Chalífát

Velmi nepříjemné po celou dobu sledování, a nevím, jestli to byl záměr, ale naprostá většina protagonistů ve mně vzbuzovala odpor a lítost jsem necítil absolutně k nikomu z těch středověkou mentalitou vymletých magorů. Jinak tedy tleskám Netflixu, že něco takového vypustil, to asi v dnešní přizdisráčské Evropě chtělo koule, a přimlouval bych se za to, aby se Chalífát pouštěl povinně každému člověku. 95% (31.10.2021)

První tři díly jsem bojovala s tím, že další koukání vzdám. Jedna mužská a jedna ženská postava se neustále hemží a pokaždé mají nějaké jiné jméno. Nemám problém rozlišit Asiaty, ale v obyvatelích Středního východu se fakt nevyznám, kdyby alespoň měli různorodé oděvy, ideálně jmenovky, mohla bych si miniseriál lépe užít. Chalifát celou dobu ukazuje prstem na extrémní islamisty a zdůrazňuje, že jsou velice fuj fuj. Ano, jsou, úplně stejně jako všichni ostatní náboženští fanatici. Mám problém s honem na islám jako takový. Náboženství samo nemůže za to, co z něj udělali fundamentalisté. Úplně stejně negativně bychom mohli a měli nahlížet na katolicismus. S nějakým lpěním na křesťanských hodnotách na mne nechoďte. Opravdu nelpím na loupení majetku ve jménu církve, prznění dětí, upalování čarodějnic, ani na stále přetrvávajícím zákazu potratů a hlavně na tom, že ve jménu boha je možno spáchat cokoliv a komukoliv. Pokud budu tedy základní myšlenku Chalifátu vnímat v tomto širším kontextu jako odsouzení každého dogmatismu a fundamentalismu, které plodí zlo, pak s ní souzním. Závěrečný twist je něco, co má zřejmě diváky překvapit a přivést k obdivu ke scénáři. Já byla překvapena pouze z toho jak strašně hloupě lze vypointovat minimálně průměrný thriller. (28.09.2021)

Chalífát rozhodně stojí za pozornost. Nabízí velmi intenzivní zážitek, který od pěti hvězd dělí jen občasná předramatizovanost a šustění scénářem, snad aby divák neměl ani na minutu pocit, že postavám něco nedejbože vychází podle plánu. Cením si nejen samotné odvahy Švédské televize pustit se do zpracování velmi aktuálního a ožehavého tématu, ale především toho, že se tvůrcům podařilo nesklouznout ani k povrchnímu odsouzení islámu jako takového, ani k úpěnlivé obhajobě všech jedinců, kteří se hlásí k Alláhovi ve Švédsku. Chalífát správně naznačuje, že radikálnější formy islámu (respektive politický islám či islamismus) v současnosti bují zdaleka ne tak v tradičních islámských zemích, jako právě v těch nepůvodních, kde je zjevná snaha o asimilaci sociálně vyloučených migrantů do většinové společnosti, která má však k úspěchu daleko asi jako já k účasti na mistrovství světa v pojídání pizzy hawaii (ano, dívám se třeba na Švédsko, Francii nebo Německo). Pro takové jedince se specifickým postojem k životu představuje islamismus jisté východisko v nalezení sebe sama a obětování se v boji proti většinové společnosti, která se na ně v lepším případě dívá poněkud spatra, v horším případě proti nim nepokrytě vystupuje a pohrdá jimi. Tvůrci na příkladě většiny postav navíc krásně ukazují, že islamismus se paradoxně projevuje nikoli ve skutečně důkladném studiu Koránu a islámu jako takového, ale že islám zde tvoří pouze jakousi berličku, znásilněnou formu islámské věrouky, která se omezuje na citáty a hesla Koránu vytržené z kontextu a účelově je překrucuje tak, aby zdůvodněním násilí bylo to, že si to Bůh přeje. Přesně to se tvůrcům podařilo skvěle předat a za pomoci zdařilých hereckých výkonů vytvořili dílo, jehož tíživá atmosféra doléhá na diváka s každým dílem silněji a po každém díle zanechává výraznou katarzi. Silné 4*. (01.04.2022)

Jen proto, že se v poslední době vyhýbám seriálům, zvláště těm, které mají vatu už od druhého dílu jako hlavní náplň stopáže, nebudu snižovat hodnocení Chalifátu ani o milimetr. Až na pár momentů dobrý scénář, odvážný námět, dobře zahrané, skvěle natočené. Rozhodně dost kontroverzní a i díky tomu nesmírně potřebné. Nezapomenout na nejvyšší míru barbarství na této planetě v 21. století a na skryté nebezpečí, nejen ze strany teroristů, ale i nás samých podléhajících mýtům a klamům. (11.10.2020)

Hrozně mě to sralo to sledovat. S žádnou postavou jsem nedokázal sympatizovat, jelikož mají jedno stejné - do sraček ve kterých se ocitly, se dostaly dobrovolně a svou vinou. První postava Pervitin se trápí v IS, kam šla dobrovolně se svým manželem. Druhá postava Sulle se trápí ve Švédsku kvůli své víře, kterou si zvolila sama, navíc tím brutálně ubližuje celé rodině. No a do třetice je tu Fatima, jejíž linka je celou dobu nemastná neslaná, navíc po posledním díle člověk zjistí, že je i jako policistka totálně na hovno. Nevím no, možná je to jenom názor katolicky smýšlejícího člověka (já), ale prostě nechápu jak může někdo v 21. století zmanipulovat skoro dospělého člověka skrz víru a dobrovolně ho dovést do takové prdele jako je Sýrie, prostě mi to nejde do hlavy... Na konec taková malá LasTova hypotéza. V koránu se píše, že muslim jenž zemře mučednickou smrtí, se dostane do “islamského nebe“ a tam na něj bude čekat 40 pannen. Proto se tolik blbců odpaluje. Má otázka zní, pokud se po odpálení promění na tisíc kusu těla, dostane se k těm pannám v celku nebo jako pytel sraček co zbylo z jeho těla? Takové otázky mě trápí. (04.01.2021)