Král Staten Islandu

7.5/10 Pro Apatowa mám slabost, vždycky se trefí přímo na bránici. Jeho talent tkví ale hlavně v tom, že umí výborně napsat i vážné scény, které jsou pro většinu komediálních filmařů jen vata k natažení stopáže. Podobně jako Gervais píše uvěřitelné situace a postavy, které pobaví i dojmou, kterým divák musí fandit a často se s nima ztotožňuje. Obsazení je tentokrát perfektní, hlavně Billovi konečně pořádnou roli fakt přeju. Navzdory komediální rovině je film především o vyrovnání se s žalem, o dospívání, přijmutí zodpovědnosti za svůj život, nalezení sebe sama a v neposlední řadě je taky vyznáním lásky rodné hroudě, v tomto případě Staten Islandu, odkud Davidson pochází. Nicméně na čsfd zůstane nepochybně nedoceněný a v dohledné době skončí jako zbytek režisérovy tvorby v modrém. (03.04.2021)

Film ma dostal brutálne! Začal ako sračkoidná komédia a po prvých 17 minútach som ho i vypol, avšak niečo vo vnútri mňa mi našeptávalo, aby som ho nevymazal a dal mu šancu. Dobre som urobil! P.S. Celý čas som si hovoril, že koho mi hlavný hrdina pripomína až sa na scéne zjavil Steve Buscemi. Kužwa, to nemôže byť náhoda! (05.07.2020)

Pete Davidson šel celou dobu nějak kolem mě, protože stand upy zas tolik nesleduji, ale zaujal mě v Big Time Adolescence, takže jsem od King of Staten Island čekal mnoho. Zároveň jde o spojení životního příběhu Peta Davidsona s umem Judda Apatowa. Bohužel Apatow už není co býval a také se zde více hodí škatulka drama spíše než komedie. Nemá to spád a se stopáží více než dvou hodin se ani není co divit. Nejde o vůbec špatný film, protože očekávání byla úplně někde jinde. Pete Davidson už se asi těžko zbaví téhle škatulky neschopného zastydlého puberťáka a také Bill Burr (kterého normálně zbožňuji), ale ten by se spíše měl radši držet stand up výstupů. (18.08.2020)

„Kráľ ostrova Staten” , je jednak úplne najnovší filmový prírastok komediálneho režiséra Judda Apatowa, ktorý sa zároveň na československej filmovej databáze, ako vôbec prvý, konečne vyšvihol nad 70 %, čiže už hádam i natrvalo bude svietiť načerveno, pričom, úprimne povedané, že ešte nič hlbokomyselné to neznamená, ak sa vám trebárs podarí takto postúpiť do priaznivých výšin, čo by sa dalo pripísať aj nejakému štigru, či súcitu, aby aspoň jeden film bol v červených číslach... ? Zrejme si po päť ročnej dlhšej pauze od posledného režírovania Vykoľajenej, dal naozaj extra záležať na tom, aby nakrútil čo najviac - najvhodnejší námet, ako priamo zo života, ktorý by nevymyslel ani ten najlepší hollywoodsky scenárista... ? Pôvodne to vyzerá iba ako bežne drzý, rutinný snímok, v ktorom postavy neustále hrešia, so slabšie prepracovanou zápletkou, kde sa podstatne dlhú chvíľu ani nič zaujímavé nedeje, ak nepočítam fajčenie trávy, či víziu tetovacej reštiky, áno, samými "kerkami" sa to tu tiež len tak hemží, lebo Scott je ináč i (ne)profesionálnym tatérom, a k tomu vypadá, ako aj nesympatický a nevychovaný spratek, t. j. s ním to asi nebude zrovna najjednoduchšie pretrpieť celkovo viac, než dve hoďky... ? Ďalej postupne zisťujem, že keď mal iba sedem rokov, tak prišiel o otca - požiarnika, ktorý zahynul pri vykonávaní svojho povolania, a tak už býva len so sympatickou mamou, vdovou Margie a so sestrou Claire, ktorá sa čochvíľa chystá na výšku... Skúste sa teraz vcítiť do kože už 24 - ročného, mladého muža, že je na ňom skrátka vidno, ako ho to celého vlastne poznačilo, pretože už ani poriadne nevie, kam sa chce napokon v živote uberať, a to ani nehovoriac o tom, že vďaka obyčajnej náhode, si jeho mamka zase začne vzťah s hasičom, a to mu už naozaj teda chýbalo ku šťastiu ! Síce má frajerku Kelsey, ale sám si to neskôr domrví ! Na zlé chodníčky sa necháva zlákať od nevyspytateľných kamarátov - Oscara, Richieho a Igora, a tak je už iba de facto otázkou času, kedy skončí zavretý v base, alebo mu predsa svitá na lepšie časy, pričom mamina trvá na tom, aby sa vari osamostatnil ? ...I napriek tomu všetko do seba neuveriteľne dobre zapadá, ako ozubené koliesko do hodín, treba byť len trpezlivým, vnímavým divákom a dočkáte sa i záverečnej katarzie so súvislosťami, ktoré na to ani zo začiatku vonkoncom nevypadajú, preto po ničom nikdy nepátrajte, iba pozorne pozerajte, a vstrebávajte scény za scénami, i keď vám môžu byť trochu, povedzme, nepríjemné, vskutku dajte tomu Davidsonovi nakoniec šancu, ale najmä i režisérovi, v ktorom sa skrýva určitý potenciál. Je v tom vidieť taktiež aj klasický, americký pátos v kombinácii s prácou hasičov, vyzdvihovanou snáď do nebies, smrtonosnou a nebezpečnou, naveky udomácnenou v mysliach zachránených, že nie je našťastie servírovaná tak, aby vás nedajbože znechutila, ako som už povedal, má to so sebou daný súvis... Je to realisticky pevne ukotvené, akoby ste boli priamo v epicentre diania. (22.10.2020)

„Vypadáš jak anorektická panda!“ Komediální hitmaker Judd Apatow přeřadil do trochu komplikovanějších sfér. Kupříkladu už jeho užvaněná taškařice o životě na prahu čtyřicítky naznačovala, že autor lehce stepuje u dveří serióznější látky ze života. Tady to jen dokládá. Váhu to má, Apatow ale opakuje své předchozí „chyby“ a „chybičky“. Znovu si každý z jeho vyprávění vezme to své, každý si uvědomí nějakou tu životní pravdu. Režisér je oproti svým prvotinám hodně umírněný (nálepka komedie není zrovna pravdivá), chce toho ovšem znovu říct hodně, ale ne vždy to tak úplně funguje. Jednoduše zase vytáhl z klobouku až příliš témat, ale (dobře) pracuje jen s některými z nich, jindy se ta snaha docela bortí. A směřuje k určité rozmělněnosti snímku. Hlavní postavu Scotta hraje Pete Davidson, který se na Staten Islandu v New Yorku narodil, rovněž ho trápí Crohnova nemoc, rovněž v určité etapě svého života nemohl fungovat bez marihuany, rovněž měl myšlenky na sebevraždu, rovněž přišel při požáru o otce (jen v jeho případě šlo přímo o teroristický útok z 11. září). A Scott přešlapuje a neví, co se životem. Ve výsledku jde o jakousi terapeutickou biografii, tvůrci celkově operují s mnohem složitějšími charaktery. Během (znovu enormní) stopáže se postavy dostanou do několika slepých uliček, přesto je tohle setkání milé a hlavně uvěřitelné. Má fajn atmosféru, zvláštní momenty, funkční emoce a (jak už jsme u Apatowa zvyklí) báječný herecký ansámbl. (17.07.2020)