Reklama

Reklama

Ztracená čest Kateřiny Blumové

  • Západní Německo Die verlorene Ehre der Katharina Blum (více)
všechny plakáty

Mediální lynč na ženu, která měla známost na jednu noc s mužem podezřelým z členství v teroristické skupině. Mladá svobodná žena Katarina Blumová se seznámí s Ludwigem Göttenem a stráví s ním noc ve svém bytě. Göttena podezřívá policie z teroristické činnosti a do případu zatáhne i Katharinu. Ta nejprve čelí nevybíravým praktikám policejního výslechu a následně se její život obrátí vyloženě vzhůru nohama, když se stane obětí mediálního lynče. Ačkoli policie nedospěla k jednoznačným závěrům, noviny ji vyobrazují jako dlouhodobou partnerku teroristy. Existuje vůbec cesta z víru pomluv a očerňování a je možné nějak nad mocí bulvárního tisku vyhrát?
Filmová adaptace stejnojmenného románu laureáta Nobelovy ceny Heinricha Bölla vznikla jako společný projekt manželského páru Margarethy von Trotta a Volkera Schlöndorffa. Zatímco předloha se zaměřuje na otázky novinářské etiky, potažmo naopak neetičnosti médií, filmové zpracování výrazně zrcadlí dobové nálady v západním Německu. Začlenění motivu terorismu koresponduje s fenoménem radikálně levicové organizace RAF, která v době vzniku snímku ještě měla na své straně jistou část veřejnosti díky široce medializovanému věznění klíčových figur. Ztracená čest Kateřiny Blumové vyznívá coby dílo vypjaté doby, které tematizuje tehdejší ožehavé otázky osobní svobody na úkor bezpečnosti či hranice práva a zvůle autorit. Silně se při tom tvůrci opírají do médií coby strůjců a manipulátorů veřejného mínění. Přes čtyři dekády staré dílo tak ani dnes neztratilo nic ze své myšlenkové provokativnosti. (Česká televize)

(více)

Recenze (35)

Matty 

všechny recenze uživatele

Opomenutím hrdinčiny minulosti, bez vyjasnění jejího vztahu k domnělému teroristovi, je záměrně odsunuta otázka viny. Obžaloba míří k obecnějšímu tématu upřednostňování společenského pořádku před právy jednotlivce. Potlačení lidského rozměru, objektivizace a přehlíživost ve vztahu ke Kateřině Blumové, ve zkratce psychologická rovina filmu, stále vyvolává mrazení. Problematičtější je rovina ideologická. Proces stárnutí Ztracené cti uspíšila její otevřená političnost a jednostranné vyznění. Nevadí mi zjevný příklon k levici, nýbrž samozřejmost, s jakou je fašizován svobodný tisk (zde s jasnou návaznosti na Bild Springera, nenáviděného zosobnitele konzumního kapitalismu). Raději než takto unáhlenou reakci na soudobé dění (medializace soudních jednání s vedením skupiny Baader-Meinhofová), reakci opožděnou. 70% ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Krutá, jakoby chirurgická režie do německé společnosti vrcholícího poválečného "zlatého věku" minulého století symbolickým skalpelem zvoleného pohledu odhaluje skutečné motivace významné části svobodných médií a s nimi jeden z významných problémů i současné občanské společnosti. Zdánlivě tuctový příběh bez skutečných hrdinů i jasně vymezených kladů a záporů nepostrádá rafinovaně stupňované napětí vrcholící činem, jehož absurdita je současně i přirozeným vyzněním zoufalství štvané ženy. Mario Adorf, pro mne více známý jako zlotřilý padouch indiánských filmů šedesátých let, i tuto polohu padoucha zvládá víc než dobře. ()

Reklama

ORIN 

všechny recenze uživatele

Až hrozivě aktuální studie na téma, co s Vámi může udělat tisk (čti bulvár), pokud se ocitnete v blízkosti zákonem hledané a společensky nežádoucí osoby. Schlöndorff si nebere servítky, během své kariéry zkritizoval, co se dá. Především je to ale vynikající vypravěč, v tomto případě ukazuje s dokumentární přesností obraz ženy stíhanou za něco, co ve skutečnosti neprovedla (nevinný ale není nikdo). V podstatě z hodiny na hodinu se ze spořádané ženy stává štvaná zvěř, na kterou se spolčily společně spolupracující tisk s policií. Katharina, dohnaná na okraj svých psychických sil, se rozhodne jednat... ()

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Reakce Heinricha Bölla na jeho nepěkné zkušenosti s médii. Ač se to zdá neskutečné, toto Schlöndorffovo zpracování je snad ještě hořčí, nemilosrdnější a svým způsobem i bezvýchodnější. Žádný div, že se tenhle film s přílišným nadšením nesetkal a podezření z přílišného zkreslování a jednostranné, byť dobře míněné, manipulace se vynořují nyní a budou se vynořovat i nadále. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Nepříjemný film, nebál bych se dokonce v některých momentech použít kontroverzního přívlastku odpudivý. Ideologicky vyhraněný snímek, u kterého se zdráhám použít označení levicový, mnohem přesnější by bylo nazvat jej levičácký. Mýlí se ten, kdo považuje za ústřední téma filmu konflikt senzacechtivého bulváru a nevinně nařčeného jedince, který se snaží uchránit své soukromí. Ztracená čest Kateřiny Blumové není nadčasový film, naopak je tím nejtěsnějším způsobem spojený s konkrétními událostmi a procesy odehrávajícími se v Západním Německu 1. poloviny 70. let. V průběhu 60. let na německých univerzitách a v kulturním prostředí sílil vliv radikální levice velmi kritické ke stavu německé společnosti, zatímco zbytek populace si v klidu užíval plodů německého hospodářského zázraku. První vlna atentátů RAF Německo šokovala a znechutila. Měšťanský tisk se (logicky) opřel nejen do teroristů, ale začal rozpitvávat jejich ideová východiska a společenské zázemí. Radikální levice se ocitla v izolaci a čelila sílícímu tlaku konzervativní většiny. Ztracená čest Kateřiny Blumové je jedním z plodů frustrace, kterou levičáci tehdy zažívali. Myslím, že kdyby Ulrike Meinhofová žila, byla by ze snímku nadšená a ochotně by souhlasila s vysvědčením, které tvůrci udělili německým úřadům a sdělovacím prostředkům. Film pracuje s černobílými, silně polarizovanými charaktery, ve své umanuté kritičnosti k tomu, co pokládá za německou realitu, je silně tendenční a to filmu dnes výrazně ubírá na síle. Nositelé státní moci jsou bezohlední, neštítí se jakýchkoli metod, sdělovací prostředky jsou manipulativní a ochotně policii donáší - ostatně stejně jako "běžní" občané názorově ukotvení ve své hnědé minulosti. Z každého záběru je patrné, jak silně se tvůrci filmu neztotožňovali s prostředím, které je obklopovalo, jak moc jim záleželo na tom, vylíčit tehdejší společnost jako hysterickou, stádní a manipulativní. Osobně mi dnes manipulativní přijdou spíš filmové prostředky, které režisérská dvojice používá. Lze si klást otázky, které tvůrce evidentně nezajímaly. Hrdinka snímku je v nejlepším případě naivní a nezodpovědná (za Ludwiga Göttena si dosaďte Jiřího Kajínka s jeho sborem nadšených fanynek), v horším případě si Káťu Blumovou lze představit jako členku teroristické sítě, protože i taková interpretace je možná. Každopádně pojetí cti podle Margarethe von Trottové a Volkera Schlöndorffa se nápadně podobá tomu, jak ji vnímají italští mafiáni nebo členové kavkazských klanů. Celkový dojem: 40 %. ()

Galerie (12)

Zajímavosti (4)

  • Film byl natočen podle společensky kritické povídky Heinricha Bölla (nositele Nobelovy ceny za literaturu) z roku 1974. Böll na vlastní kůži pocítil to, o čem píše, a v názvu povídky odkazuje na podobně kriticky vyznívající povídku "Zločincem pro ztracenou čest", jejímž autorem je Friedrich Schiller. (vendysek)
  • Volker Schlöndorff Ztracenou čest Kateřiny Blumové natočil společně se svojí ženou Margarethe von Trotta. Ačkoli to byla její filmová premiéra, ihned se zařadila po jeho bok jako představitelka nového německého kina, a nadále tvoří čistě individuálně. (vendysek)
  • Vpád policie do bytu hlavní představitelky je podle režiséra Volkera Schlöndorffa přesnou rekonstrukcí domovní prohlídky bez předběžného povolení soudce, kterou západoněmecká policie vykonávala v rámci boje proti terorismu. (Komiks)

Reklama

Reklama