Čtyři pokoje

Anders 20%, Rockwell 40%, Rodriguez 100%, Tarantino 80%. Už před dvaceti lety bylo jasné, kdo z indies nadějí to někam dotáhne a kdo ne. A konečně si jdu sehnat toho Muže z Ria. P.S. Ta epizoda seriálu Alfred Hitchcock Presents, kterou Tarantino cituje, se jmenuje správně The Man from the South a je zde. Je mimochodem skvělá. (09.01.2016)

Tak takto to vyzerá, keď sa v USA stretnú štyria nezávislí filmári a každý z nich zrežíruje jeden diel kolekcie, ktorú potom vydajú pod spoločným titulom. V roku 1995 Allison Anders, Alexandre Rockwell, Robert Rodriguez a Quentin Tarantino prispeli každý svojou epizódou do poviedkového filmového quarteta "Štyri izby" (Four Rooms). Vďaka nim som zhliadol štyri príbehy zo silvestrovskej noci, ktoré sa odohrávajú v jednom hoteli v Los Angeles. Odštartovala to Allison Anders snímkom s názvom "The Missing Ingredient", potom nastúpil Alexandre Rockwell so svojim "The Wrong Man", po ňom zatlačil na pílu Robert Rodriguez a jeho "The Misbehavers" a korunu tomuto projektu nasadil Quentin Tarantino s epizódou "The Man from Hollywood". Ja som sa pri tom po celý čas dosť dobre zabával, preto dávam "Štyrom izbám" štyri hviezdičky. **** (22.06.2023)

Co to jsou Čtyři Pokoje? Velmi svérázný herecký koncert geniálně šíleného Tima Rotha nebo pásmo čtyř příběhů VELMI rozmanité kvality? Bohužel obojí. Bohužel proto, že první příběh je naprostým kýčem o ulítlém sabatu (byť přítomnost Valerie Golino a Marisy Tomei pomáhá;)) a druhý je jakousi podivnou psychohrou, jejíž jediné pozitivum je (kromě Rotha) skrz Jennifer Beals podaný důkaz o tom, že osmdesátá léta byla vizážistické Zlo...ale proč se divit, projděte si filmografii Rockwella a Andersové (nebo naopak, výsledek to nezmění:)). Naštěstí je tu ještě druhá polovice, jejíž první polovině;) vévodí "obrazová poetika Roberta Rodrigueze", a u které se prostě nejde nesmát. A pak přijde finále, které dává tušit, že první dva režiséři byli druhými dvěma sprostě použiti jako předskokani a ne jako rovnocenní partneři. Tarantinův příspěvek je jako obvykle poctou něčemu, co jsem nikdy neměl šanci vidět (ale hrál v tom prý Steve McQueen a prý to byla klasa), a má to osobitný štýl, který až leze na nervy...ale stejně vás překvapí genialita rozuzlení, nemluvě o Bruci Willisovi, fuckujícím do telefonu snad víc než Mel Gibson. Je mi líto, ale jako celek to prostě nemůže dostat víc než 60% (zprůměrujte si dvě čtyřicítky a dvě osmdesátky). (28.10.2010)

Nevyvážený povídkový film, ve kterém jsou druhé dvě povídky výrazně lepší než první. Ta poslední - od Tarantina - je podle povídky Roalda Dahla (jejíž varianty jsem viděl již mnohokrát zfilmované), a pokud ji znáte, tak ji sice oceníte (Tarantino se zhostil své role výborně i jako herec), ale celé směřování povídky pro vás bohužel nebude překvapivé. Teď to skoro vypadá, že Four rooms nestojí za nic, ale opak je pravdou. Celý příběh pak spojuje neviditelnou nití excelující Tim Roth v roli hotelového sluhy Teda. (03.01.2011)

Ten film, na který všichni koukají kvůli Tarantinovi. Tima Rotha mám rád, ale u jeho pitvořícího se pikolíka nevím nevím... Někdy mi přišel jako docela oukej blázen, ale někdy mně přišel trapný. Myslím, že to bude i tím, že se chová poměrně dost rozdílně podle toho, v jaké je zrovna povídce od kterého scenáristy a v jaké režii. Což mi teda připadá jako docela chyba, když se vše má odehrávat v jednu noc. Hodně často je film ve stylu bláznivé grotesky, která se snaží zazářit především nápady a dialogy - jenže ty jsou všechny průměrné, až mizerné. Poslední Tarantinova povídka má sice skvělý konec a dobrý výchozí nápad, ale kazí to příšerné rozmluvy všech postav. Hodně tam žvaní sám Quentin, kterého si hrozně rád poslechnu v různých rozhovorech, ale tady si bohužel napsal nudného debila. Celkově se ve filmu najdou dobré věci, ale ty se ukrývají spíš v detailech, jednotlivé příběhy nejsou dobré. Čtyři pokoje jsou ujetý, v něčem stále zajímavý film, ale nijak zvlášť kvalitní. (5/10) (05.12.2020)