Quadrophenia

Nemám rád muzikály, rockové opery a tak podobně. Hnusí se mi veškerá ta škrobená, absolutně nepřirozená vystoupení, ten pseudoart, který v těchto filmových nebo hudebních odvětvích umělci předvádějí. "Quadrophenia" the movie, má naštěstí do něčeho takového daleko. Tento film, založený na stejnojmenné řadové desce britské kapely "The Who" z roku 1973 je něco výjimečného. Úroveň filmu tu podle mě daleko přesahuje úroveň originální hudby. Snímek pojednává o mladém muži jménem Jimmy, který bojuje na straně členů subkultury Mods proti Rockerům, ale ty největší boje se odehrávají právě v něm samotném a čím více se snaží jít tvrdě za svým a odlišit se od ostatních, tím více svůj boj prohrává a utápí se v beznaději, jelikož se mu život začíná hroutit jako domeček z karet. Co víc říct, silný příběh, silný film, který vám dá opravdu silné pocity. Hudba bezchybná, hlavně ta dobová. Všechno OK. Po dlouhé době zase film, se kterým jsem naprosto spokojený. (21.11.2012)

Rozbouřené hormony, klackovská póza, první sexuální zkušenosti, zkrátka generační revolta. Mopedy, kam se podíváš, to všechno je Quadrophenia. Francu Roddamovi se povedlo Mods z hesla na Wikipedii zhmotnit a ztotožnit je s konkrétními postavami. Při dotazu na znalost subkultur a hnutí si nejspíš vybavíte hippies a punk, případně hipstery, Mods se na rozdíl od výše uvedených nikdy nepodařilo transformovat do podoby mezinárodního masového hnutí, lokálně a dobově podmíněné ale vlivné bylo, a jak už to u generačních výstřelků bývá zvykem, od počátku ho veřejnost považovala za hodně kontroverzní. V době vzniku filmu měla přístupnost od 18 let opodstatnění, dnes už nad tím omezením nejspíš pokrčíte rameny, jak vám přijde nepochopitelné. Hudební rozměr Quadrophenie nedokážu plně ocenit, ale jako drama a exkurze do příslušného kulturního prostředí funguje snímek bez potíží. Snad jen posledních 15 minut přerůstá postoj hlavního hrdiny z provokace a bezradnosti k osobnostní patologii. U podobných počinů ale stejně nejvíc oceňuju autenticitu a atmosféru, ani s jedním jsem neměl byť jen nejmenší problém. Celkový dojem: 80 %. (15.08.2019)

Kdybych měl větší vztah k muzice od The Who (která se mi prostě jenom líbí, ale jen tak do uší v mptrosce bych si jí asi nepustil) tak by to bylo za 5*. Jinak příběh je celkem dobrej, má to dobrou atmosféru a mods jako subkultura mi je sympatická. Sting byl taky super. Jenom občas tam bylo moc záběrů na hlavního "hrdinu" koukajícího někam do dáli. (25.01.2008)

3,5* Subjektivně nejlepší deska od the WHO posloužila chlapům z kapely coby předloha pro stejnojmenný film. Album je to jistě pětihvězdičkové, hudba, texty a muzikantské výkony par excellence. A možná právě proto jsem od filmu očekával o malinko víc, tedy hlavně muziky (protože písně z alba se objevují spíše v útržcích a k dokreslení atmosféry). Ale odpoutám-li se od nesplněných očekávání, mám před sebou kvalitně natočený film - drama, poměrně barvitě popisující mládež v šedesátých letech (a to konkrétně subkultury the MODS versus the Rockers). Dobré herecké výkony, skvěle vybraní herci a tu tam se zableskne i výtečná hudba od kluků z the WHO. Není se čemu divit, že právě v těchto chvílích, kdy se obraz snoubí s emotivní hudební složkou, je film nejpřesvědčivější. (10.06.2019)

Pokud nemáte ani ponětí o tom, kdo to jsou mods, neznáte hudební a kulturní pozadí, ze kterého snímek vychází a už vůbec netušíte, co se skrývá pod značkou Lambretta nebo Vespa, pak s největší pravděpodobností nedokážete docenit tento film iniciovaný kapelou The Who. Oproti podobně laděnému snímku Rude Boy (spojený pro změnu jinou legendou, The Clash) je mnohem propracovanější a co se týče příběhu i konzistentnější. Mods, mladá subklutura (která se téměř neliší od té kolem dnešní kytarové "britské invaze") tu prezentuje postoje celé jedné generace, která stála rovnýma nohama na zemi a neulítávala na vlně psychedelických fantazíí a nesplnitelných snů idealistických hippies. Existencialismus, chce se říci. Mimo to je film po technické stránce poměrně profesionálně odvedená práce s několika silnými momenty (spontánní rebelie [riot] na nábřeží v Brightonu, mods vs. rockers vs. police). Kdo má kladný vztah k hudební historii druhé půle 20. století, ať si klidně na ulici začně vyřvávat "We are the mods!", je to silně nakažlivé a stále aktuální. Jeden song od The Rakes se jmenuje "Work, work, work (pub, club, sleep)", což shrnuje nejen tenhle film, ale i všechno, ostatní kolem mods a dnešní kytarové indie scény. (15.08.2006)