Tokyo Vice

Snaha proniknout do tokijského podsvětí 90. let, kde nic není tak, jak se na první pohled zdá. První sérii odstartoval legendární Michael Mann (bohužel zůstalo jen u jediné epizody), který ostré hochy vyměnil za podrobný diskurz do práce japonské policie, která je proslulá svou kontrolou nad informacemi, a způsobu, jakým úřady spolupracují s novináři. A to vše s nezbytnou společenskou rovnováhou se zakořeněným organizovaným zločinem. Aneb jak první zahraniční kriminální reportér Jake Adelstein v největších japonských novinách k prvním případům přišel… „Prchl“ od rodiny k nalezení nezávislosti, snaží se zapadnout a ctít systém plný rituálů a kodexů chování. Jenže docela brzy podřadíme. Kořeny Yakuzy jsou předlouhé, tudíž se policie alespoň snaží mezi klany udržet mír. Brzy se Ansel Elgort (Jake) od detektiva Kena Watanabeho dozvídá pár dílků skládačky. Poznává společnici Samanthu, kterou drží sen o vlastním byznysu, vzniká i pouto s členem klanu Satem, které je tu vlastně jen díky společné lásce k americké popkultuře. Celkově Jake překvapivě snadno (a podivně) získává důležité kontakty i důvěru řady lidí. Hlavně mi ale nesedělo, že předtím nevěděl, jak to v praxi chodí. Šel až do morku kostí, od jazyka přes kulturu až ke složitým přijímacím zkouškám, aby se dozvěděl, že investigativní novinařina a „skutečné“ zpravodajství vypadá krapet jinak. Právě proto to úplně není o příběhu horlivého novináře, ale o samotném Tokiu ve všech jeho odstínech. Ale když už jsme u „cizáckého“ žurnalisty, jeho zatvrzelost a umíněnost se u něj postupně překlápí spíš do otravnosti. Myslím, že Ansel Elgort mohl najít zajímavější způsob, jak postavu uchopit. (17.06.2022)

„Pokud nemáš očitého svědka, na vraždu rovnou zapomeň.“ Snaha proniknout do tokijského podsvětí 90. let, kde nic není tak, jak se na první pohled zdá. První sérii odstartoval legendární Michael Mann (bohužel zůstalo jen u jediné epizody), který ostré hochy vyměnil za podrobný diskurz do práce japonské policie, která je proslulá svou kontrolou nad informacemi, a do způsobu, jakým úřady spolupracují s novináři. A to vše s nezbytnou společenskou rovnováhou se zakořeněným organizovaným zločinem. Aneb jak první zahraniční kriminální reportér Jake Adelstein v největších japonských novinách k prvním případům přišel… „Prchl“ od rodiny k nalezení nezávislosti, snaží se zapadnout a ctít systém plný rituálů a kodexů chování. Jenže docela brzy podřadíme. Kořeny Yakuzy jsou předlouhé, tudíž se policie alespoň snaží mezi klany udržet mír. Brzy se Ansel Elgort (Jake) od detektiva Kena Watanabeho dozvídá pár dílků skládačky. Poznává společnici Samanthu, kterou drží sen o vlastním byznysu, vzniká i pouto s členem klanu Satem, které je tu vlastně jen díky společné lásce k americké popkultuře. Celkově Jake překvapivě snadno (a podivně) získává důležité kontakty i důvěru řady lidí. Hlavně mi ale nesedělo, že by předtím nevěděl, jak to v praxi chodí. Šel až do morku kostí, od jazyka přes kulturu až ke složitým přijímacím zkouškám, aby se dozvěděl, že investigativní novinařina a „skutečné“ zpravodajství vypadá krapet jinak. Právě proto to úplně není o příběhu horlivého novináře, ale o samotném Tokiu ve všech jeho odstínech. Ale když už jsme u „cizáckého“ žurnalisty, jeho zatvrzelost a umíněnost se u něj postupně překlápí spíš do otravnosti. A to zamrzí. Myslím, že Ansel Elgort mohl najít zajímavější způsob, jak postavu uchopit. (10.06.2022)

„Pokud nemáš očitého svědka, na vraždu rovnou zapomeň.“ Legendární Michael Mann ostré hochy vyměnil za podrobný diskurz do práce japonské policie a způsobu, jakým úřady spolupracují s novináři. Aneb jak první zahraniční kriminální reportér v největších japonských novinách k prvním případům přišel… Ke znovu svěžímu vzhledu a vizuálním hrátkám přidal jakési pohlcení japonskou kulturou a vlastně se toho v první epizodě tolik nestane. Je navíc trochu s podivem, že až po vší té složité přípravě na vysněnou pozici zjišťuje, jak to v praxi chodí. Tolik mi to ale nevadilo, jsem hlavně hrozně rád, že se hollywoodský matador Mann stojící za poctivou filmařinou, který se v posledních letech tak moc odmlčel, vrátil. (22.04.2022)

Snaží se zapadnout a ctít systém. Dál se umně a přirozeně dozvídáme plno zajímavostí o tamní kultuře, ovšem teď už by to chtělo, aby nám (i s ohledem na tvůrčí podíl Michaela Manna) první „cizácký“ reportér japonského deníku nabídl i něco svižnějšího. Poznává další postavy, „sblíží se“ se společnicí Samanthou, ovšem zatím to stále zůstává u toho, zda nenapíše kvalitní článek, tak poletí. A to je trochu málo. (Nejen) tokijské podsvětí konce 90. let minulého století má nicméně hutnou atmosféru. Hollywoodský matador Mann se sice vrátil, ale zatím to vypadá jen pro jednu epizodu. (22.04.2022)

Trošku jsme podřadili, o tom žádná. Kořeny Yakuzy jsou předlouhé, tudíž se policie alespoň snaží mezi klany (Chihara Kai a Tozawa) udržet mír, dozvídá se Jake Adelstein od detektiva Kena Watanabeho, co se dělo minule. Vzápětí je tu první sólokapr i účast na policejní razii. A další sbližování se Samanthou, která stejně jako Jake „uprchla“ od rodiny k nalezení nezávislosti. Pořád mi nesedí, že hlavní hrdina předtím nevěděl, jak to v praxi chodí. Šel až do morku kostí, od jazyka přes kulturu až ke složitým přijímacím zkouškám, aby se dozvěděl, že investigativní novinařina a „skutečné“ zpravodajství vypadá krapet jinak. Pevně věřím, že se dostáváme do uspokojivější části příběhu. (26.04.2022)

Neví, proč v doupěti Yakuzy je, ale obavy se brzo rozptýlí: Jake Adelstein má prý dobré vztahy s policií a mohl by vědět, proč policisté nestojí o šálek čaje vůdce skupiny Ishidy a kdo o něm začal šířit pomluvy, že donáší. Nechce mít na zádech terč, že by měl být policejním informátorem. Prostě Jake si překvapivě snadno (a podivně) získává důležité kontakty. Jindy pokecá o životě, otevře se, jak to má s rodinou a sourozenci, zatančí na diskotéce, zaskotačí s prostitutkou a záhy si pootevře další vrátka. Jak snadné. Za mě ovšem neuspokojivé. Právě pouto se Satem vzniklo velmi náhodně, vlastně jen díky společné lásce k americké popkultuře. V novinách dál pracuje na případu lidí, kteří nalítli společnosti poskytující půjčky a čelili výhrůžkám. Samanthu dál drží sen o vlastním byznysu. Tahle série jako by přestávala být o příběhu horlivého novináře, ale o samotném Tokiu ve všech jeho odstínech. (28.04.2022)

Stejně jako je zvláštní pouto mezi Jakem a Satem, obdobné je „přátelství“ mezi ním a detektivem Katagirim (Watanabe), kterého kontaktuje, aby ho informoval o zrádci. Ishida tak musí udělat kroky ve vlastním klanu, příměří s konkurenčním Tozawou ale dodrží. Jake sice laskavost od Ishidy odmítne, ten jej přesto navede na stopu ve „vyšetřování“. Stále totiž pracuje na případu společnosti, která dohání zadlužené klienty k sebevraždě, aby inkasovala peníze z pojistných výplat, protože bankovní politika diktovala, že v případě smrti se rodina vzdá všech práv na pojistku. Samanthu, která vzpomíná na začátky v Japonsku, dostihla minulost. Za mě po několika rozpacích z předchozích epizod velmi slušný díl, nicméně znovu je tu pár neuspokojivých momentů. Od začátku mi nesedí, že horlivý Jake chce dělat skutečné zpravodajství, přesto se přestěhoval na místo, kde to není obvyklé. Jakmile přinese kauzu, v redakci narazí. Zároveň jakási jeho zatvrzelost a umíněnost se u něj překlápí spíš do otravnosti. Myslím, že Ansel Elgort mohl najít zajímavější způsob, jak postavu uchopit. (03.05.2022)

Tozawa se zaťatými pěstmi prosí o odpuštění za minulý útok, který měl narušit mír ve městě. Takové zostudění v podobě pokleknutí, kdy každá část jeho těla evidentně hoří vztekem, bude mít dohru. Obří zásilka pervitinu zamíchá několika vztahy. Katagiri žádá impulzivního Adelsteina, aby byl trpělivý a nic neuspěchal. Marně. Výsledek znamená na jedné straně selhání policie, na druhé tip poškodí Adelsteinovu pověst u ní. A Tozawa se konečně dozvídá o „cizáckém“ reportérovi japonského deníku. Konečně už víme, pro koho pracuje a koho chrání Miyamoto. Jake znovu otravnější než minule, navštíví Tozawova novinářského poskoka, tváří se jako jeho oddaný následovník a získá si (opět naprosto snadno) jeho důvěru. Sato, který bojuje se svými vlastními démony, vyřeší Samanthin problém. Za mě jde celková kvalita stále trochu dolů. (23.05.2022)

Adelstein kvůli svým minulým horlivým krokům s neúspěšným drogovým zátahem zpytuje svědomí. Možná je ale dobře, že je na čas na vedlejší koleji a chvíli o něm neslyšíme. Na scéně je tak třeba zmizení Poliny. Katagiri má konečně důkazy, které postačí k zatčení nemocného Tozawy. Jen si ale musí ověřit, komu může věřit. I když si myslím, že Miyamoto ještě dostane šanci dokázat, že je dobrý polda. Tokijský svět se opět ukazuje jako místo pro muže morálky, kdy jsou neotřesitelné tradice vytesány do kamene. Znovu je mnohé jasně dané vrstvami rituálů a kodexů chování. Detailní portrét japonské společnosti a kriminálního podsvětí míří do finále. Je ale patrné, že bude rovněž pozvánkou na druhou sérii. (23.05.2022)

První „cizácký“ reportér prestižních japonských novin už nebude vážně nemocného Tozawu otravovat. Miyamoto, který právě Tozawovi dodával informace, když mu něco hrozilo, ještě dostane šanci. Lze mu ale věřit? Samantha se (naivně) stane obětí spiknutí s výkupným, které mělo být výměnou za Polinu. Přišla o veškeré úspory a musí hledat jinde. Ishida pověří Sata právě dohledem nad investicí klanu. Vyjde zároveň najevo, že Tozawa využívá zadlužené dívky, aby pro získání přízně uspokojil potřeby vládních úředníků a obchodníků. Nejen Samantha nebo tvrdohlavý Jake jednají zbrkle: to by opravdu Katagiri vyrazil na velkou dodávku drog sám? Do druhé série je toho spousta otevřeného, což ovšem neznamená, že by to měla být nějaká zaručená pozvánka. Celkově jsem se po celou sérii pohyboval mezi třemi a čtyřmi hvězdami, Mann, který ujíždí na digitálních kamerách a sytých neonech, nás opustí hned při startu a osobně si hutný portrét japonských policejních a novinářských metod představuju jinak. Některé zajímavější postavy navíc skončily na druhé koleji, zatímco Ansel Elgort mohl najít zajímavější způsob, jak svou postavu uchopit. (24.05.2022)