Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Karel Svoboda byl vždy veřejně známý, ale jaký byl v soukromí? Lze s odstupem času divákům více odkrýt jeho osobnost? Dokument zmapuje nejplodnější období profesionálního, ale i osobního Svobodova života – období, kdy vznikla většina jeho nejznámějších písní a filmové hudby. Kromě archivních záznamů a rozhovorů s jeho blízkými spolupracovníky a přáteli diváci poprvé uvidí i soukromé archivní záběry, které pomohou lépe osvětlit skladatelovu osobnost... Nejkrásnější, a zřejmě opravdu jediné šťastné období života Karla Svobody, odstartovalo počátkem 60. let, poté, co založil skupinu Mefisto. Mohl tvořit pro nejpopulárnější české zpěváky a přes všechny těžkosti byla společenská atmosféra nabitá nadějemi a radostí ze života. V roce 1968 složil Svoboda hit "Lady Karneval", s níž Karel Gott zaujal na festivalu v brazilském Rio de Janeiru. Oba Karly znal náhle celý svět. Dařilo se mu i v soukromí: o rok později se oženil se svou krásnou přítelkyní Hanou Bohatovou, kterou přátelé přezdívali Šiška. Narodili se jim dcera Jana a syn Petr a středočeské Jevany se proměnily v malý soukromý ráj. Nejbližší přátelé Svobody, Karel Gott a Jiří Štaidl, to měli k sobě blízko – coby kamenem dohodil. Karel si vybudoval ve své vile tvůrčí zázemí, žil obklopený láskou a skládal jeden hit za druhým. Mnozí ho znali jako rodinného přítele, se kterým je legrace a který nezkazí žádnou zábavu. Měl před sebou více než dvacet let plodného uměleckého života, který počátkem 90. let dramaticky ukončila tragédie. Jeho krásné ženě lékaři neuměli pomoci, a když v roce 1993 zemřela na rakovinu, cítil se Svoboda najednou jakoby bezruký. Zachvátilo ho zoufalství, stesk a beznaděj, z nichž se však dokázal „vypsat“. Temné hloubky a dramatické zvraty se zřetelně prosazují do jeho hudby z tehdejšího období, která vykrystalizovala v kompaktní celek. Zrodil se první původní český muzikál Dracula, který na podzim roku 1995 sklidil fenomenální úspěch a odstartoval novou éru české jevištní tvorby. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (38)

sportovec 

všechny recenze uživatele

Vzorové zpracování přípravného materiálu pro možný dokument o Karlu Svobodovi, zhruba tak lze označit synovu práci a její mezivýsledek. Lze to přirovnat k edici korespondence např. Boženy Němcové, bylo by však nutné pracovat na pramenných poznámkách; za 20 - 30 let tomu nikdo nebude rozumět. Je však nutné ocenit synovskou lásku a kvalifikovaný a opravdu profesionální výběr dobových materiálů. Rozhodně bych to nezatracoval. Karel Svoboda byl semaforsky rozdychtěný nesporně světový hudební hudebník a skladatel, Rudolf Friml naší doby. Řeč závěrečných titulků je v tomto ohledu alespoň pro mne nesporná. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Film, který je osobní tím nejméně šťastným způsobem (pro srovnání viz třeba Klíč k určování trpaslíků, na kterém se podílel syn Pavla Juráčka). Chybí mu jakýkoliv odstup (a soudnost - viz např. množství home video záběrů různých členů režisérovy rodiny, které životní příběh Karla Svobody nijak nerozvíjejí). Osobní tedy není větší otevřeností a syrovostí, ale pouze svou nekritičností. Chápu, že jde o synovu poctu zesnulému otci, rozumím osobní motivaci k natočení filmu, ale skutečně něco takového patří do kin? Dokument, v němž je Karel Svoboda monotónně nahlížen pouze z jednoho úhlu, jako člověk bez chyby? Zvolenému zaměření odpovídá výběr mluvících hlav, jejichž výpovědi mají podobnou informační hodnotu jako přátelské klábosení v nějaké talk show. Příznačně to jsou všechno umělci, kteří stejně jako Svoboda za normalizace díky ochotě a schopnosti tvořit konformní, režimem i širokými vrstvami přijímané umění opravdu zažívali šťastná léta, takže ani jejich účast názvu filmu nedodává ambivalentní či ironický rozměr. Na film pro kinodistribuci (ne jen pro promítání v rodinném kruhu) jsou Šťastná léta poněkud krátkozraká, jednostranná a repetitivní v tom, jak ukazují stále další a další bezobsažná domácí videa a dávají zaznít jen úsměvným „historkám z natáčení“, vyňatým ze širšího dobového kontextu a vykreslujícím minulou éru prostřednictvím několika neškodných nostalgických fetišů (Včelka Mája, televizní estrády). Osobnost Karla Svobody není zkoumána (natož jakkoli problematizována), ale jen devadesát minut stavěna na piedestal, což pro mě jako pro člověka, který Svobodu nekriticky neobdivuje (a vážně nevím, pro koho jiného ten film je) a normalizačnímu popu neholduje, bylo značně úmorné. 20% ()

Reklama

Slarque 

všechny recenze uživatele

Některé dokumenty by potřebovaly odstup jako sůl. Třeba tady by chtělo vyházet zhruba polovinu domácích videí, které neocení nikdo mimo okruh vlastní rodiny, a přidat názor někoho mimo spolupracovníků portrétovaného skladatele. Sice mám jako vyzváněcí melodii znělku z Návštěvníků už v několikátém mobilu, ale stejně pro mne bylo sledování tohoto portrétu úmorné (30%). ()

Marze 

všechny recenze uživatele

Je to příjemně důvěrné s mnoha amatérskými rodinnými záběry, které na mě působili z celého dokumentu nejsilněji. Jinak se nic moc neděje. Z umělcova postoje k životu si za poslední peníze objednat taxika mi naskakovala husí kůže. Přitom Svoboda byl rodinný typ. Pěkná je příhoda s Karlem Gottem na diskotéce v Německu , kde holky obletovali Karla pro jeho song Včelka Mája, který původně odmítal zazpívat , zatímco pravý autor hitu zůstal za Karlem nepoznán. V dokumentu je udělování Slavíků v roce 1966, kde vítěz byl pozván na sjezd pořadatelského Svazu socialistické mládeže. Vůbec vzrušující 60. léta baví nejvíce. Záběry z osla padesátin Karla Svobody s mnoha tvářemi jsou unikátní. (Miloš Kopecký,Jiří Bartoška, Luděk Sobota, Jiří Korn aj.). Přátelé o Svobodovi říkají, že vždy trpěl velkou trémou. V dokumentu mi chybělo rozvedení mistrova druhého manželství a smrtelné nemoci jeho dcerky. V závěru se dostavují motivy Svobodovy únavy životem a stáří bez nějakého umělého dojímání. ()

Hunt 

všechny recenze uživatele

To největší plus a výjimečnost tohoto dokumentu je právě ta nekritičnost, záběry z home kamery a pohled člena rodiny (jak je v komentářích často zmiňováno jako výtka). Je již jiste, že v době 14let po smrti tohoto výjimečného skladatele se nějaké té hlubší sondy do jeho běsů, špatných chvil, démonů, již nenahledneme -osobně to nevidím za potřebné. Podařilo se zachytit vzpomínku jeho vrstevníků, kteří mnozí již v době vysílání jsou po smrti. Ten pohledem do soukromych archívu a nektere vzpomínky, které ještě nebyly zveřejněny, to není málo, co tento počin nabízí. Je to důstojná vzpomínka a odkaz na někoho výjimečného, který měl jistě hlubší duševní život, ale do toho ostatním nic není a pokud to neodkryl jeho syn, měl k tomu důvod. ()

Galerie (19)

Reklama

Reklama