Na černé listině

Určite sa to realistické zobrazenie vážnej témy s prívetivým, nadneseným humorom dnes zdá mnohým dnes už absurdné, ale vtedy to tak bolo a 'zakazovalo' sa takmer všade. Film je tým realistickejší a uveriteľnejší, že jeho stvorenie mali a svedomí ľudia, ktorí si tieto somariny museli pretrpieť. A nebolo lepšieho podania ako zobrať si na mušku tento problém s výsmechom a satirou. Veď už samé o sebe je to na zaplakanie. K dokonalosti by som prihodil ešte pár zrniek humoru. 80%. (07.12.2007)

Smíšený pocit nenastává pouze ve chvíli, kdy se vám tchýně zabije ve vašem novém autě, ale zmocňuje se vás i tehdy, jestliže 45 minut umíráte nudou a poté si nenasytně vychutnáváte svižné a přesvědčivé dialogy s originálními gagy. The Front je bohužel tento případ. Rittův charakteristický rukopis se v první části utápí v záplavě mdlých dialogů, během nichž se sice divák dozví něco o mccarthyově epoše, ale nutkání sledovat hodinky je bohužel až moc časté. Druhá část však razantně mění svojí tvář a divákovi štědře servíruje jeden skvostný okamžik za druhým. Skvěle zrežírovaná je kontrapozice humorných situací s těmi dramatickými. Závěrečná věta Howarda Prince, která vypoví o této antikomunistické éře víc, než 50 politologických knížek dohromady je lahodnou třešničkou na dortu. Velmi specifický film. (16.11.2013)

Tohle skutečně nerežíroval a nenapsal Woody Allen? Vsadil bych se, že ano. Intelektuální, konverzační, vtipné...všechny atributy jeho typických komedií. Výborný humorný film s vážným obsahem. Je totiž zajímavé podívat se na padesátá léta 20. století jakoby z druhé strany a paušalizovat k úsudku, že tahle doba po skončení druhé světové války byla celospolečenským přituhnutím a jakousi normalizací režimů plošně, napříč panujícími diktáty. Šílenství mccarthysmu se sice nevyrovná běsnění nastupující lidově-demokratické vlády pracujícího lidu, ale klidným milníkem americké poválečné historie rozhodně také není...jak ukazuje třeba zrovna tenhle vynikající film (s obdobnou tématikou se můžete setkat kupříkladu ještě ve strhujícím černobílém dramatu George Clooneyho Dobrou noc a hodně štěstí či taktéž v komediálně laděném Darabontově Majesticu či praštěné komedii bratrů Coenů Ave, Caesar! a samozřejmě v životopisném dramatu Trumbo...) (13.07.2007)

Film Na Černé listině vůbec není špatný, ale přijde mě, že moc neřeší divákovu znalost amerického "honu na čarodejnice" v 50.letech. Z tohoto důvodu bych divákům, kteří nemají ani šajnu o tom co se tenkrát v USA dělo, doporučil před shlednutím tohoto snímku kouknout na vynikající počin mistra Clooneyho Dobrou noc a hodně štěstí, protože si myslím, že tenhle snímek a jeho nalehávost daleko víc vynikne, když se o daným tématu alespoň trošku něco ví. Jinak teda klobouk dolů jak inteligentně se tady podařilo zkombinovat humor a vážný téma. Opravdu nejednou mě tenhle hon na komunisty připomínal náš komunistický hon na nekomunisty a pěkně mě z toho mrazilo. Naprosto mě dostala poslední věta, co Woody pronesl při odchodu z výslechu, byla prostá, jasná, jednduchá, ale měla v sobě velkou sílu. (09.01.2012)

Pozerateľný film o tom, že obe superveľmoci prikladali zaisteniu svojej bezpečnosti veľký význam, neľutujúc prostriedky, ani obete. Dokonca aj metódy boli podobné a tí bezpečnostní pracovníci, akoby našim eštebákom z oka vypadli. Martin Ritt sa v mojej pamäti spája s výbornými filmami Hud a Hombre, Zero Mostel je výrazným a zapamätateľným typom herca, len nechápem, prečo obsadili Woodyho Allena. Rád by som tomuto filmu dal viac hviezdičiek, ale to by Woody mohol byť iba na titulkoch. (07.01.2012)