Velká iluze

Velmi podobne komedii STALAG 17 (1953) od Billyho Wildera, len Stalag 17 sa odohraval pocas 2. svetovej vojny a bolo tam viac humoru. Napokon ciastocny humor bol pouzity aj v tomto filme, ked sa jeden nemecky dostojnik opakoval ako papagaj pri vykrikoch streng verboten co znamena prisne zakazane a jeden z francuzskych dostojnikov ho napodobnoval. Aj v tomto filme budu tentokrat francuzski dostojnici pripravovat utek z väzenskeho tabora, (v Stalagu 17 to boli americki) a myslim si, ze na rok 1937 to bolo natocene velmi kvalitne a dramaticky. Akurat ten zaver skoncil trosku predcasne, chcel som vediet, co sa bude diat dalej, ale nechcem nijak prezradit zaver, takze treba vidiet. Film mal jednu nominaciu na Oscara za najlepsi film roka, avsak väcsie stastie mala romanticka komedia rezisera Franka Capry VZDYT JSME JEN JEDNOU NA SVETE (1938)... 27.09.2010 ______ Jean Gabin - (Plukovník Maréchal) +++ Dita Parlo - (Elsa - žena na farme) +++ Pierre Fresnay - (Kapitán de Boeldieu) +++ Erich von Stroheim - (Kapitán von Rauffenstein) +++ Julien Carette - (Cartier) +++ Georges Péclet - (Peclet) +++ Werner Florian - (Seržant Arthur) +++ Nemecka Cinema - 100% (27.09.2010)

Nehodnotit starší filmy v jejich historickém i autorském kontextu znamená tak či onak nehodnotit je vůbec. Francouzský pandán remarquovského románu NA ZÁPADNÍ FRONTĚ KLID přes poněkud idylizující tendence odráží v zásadě věrně skutečnou situaci bojujících armád zhruba od druhého roku první světové války (Velké války) po uplynutí prvního období, založeného na oboustranných představách o "blitzkriegu" své doby. První, divadelně přepovídaná (nechci říci tlachající) polovina filmu je viditelně slabší; její nedostatky však plně překlenuje druhá část, postupně gradující "útěkovou" fází filmu. Pacifismus, který tu cítíme, znechucenost válkou, která všude prosvítá, je oboustranný. Dita Parlo tu vedle postupně dominujícího Gabina (v době natáčení mu bylo 33 let) hraje jednu z nejlepších rolí své nedobrovolně předčasně ukončené umělecké dráhy. Náležité ocenění zaslouží i kreace Ericha von Stroheima v roli velitele zajateckého tábora. Obraz, který toto pozoruhodné Renoirovo dílo nabízí, hodně připomíná - jakkoliv to až neuvěřitelně zní - zelené kádry Haškova Švejka (nejvíc během putimské Švejkovy anabáze). A s tím i osudovost a hloubku tragédie celé jedné velké generace nejen německých či francouzských, ale vůbec mladých evropských mužů i žen. Tragédii, která neměla být přes veškerou svou krutost tragédií poslední. Ani nejkrutější. (13.06.2010)

Legendární film, jehož síla tkví ve vynikajících dialozích a hereckých výkonech. Snímek se v podstatě skládá ze dvou nebo tří částí, z nichž každá je poutavá. První, v táboře, má hodně do sebe díky plánování útěku, lehkému humoru a příprav na předčasné opuštění zajateckého prostoru. Pasáž v hradě je ještě lákavější, zaznívá tu řada zajímavých dialogů a myšlenek a útěk je velmi povedený. A část, v níž dochází k soužití s Němkou, je také značně poutavá. Není moc co vytýkat, pocitově dávám 4*. (23.08.2014)

A tak velká iluze to nesporně je, nicméně válečné drama z toho na mě nedýchlo.. Záměr tvůrců je jasný, nadčasovost snímku nepopiratelná, přesto jsem si místy připadala jako na skautském táboře a místy ve spacím vagónu.. Každopádně hodnotím kladně, herecké obsazení se mi zamlouvalo, Jean Gabin tu měl okouzlující úsměv a šibalství v očích, no a ti dva pánové de a von se mi moc líbili, k tomu tedy nemůžu nevzít v potaz rok 1937.. To asi JG ještě vůbec netušil, kde bude o několik let později "účinkovat" a že si domů přiveze kříž i řád, poklona a klobouk dolů.. (16.04.2020)

Velká klasika světového filmu a patrně nejznámější Renoirův snímek. Chápu že v předválečném rozpoložení musel film působit silným dojmem, ale pominu-li auru, která Velkou iluzi provází, nepřijde mi film sám o sobě nikterak výjimečný. Ani já se neubráním porovnání s Wilderovo Stalagem 17, který je ale v kategorii morálně útěkářských snímků o parník napřed. 5/10 (09.10.2015)