Režie:
Claude SautetKamera:
Jean BoffetyHudba:
Philippe SardeHrají:
Michel Piccoli, Romy Schneider, Jean Bouise, Lea Massari, Hervé Sand, Dominique Zardi, Gérard Lartigau, Henri Nassiet, Gabrielle Doulcet, Jean-Pierre Zola (více)Obsahy(1)
Psychologický snímek podle stejnojmenného románu Paula Guimarda zobrazuje tragickou, i když téměř každodenní událost dnešní doby: automobilovou nehodu. Zraněný, asi čtyřicetiletý úspěšný projektant Pierre Delhomeau se najednou vytrhuje ze svého dynamického životního koloběhu, zastavuje se a tváří v tvář smrti si konfrontuje své myšlenky, názory, vztahy k lidem, k životu i k sobě samému. Ve chvíli smrti mu náhle připadají dříve podstatné věci bezvýznamné, a naopak si uvědomuje šťastné chvíle, i když je dříve v důsledku stresu necítil. Tvůrci akcentují všednodennost příběhu, ale zároveň jej ozvláštňují promyšleným formálním ztvárněním. Havárie je rozfázovaná téměř do celé plochy filmu, útržky vzpomínek a představ hlavního hrdiny se prolínají s reálným časem. Snímek se dočkal amerického remaku pod názvem Křižovatka (1994, režie Mark Rydell). (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (23)
Vyborny namet a jeste lepsi zpracovani. Divak doslova umira s hlavnim hrdinou a postupne se louci se svymi nejblizsimi. Krome toho ma film vynikajici a bohuzel uz zapomenutou atmosferu. Francie plna Francouzu, cigareta v kazdem druhem zaberu, hezka auta a neuveritelne krasnou Romy Schneider. Filmu nejde nic vytknout. ()
Romy Schneider pod svým oblíbeným Claudem Sautetem ztvárnila několik skutečných "hrdinek života" - Hélène patří k nejlepším. Snímek se setkal i s příznivým přijetím v zahraničí - kolik je taky nesentimentálních dramat o životě a smrti? Jen škoda, že většina z českých diváků viděla dříve patrně americkou Křižovatku, kterou bych s tímto filmem jen nerad srovnával. ()
Věci života a smrti; k tomu druhému vede cesta mězi dvěma ženami. Nebo je tu jen jedna žena se dvěma tvářemi. Nebo je tu jedna tvář; muže, který je unaven vysvětlováním. Muže, který má při fatální smůle tolik štěstí, že neumře jako dobytek na jatkách (jako při většině smrtelných nehod, kdy strach je to poslední, co člověk zažije), ale může (má ještě čas) si popovídat se smrtí: o životě - a o smrti. To jsou věci života, ne smrti: "Proč přestala hrát hudba?" Hudebník usnul..." ()
Ne, stale si myslim ze Docela Obycejny Pribeh je brutalne precenovany a toto je jedna z najlepsich roli Romy Schneider. Spolu so svojim filmovym druhom Michelom Piccolim /Velka Zranice, Salto nel Vuoto/ bola nadherna, Piccoli tu havaruje na aute a nasledne film sleduje jaxa dotycny vytrhol z dynamickeho zivotneho stylu, jhodnoti ludi, vztahy a nazory na zivot a na smrt. Sautet ako reziser bol vacsinou len zrucny rutiner, az tu ukazal ze vedel tocit filmy : 74 % ()
Ze všeho nejdřív chci pochválit hudbu, něco tak nádherného se neslyší každý den, potom musím smeknout před Romy Schneiderovou, krásně se na ni kouká a každé slovo se jí dá lehce uvěřit a ten odzbrojující pohled, úžasné.. Příběh muže ve středních letech mezi dvěma ženami, který se stane účastníkem ošklivé dopravní nehody a divák se ve střípcích dozvídá jeho minulost, mě zaujal, o tom žádná, ale nepohltil.. ()
Galerie (32)
Zajímavosti (16)
- Romy Schneider pro tento film nahrála píseň Jeana-Loupa Dabadiera a Philippa Sarda "Věči života". (Rosalinda)
- Romy Schneider a Michel Piccoli naspievali pieseň "La Chanson D'Hélène" pre soundtrack k filmu. Pieseň sa však vo filme neobjavila, pretože sa nepáčila režisérovi Sautetovi. (Arsenal83)
- Bol to Pierre Granier-Deferre, ktorý ukázal režisérovi Claudovi Sautetovi film Bazén (1969), čím ho presvedčil, aby si pre rolu Hélène vybral Romy Schneider kvôli zmyselnosti, ktorá z nej vyžarovala. (Arsenal83)
Reklama