Reklama

Reklama

Karel Svoboda: Šťastná léta

  • Slovensko Karel Svoboda - Šťastná léta
Trailer

Obsahy(1)

Filmový dokument o českém hudebním géniovi - Karlu Svobodovi natočil jeho syn Petr Klein Svoboda. Dokument sleduje život slavného skladatele očima jeho syna. Známého autora oblíbených písní poznáme blíže než kdy před tím. Uvidíme oficiální archivy, ale i ty, které zůstávaly dodnes veřejnosti skryté. Součástí dokumentu jsou i unikátní záběry z domácího videa, kde uvidíme, že pracovní život a ten soukromý byly pro skladatele zcela prolnuté. Mezi pozvanými hosty uvidíme Karla Gotta, Helenu Vondráčkovou, Theodora Pištěka a další hvězdy české i světové kultury. (Bohemia MP)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (56)

Padme_Anakin 

všechny recenze uživatele

Díky nádherné hudbě jsem to zvládla bez úhony, přesto bych měla jednu zásadní výhradu, sleduji-li životopisný dokument o Karlovi, vážně nemám zájem o Petra.. Snaha o zviditelnění sebe sama je tu patrná a mně byla velice nepříjemná.. K panu skladateli chovám nezměrnou úctu pro jeho talent, píli i kreativitu, tedy dnes večer hodnotím v podstatě se zavřenýma očima.. Pro mě osobně zůstane navždy spojen s pohádkami Tři oříšky pro Popelku, Jak se budí princezny a Pohádka o Honzíkovi a Mařence.. ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

Karel Svoboda byl úžasný hit maker a tento dokument to vcelku zajímavě mapuje. Ale shodnu se asi s těmi komentujícími, kterým přišlo v tomto dokumentu až moc těch všech homevideí, v nichž vystupuje autor dokumentu a Svobodův syn (viz za mě asi nejkřiklavější záběr z jeho vlastní promoce v Americe - k čemu vlastně??). Ta koncepce dokumentu, kdy až na úplný závěr se dokument soustředí jen na to vše hezké ve Svobodově životě, je zajímavá asi v tom, že se snaží dát jakési rovnítko mezi těmi skladatelovými šťastnými lety a smrtí jeho první ženy Hany. Vzpomínám si přitom, že sám jsem Karla Svobodu začal pořádně registrovat až v dobách jeho muzikálové slávy, která jak dokument poukazuje, jakoby vlastně byla odstartována právě tím úmrtím jeho první ženy (písně jako "Smrt" nebo "Bože jestli někdy vůbec byl" z Drákuly znějí tímto prizmatem ještě víc mrazivěji). Všechno zlé může být k něčemu dobré, chtělo by se říct. Toho zlého bylo ale ke konci života na Svobodu fakt asi moc (viz smrt jeho dcerky) a tak se vlastně ani nedivím těm jeho depresím, kvůli nimž si nakonec vzal život. Ač si pamatuji, jaký to byl pro mě šok, když jsem se to tehdy dozvěděl... ()

Reklama

Matty 

všechny recenze uživatele

Film, který je osobní tím nejméně šťastným způsobem (pro srovnání viz třeba Klíč k určování trpaslíků, na kterém se podílel syn Pavla Juráčka). Chybí mu jakýkoliv odstup (a soudnost - viz např. množství home video záběrů různých členů režisérovy rodiny, které životní příběh Karla Svobody nijak nerozvíjejí). Osobní tedy není větší otevřeností a syrovostí, ale pouze svou nekritičností. Chápu, že jde o synovu poctu zesnulému otci, rozumím osobní motivaci k natočení filmu, ale skutečně něco takového patří do kin? Dokument, v němž je Karel Svoboda monotónně nahlížen pouze z jednoho úhlu, jako člověk bez chyby? Zvolenému zaměření odpovídá výběr mluvících hlav, jejichž výpovědi mají podobnou informační hodnotu jako přátelské klábosení v nějaké talk show. Příznačně to jsou všechno umělci, kteří stejně jako Svoboda za normalizace díky ochotě a schopnosti tvořit konformní, režimem i širokými vrstvami přijímané umění opravdu zažívali šťastná léta, takže ani jejich účast názvu filmu nedodává ambivalentní či ironický rozměr. Na film pro kinodistribuci (ne jen pro promítání v rodinném kruhu) jsou Šťastná léta poněkud krátkozraká, jednostranná a repetitivní v tom, jak ukazují stále další a další bezobsažná domácí videa a dávají zaznít jen úsměvným „historkám z natáčení“, vyňatým ze širšího dobového kontextu a vykreslujícím minulou éru prostřednictvím několika neškodných nostalgických fetišů (Včelka Mája, televizní estrády). Osobnost Karla Svobody není zkoumána (natož jakkoli problematizována), ale jen devadesát minut stavěna na piedestal, což pro mě jako pro člověka, který Svobodu nekriticky neobdivuje (a vážně nevím, pro koho jiného ten film je) a normalizačnímu popu neholduje, bylo značně úmorné. 20% ()

janabel 

všechny recenze uživatele

Oceňuji, že se s námi autor podělil o vzpomínky na svého otce. V dokumentu totiž bylo plno nejenom rodinných, ale i jiných soukromých a zajímavých archivních záběrů, které byly proloženy vzpomínáním různých osobností v současnosti. Díky tomu si člověk připomene nejenom slavného skladatele, ale i život a atmosféru tehdejší doby. ()

otík 

všechny recenze uživatele

Netradiční dokument, který nedělal autor jako profesionální dokumentarista, ale jako syn otce, jehož život a tvorbu chce ukázat laické veřejnosti. Ano, tento dokument by zasloužil zkrátit, zasloužil by pořádného dramaturga a pro některé i jiný koncept, ale já osobně chápu, že syn Karla Svobody chtěl stvořit něco, z čeho on sám bude mít radost a tu chtěl přenést na diváka. A myslím, že se mu to svým osobitým způsobem podařilo. Cílem ani nemohlo být ukázat Svobodu v celkovém rámci, ale jako tatínka, který jen tak mimochodem byl velmi slavný. Čest Karlově památce a díky za všechny tvé skladby a písně. PS: viděno podruhé a ta hudba, to je prostě bájo (teda až na ty diskohrátky) ()

Galerie (20)

Reklama

Reklama