Režie:
Bernardo BertolucciKamera:
Vittorio StoraroHudba:
Gato BarbieriHrají:
Marlon Brando, Maria Schneider, Maria Michi, Marie-Hélène Breillat, Catherine Breillat, Jean-Pierre Léaud, Catherine Allégret, Massimo Girotti (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Paul, Američan ve středním věku se v opuštěném pařížském bytě k pronajmutí setkává s mladičkou Francouzskou Jeanne. Paulova žena spáchala sebevraždu, Jeanne plánuje svatbu s mladým filmovým režisérem, nesourodá dvojice, která by na ulici sotva o sebe zavadila pohledem. Mezi odřenými stěnami kolem sebe krouží dvě bytosti, které se chtějí vzájemně přiblížit, ublížit si, a především obhájit svou existenci. Film zatracovaný a obdivovaný, nemohl nevzbudit skandál a kontroverzi až po úplné zatracení. Nedostižný Marlon Brando, odvaha a bravura Bernarda Bertolucciho a kamera Vittoria Storara vytvořili neopomenutelný film světové kinematografie. (Česká televize)
(více)Recenze (242)
„Quo vadis, baby?“ Ještě nejsem ve stádiu, kdy by mne utěšovala jenom vyhlídka análního sexu a rychlé smrti, čili nevím a ani toužebně netoužím zvědět, kdo si filmem/ve filmu léčí jaká traumata. Více než atmosféře rozkladu, více než Storarově lehce onanistické kameře a více než snaze zachytit bez příkras sexuální revoluci patřil můj úžas Brandově výkonu. Gesta, dikce, pohledy. Paula jsem nenáviděl, jeho společnost miloval. Apendix: Máslo mám stále rád. 75% Zajímavé komentáře: Pohrobek, murakamigirl, mortak ()
Tento film předchází jeho "legenda". Ještě před shlédnutím se o něm často píše a je zapsán ve Zlatém fondu(kvůli tomu, že jsem ho tam našel jsem se na to podíval :)) . Mistr Brando hraje skvěle. Tomu neberu. Kontroverznost a jisté znechucení sexu (prsty v zadku, máslo již zmíněné v jiném komentáři) z toho dílka dělají spíše nadprůměr než geniální umělecké dílo. Snaha o to být umělecký je viděna od prvního příletu kamery a nastínění všech možných záběrů. Kontroverznost je zde patrná možná někdy až moc. Láska a sex. Tyto dvě věci se zde silně vylučují, ale přitom mají k sobě nejblíže. Není to jedno? Každý si udělá vlastní úsudek. Mě se film líbil a bude ještě hodně takových názorů, ale i opačných. Na tom mi nezáleží, vždyt jsem neznal ani jeho jméno.... :) ()
Film nemusí dávat odpovědi, ale měl by klást otázky. I znepokojení beru jako přínos. Netančím tango a Paříž považuji ža špinavé město, kde pulírují jen vybrané lokality pro turisty, ale Poslední tango v Paříži považuji za velmi znepokojující film. Nemůžu napsat, že bych byla okouzlena, nedá se ani mluvit o sympatiích k hlavním figurám. Přesto ho považuji pro sebe za přínosný. ()
Škandalózne, na svoju dobu áno. Mluva. Tie sexuálne scény, si ale myslím, že neboli nič šokujúceho, len skôr ich vyznenie a tématika. Marlon chce podávať oslňujúci výkon, no ide skôr o prehrávanie, lepšie je na tom Maria Schneider, ktorá sa snaží svojím postojom o viac, ako len o odhaľovanie svojho pubického ochlpenia. Je to ale nezameniteľný a remeselne výborne spracovaný snímok. ()
Marlon Brando uhrančivý a Maria Schneider nádherná. V zásade akási konverzačka s veľkým množstvom metafor, ktoré sa snažia jednoduchú zápletku povýšiť na umenie. Do určitej miery to filmu funguje. Je príjemné sledovať snahu o výpovednú hodnotu skrze také veci ako pravda zabíja, - rovnaké župany, lebo všetci sme si rovní atď. Je to pomaly plynúci film, ktorý si vyžaduje trpezlivosť a ktorý má dnes skôr umeleckú hodnotu. Neviem či niekomu otvorí obzory aj dnes. Ale Bertolucciho mám rád a film nesie jeho rukopis. Možno nie aktuálne ale na svoju dobu viac než dobré. Mentalita Francúzsko a Amerika skrze dialógy patrí k najväčším devízam filmu. ()
Galerie (39)
Photo © MGM Home Entertainment
Zajímavosti (41)
- Když si režisér vybral do hlavní role Marlona Branda, američtí koproducenti o tom nechtěli ani slyšet. „Jen ne toho starého zaprděnce,“ vyjádřil se jeden z nich. (raininface)
- Podle Marie Schneider o slavné "máslové scéně" nebyl ve scénáři ani řádek a celá byla improvizací, vymyšlenou v posledním okamžiku samotným Marlonem Brandem. Ačkoliv byl celý "anální akt" jen "jako", tak Mariiny slzy jsou opravdové a zároveň dokladem jejího šoku. (Trainspotter)
- Astor Piazzolla, skladatel argentinského tanga, měl původně složit hudbu pro tento film a dokonce zaslal režisérovi Bertoluccimu ukázky své práce. Bertolucci však na místo něj najal pro práci na soundtracku známého jazzmana Gata Barbieriho, protože se domníval, že saxofonová sóla dodají filmu bohatou a vášnivou atmosféru. (Trainspotter)
Reklama