavější série, průměrem dokonce na čistých 5. Nevím jestli to je opravdu tou kvalitou nebo tím, že jsem se na žlutý cirkus Dana Přibáňě prostě tak těšil. A upřímně mi to je úplně jedno. Jako vždy je seriál mnohem lepší než film, je tu víc prostoru, víc záběrů, víc problémů, víc administrativních hororů a prostě víc zábavy. Je mi sice trochu líto, že to byla poslední jízda, ale četl jsem, že Přibáň už něco chystá dalšího, jiného, jsem zvědavý. Partička kolem tohoto českého dobrodruha mě baví a bavit bude ještě dlouho. Po stránce filmové je Z Indie až domů kvalita. Střih, záběry, kamera, hudba, vyprávěč Davida Novotného. Bavil jsem se stále! (09.12.2019)

Žlutý cirkus na cílové rovince. Trabanti mě baví a na jejich poslední dobrodružství jsem se těšil a pak jsem nedočkavě očekával každou další epizodu. Bavil jsem se dobře, ale v porovnání s Afrikou a Jižní Amerikou jsem se nebavil tolik. Trochu mě mrzí, že se vytrácela ta část cestopisu a představování věcí nových a zajímavých pro diváky a místo toho jsme neustále poslouchali o frustraci z toho, že se Indové chtějí fotit. Já bych radši víc zakázaných čtvrtí z Číny nebo podivných rituálů se zavíráním hranice nebo krásných výhledů v Himálajích. I přesto to byla super jízda a konec byl dojemný snad víc než jsem čekal. (11.12.2019)