Den, kdy jsme umřeli

Začátek je možná trochu zdlouhavý a zmatečný, než se divák dostane do děje, ale myslím si, že tenhle film určitě stojí za zhlédnutí, jelikož má co říct. Prostřednictvím reálného příběhu čtyř mužů, jejichž osudy se jednoho dne náhodně střetnou, seversky chladným a věcným způsobem poukazuje na neutěšený stav současné multikulturní společnosti. Na mě to jako celek působí dostatečně důrazně a velmi výstižně. (70%) (07.07.2022)

Veľmi silná téma, škoda toho pomalého tempa. Keby sa film viac orientoval na samotnú tragédiu a nosatých kamarátov, mohlo to byť kľudne aj za plný počet. Inak ale ďalšia veľmi dobra ukážka toho, ako nám tí moslimskí bratia prinášajú do Európy len slniečkársku lásku, o chvíľu si viem normálne predstaviť, že bude imám pochodovať na buzi pride. Len aby na tých marxistických zúfalcov nevytiahol nejaký ten automat. (04.04.2022)

Začátek filmu se nese ve znamení dynamického mixu dokumentárních záběrů z krvavého masakru zaměstnanců redakce časopisu Charlie Hebdo a prostřihů na čtyři muže z odlišného sociálního prostředí. Po úvodních minutách se dojem chaosu změní v komorní atmosféru, kdy sledujeme zmíněné čtyři postavy neodvratně směřující k osudovému střetu. Jak napovídá už název filmu, bude pro některé z nich fatální. Thrillerové atmosféře vychází vstříc především temné tóny hudebního podkresu, který nenápadně (protože ztišeně) působí na divákovy smysly. Madsenův snímek ale nelze chápat jako klasický thriller, je to spíš hold obětem atentátu, který výrazně ovlivnil společenskou debatu v zemi a obrátil pozornost k přistěhovaleckým ghetům, kde se šíří paralelní společnost hodnotově odlišná od tradiční dánské kultury. Následně došlo k přehodnocení dosavadní velkorysé přistěhovalecké politiky. Příznačná je v tomto ohledu scéna, kdy jeden z hrdinů snímku odhalí pokrytectví přítele, který vášnivě obhajuje multikulturalismus, ale ani ho nenapadne posílat své potomky do státní školy s vysokým podílem dětí přistěhovalců, a raději si platí drahou etnicky čistou soukromou školu. Celkový dojem: 75 %. (20.01.2022)

Téma sice dobré, ale na mě podané moc utahaně a především chladně. Tím pádem mi celkem dělalo problém vytvořit si vztah k postavám a to ať už pozitivní, nebo negativní. Jediným výraznějším momentem byl rozhovor u jídla, který ukázal, jak liberální většina nahlíží na člověka, který nesouhlasí s jejím viděním světa. Samotné útoky byly podány celkem realisticky a bez zbytečných emocí, což bylo v tomto případě ku prospěchu věci a líbilo se mi i obsazení, ale o to větší jsem měl na konci pocit, že jde o promarněnou příležitost. 40% (06.04.2022)

Charlie Hebdo je samozřejmě téma, které musel ve své době zaregistrovat i naprostý informační ignorant. Co už jsem ale nevěděl, tak co se v následujících měsících stalo v Kodani. Nicméně mě to vůbec nepřekvapuje. Když jsem tenkrát v Kodani byl a zjistil, co všechno se tam dělo i ve spojitosti se samozvanou zemí Kristiánií, byl jsem v šoku. Dneska už mě to ale bohužel nepřekvapuje. Jak kdyby Dánům v Kodani kulminovali všechny existenční problémy, které si svým skandinávským přístupem věci neřešit, způsobili. Jen škoda, že za normálních okolností vydařená filmařská stránka věci tu byla zaměněna za průměrnou filmařinu. Nepřehlednou, bez emocí a chladnou. Prostě divnou. U Dánů to není úplně běžné. O to větší škoda, že podobné téma nebylo zpracováno lépe. Možná by se o tom pak také i více mluvilo. (12.02.2024)