Režie:
Ladislav RychmanKamera:
Jan StallichHrají:
Vladimír Pucholt, Ivana Pavlová, Miloš Zavadil, Irena Kačírková, Josef Kemr, Libuše Havelková, Vladimír Klos, Vladimír Kloubek, Zuzana Šavrdová (více)Obsahy(1)
Do hezké studentky Hanky se na chmelové brigádě zamiluje její zásadový spolužák Filip. Dívka se přestěhuje do mladíkova útočiště v podkroví, jejich čistá láska však naráží na závist jejího zhrzeného nápadníka a na nepochopení dospělých, kteří nedokázali zůstat mladí. Rychmanův muzikál o první lásce a o prvním „hříchu" dodnes zaujme mladistvým idealismem, ale také generační revoltou vůči pokrytecké morálce duševních starců všeho druhu i věku. (AČFK)
(více)Recenze (341)
"Já je nelituju, já jim to děsně závidím!" Romanticko-dramatický muzikál s krásnými melodiemi a písněmi, z nichž většinu jistě znáte. Myslím, že se také nebál popíchnout ty soudružské a společenské demagogie... ()
Česká klasika a snad první český opravdu muzikál. Přesto když se na něj dívám a koukám jak nosí kýble na brigádě, tak to místy trochu nechápu. Je pravda, že dnešním mladým (kam se řadím i já) to opravdu moc neřekne. ()
Legenda, která mi dlouho unikala, a ze které jsem znal jen pár písní a vět. Zcela nepřipravenému mi tak zasadily tvrdý direkt v tom nejlepším slova smyslu "oldschoolově cool" předěly pánů v černém a jejich kontrast s "realitou", stejně jako prostinká stylizace celého filmu, živelná chemie mezi ústředními postavami a vůbec to, jak to všechno funguje. Přitom kdybyste někomu chtěli popsat, o čem to je, tak by vám nejspíš poděkoval a šel o film dál. Čím to je, že je takový rozdíl mezi obscénně prostou hudbou té doby a dnešní prostoduchou produkcí? Asi kouzlo;) Takže ať vám to je či není milé...90% ()
TAKHLE NĚJAK SIS TO PŘEDSTAVOVAL??? ()
Klasický český muzikál, který vyniká zejména nadčasovými písničkami. Scénáristicky je to trochu prostější, ale jak říkám, ty skvělé písně dokážou tento film pozvednout mezi absolutní českou elitu všech dob. ()
Kdepak tomuto nejslavnejsimu ceskemu muzikalu jsem nikdy na chut neparisel a asi ani neprijdu. ()
Generační výpověď generace mých rodičů. Symbol učitele (v tomto konkrétním případě učitelky s nomen omen přezdívkou Jana Ámos) - intelektuála jako toho, který selže a nechá se zmanipulovat totalitní mocí a v pomýlení namísto empatie zaujímá nejtvrdší stanovisko, výstižná metafora o úloze inteligence v tragické době 50. let. Film z epochálního zlomu (v důsledku XX. sjezdu KSSS a Chruščovově odhalení tzv. Kultu osobnosti), kdy se ještě téměř nic nesmělo, ale přesto už se mnohé prostě muselo celospolečensky ventilovat, třeba prostřednictvím neškodného muzikálu. Starci na chmelu jako jedni z prvních zvěstovatelů politického tání a celospolečenských změn, později pojmenovaných jako Pražské jaro. ()
Herci výborní, hudba dobrá, šlape to, nenudí to, ale ty texty.... Ty texty, to se nedá vydržet. ()
Cítíte ten kouzelný odér uvolněných a sešněrovaných šedesátých let, v nichž se klasická tabu střetávala s popovým rytmem sexuální revoluce? Angličani měli Beatles, Češi tenhle prostinký muzikál o mladé lásce a starých strukturách. Když dva se rádi mají, stačí jim houpačka v podkroví, pár naivně chytlavých melodií a pocit, že dnes to bude navěky. ()
Nak teda moc nechapu, co na tomhle lidi vidi. Choreografie vetsiny cisel v podstate zadna, pribeh jednoduchej a Pucholt desny hovado. Akorat ty pisnicky jsou sem tam chytlavy a taky me mile prekvapila kamera. Ne ze by to bylo vylozene spatny, ale cekal jsem krapet vic. ()
„Ten příběh, který uvidíte a co tak divně začíná, ten mohlo prožít vaše dítě, ať chce, či nechce rodina. Ten může prožít vaše dítě, a nikoli jen na chmelu, a když se nad ním zamyslíte, dosáhl svého účelu.“ Pucholt ve vrcholné formě. Vynikající choreografie. Chytlavá hudba: Život je bílý dům, Kéž na trati se neztratí nebo Chodili spolu z čisté lásky a 17 jim bylo let. Co dodat? Ukázka: http://www.sms.cz/film/starci_na_chmelu/ukazka ()
Starci na chmelu mají všechno co má správný muzikál mít, ať už jsou to dobří herci, skvělá atmosféra, ale hlavně překrásné nadčasové písničky, kdo by neznal nápěv:"Ten příběh, který uvidíte a co tak divně začíná, ten mohlo prožít vaše dítě, ať chce či nechce rodina". Určitě ho lze zařadit mezi nejlepší a nejslavnější české muzikály. V době vzniku obsahoval všechny typické rysy své doby, které se v dnešní době někomu nemusí líbit, ale mě to nevadí, protozě ty překrásné písně to všechno vynahradí. Klasika, která nestárne...... ()
Ať koukám, jak koukám, nic pozoruhodného na tom nevidím. Z písní jsou dnes zaslouženě evergreeny, ale příběh je víc než jednoduchý a nic moc nevypovídající, což je asi rozšířená nemoc nejen filmových muzikálů, a z ansámblu výrazněji vyčnívají jen bezelstný Pucholt a profesorka Ireny Kačírkové. Na druhou stranu je třeba vzít v úvahu dobu vzniku, ve které museli být Starci přímo zjevením, a leckteré scény dýchají svěžím studentským vtipem. Pro mě ale zůstává králem - či spíše královnou - českých muzikálů Noc na Karlštejně. ()
Krásné písničky, výborný Pucholt a nádherná scéna na konci : " Ještě včera jste nám strašně křivdili, dneska už nás soudíte právem ." ()
"Až do včerejška jste nám všichni strašně křivdili, dnes nás už soudíte právem." Jako nadšenej účastník tří chmelovejch brigád mohu jen konstatovat, že pokud by mě někdo soudil za sex při těchto akcích, tak by to vždycky bylo právem. V šedesátejch letech se však ještě na morálku hledělo bystrým okem, což rozhodně nevadí, když skvělou hudbu doplňují úderně naivní texty a příběh zamilovanejch je ve svý jednoduchosti snad až dokonalej. I já bych zkrátka chtěl být nejšťastnějším brigádníkem v celým žateckým okrese. ()
"Tak šťastnýho brigádníka ještě nikdo nikdy neviděl, ani v televizních novinách" ()
Já je nelituju. Já mu to děsně závidim. ()
Je sice pravda, že je to takové naivní, ale vlastně proč ne, příběhu (na kterém Starci zrovna moc nestaví) to moc neublíží. Stejně tak někoho může naštvat to občasné soudruhování a tak, ale bez toho to v té době moc nešlo. Film stojí na výborných písničkách, milém příběhu (milostná linka) a občasném humoru. No a jelikož Starci víceméně splnili moje očekávání, tak nemám s hodnocením větší problém. ()
Zní to trapně a poněkud zatuchle čítankově, ale na značné části komentářů k tomuto filmu je zřejmá upadající úroveň polistopadové výuky dějepisu, zejména dějin XX. století a až fatální neschopnost podstatné části společnosti vyrovnat se s komunistickým čtyřicetiletím. Bez nich porozumět STARCŮM je totiž krajně znesnadněné, pokud vůbec možné. Příběh filmu je prostý svou základní linkou, nikoliv však svými druhotnými a zpětnovazebnými významy. Přesně - srovnávejme s přeceňovanými polistopadovými REBELY, ale i ŠAKALÍMI LÉTY - postihuje atmosféru doby, její skutečné hrdiny - Filip Havelka je předobrazem Jana Palacha, Jana Zajíce, ale i jihlavského komunisty Evžena Plocka. Jeho zanícený idealismus, který překonává dobové vymývání mozků, poznamenané v mnoha ohledech hrůznými padesátými lety, (Filipova příruční knihovnička-lékárna ducha) je odzbrojující a ve své dojemné pubertálnosti, v níž se dětství převtěluje do jinošství,, neodolatelné. Je totiž také nastaveným zrcadlem, které nemilosrdně ukazuje odvrácenou tvář všech "křivohubých" (Gogol). Ale i druhá hlavní postava - Hanka - je pozoruhodně celistvá a bytostně česká v prostotě i hloubce svých přirozených lidských tužeb a přání. Dobově přesně postihnutými typy jsou také Filipův protivník, Kačírkové profesorka a navenek nenápadný, ale skvěle zvládnutý předseda JZD ve vynikajícím podání Josefa Kemra. I drobná dětská úloha Kemrovy dcery přesně zrcadlí složitou jednoduchost námětu, scénáře i režie. Rafinovanost kompozice tanečních čísel spočívá v jejich jednoduchosti a spontánní jakobyživelnosti. Odráží plně atmosféru doby, brojící proti poslední zbytkům svěrací kazajky padesátých let, doslova si libující v neformálnosti, provokaci, ale i v nepřiznávaném šlechetném idealismu. Pucholt by jedním z nejsilnějších hereckých talentů šedesátých let konjunktury nemužně mužných mužů ducha, čistoty mravu a hluboké mravní zásadovosti. Muzikál je současně velkou startovní plochou uznávaného klasika naší současnosti, zlatého slavíka výsostného romantismu, okouzlení tónů a v tomto spíše výjimečném případě i myšlenkově hlubokých a působivých písňových textů. Osudově - až anticky - působí trio rockových-beatových kytaristů, do něhož vysublimovaly nejstarší české rockové skupiny typu SPUTNIKŮ, OLYMPICU, MEFISTA a řady dalších. Stručně a jasně se vše, co jsem se tu pokusil postihnout, dá shrnout do jedné věty. Nejstarší český moderní muzikál otevírá svou širokou náruč i dveře dokořán Pražskému jaru. Doby vzrušených i zmařených nadějí, které jsme sdíleli s významnou částí tehdejšího světa. ()
Tak ja tu žiadne výnimočné dielo nevidím, akurát mi to príde ako slabá socialistická variácia na 'Pomádu'. Príbeh je prostučký, možno o to lahodnejší, čo sa o pesníčkach nedá zďaleka povedať. Okrem gitarového tria, ktoré s úvodnou melódiu len menilo texty. Všetky ostatné muzikálové vystúpenia som musel pretáčať. Veď keď v refréne odznelo: "Aká vlastnosť robí z človeka ľudskú bytosť? - Pospolitosť." :D. Koniec! Nebyť tých stupídnych songov, dám možno o hviezdičku viac. Takto len slabých 60%. ()
Reklama