The End of a Priest
Farárov koniec
Režie:
Evald SchormKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jan KlusákHrají:
Vlastimil Brodský, Jan Libíček, Jana Brejchová, Zdena Salivarová-Škvorecká, Jaroslav Satoranský, Vladimír Valenta, Helena Růžičková, Josefa Pechlátová (více)Obsahy(1)
V jedné malé horské vsi neměli faráře. Děda, bába a mladičká matka s nemocným dítětem v náruči se proto vypravili dolů do města, aby tam novorozence dali pokřtít. V sakristii kostela nalezli kaplana. Téměř násilím ho museli přesvědčit, aby provedl požadovaný úkon. A stal se zázrak – dítěti se ulevilo. Radost a vděčnost vesničanů neznala mezí. Zazněla zde nabídka, aby s nimi kněz odešel do hor, kde je ho víc potřeba. Kdo by tehdy tušil, že jde o pouhého kostelníka, který si převlečen do kněžského roucha zkoušel žehnací gesta? Protože jde o kostelníkovo životní přání, vydává se do hor, kde ho obyvatelé přijímají s radostí. Kostelník probudí v lidech nejen činorodost, ale vede je také k zamyšlení nad životem. Velký souboj však musí svést s místním kantorem, který je ztělesněním licoměrnosti… Námět na svěží komedii s prvky satiry a skrytého podobenství pochází z pera Josefa Škvoreckého. „Jeden má glejt, ale ve skutečnosti to učitel není, druhý glejt nemá, ale kněz to ve skutečnosti je.“ Tak charakterizoval Josef Škvorecký hlavní postavy filmu, který v roce 1968 natočil režisér Evald Schorm s Vlastimilem Brodským, Janem Libíčkem, Janou Brejchovou, Helenou Růžičkovou, Zdenou Škvoreckou a Josefou Pechlátovou. (Česká televize)
(více)Recenze (108)
Vidíte, takový slibný člověk to byl a co z něho udělal alkoholismus... ()
Konfrontácia dvoch svetonázorov, kde ani jeden nevyjde celkom víťazne. Brodský verzus Liblíček, obidvaja majú niečo do seba, ale Brodský o niečo viac a jeho významné scény sú vždy s podmanivým hudobným motívom. Brejchová si v úlohe (Márie) Magdalény užila jednoduchú naivnú postavu a černoch sa v staršom českom filme tiež nevidí veľmi často. Množstvo metafor bolo na mňa možno až príliš na jedno pozretie, a druhé neplánujem. –––– Nejdůležitější je pěšák. To je takový dělník šachu, těch je nejvíc. ()
Alegorie Ježíšova příběhu a zároveň velmi povedená a (i když skrytě) ostrá satira režimu, to je Farářův konec. Jde o další z mnoha vrcholů československé nové vlny a také Schormovy tvorby (nejspíš si ale tímto snímkem tak trochu podepsal ortel nad svou další tvorbou). Jeho režie je opravdu velmi osobitá, a proto nemusí každému vyhovovat. Ale nádhernou kameru ocení snad všichni, stejně jako výkon herců. Trojice Brejchová, Libíček a hlavně Brodský ukazuje, proč byli opravdovou hereckou špičkou. A na několik scén budo vzpomínat opravdu dlouho, hlavně na transsubstinaci aplikovanou na právní systém Československa... ()
Vtipné je to jenom trochu, a to ještě hlavně díky Libíčkovi. Takže celý Schorm, Škvorecký a Brodský kdyby nebyli, nepoznalo by se to.. ()
Vážení přátelé...velmi významné dílo českých šedesátých...Poprvé jsem ho viděl těsně po revoluci, tedy někdy ve 14ti, tudíž se mi moc nelíbil a logicky jsem ho samozřejmě vůbec nepochopil... (:o)) Dnes ho vidím pochopitelně úplně jinak a možná přicházím do věku, ve kterém ho lze teprve pochopit a docenit... Člověk se u toho směje, ale zároveň ho krutě mrazí... ()
Evald Schorm natočil neskutočný film. Boj falošného farára a budovateľa krajších zajtrajškov - kantora. Výborná dvojica Brodský a Libíček. Famózna je aj Jana Brejchová , ako ľahká dievčina. Film som si užil....80%. ()
Nejsem moc velkým fanouškem ČFNV. Většinou se mě ty filmy zdají jako umělecké ejakulace geniality při masturbaci, nikoliv při samotném aktu plození. Farářův konec je toho krásným příkladem. Nebýt pár skvělých nápadů pana Schorma a výkonů pana Brodského a Libíčka (proč mu film nedal příležitost na poli dramatickém) a Josefy Plechlátové dal bych ***. Farářův konec sice má mnoha na rozdávání divákovi, bohužel je příliš rozklíněný do mikrohistorek, bez nosného přímočarého děje, který místy silně nudí a nemá ani žádnou silnou katarzi v závěru. Možná to byl Schormův záměr, možná se mu to jen trošku vymklo z rukou. Celkově je však silně nevyváženým počinem, určený jen hrstce náročným divákům. ()
Další z výborných českých filmů natočených v 60. letech minulého století. Příběh o tom, jak se jeden kostelník vydává za kněze. V úvodních pasážích je film velmi vtipný, ale postupně začíná hořknout a konec je docela smutný. Skvělé herecké výkony a povedené zachycení českého venkova (jeho dobrých i špatných stránek) jsou hlavní devizy filmu. Škoda, že takový venkov u nás už pomalu přestává existovat, jestli tedy ještě vůbec existuje. "Člověk je v podstatě zlý, má jen své dobré vlastnosti" 85% ()
"Lidi se mají mít rádi." Toto má byť dráma? Veď je to čistá komédia, akurát nie príliš vtipná. Nech si v tom každý vidí čo chce, alegórie, či skryté významy, ja v tom vidím iba plytkú frašku úrovne "Slunce, seno ...". Máme tu aj hláškujúcu babku v posteli, aj Růžičkovú, už som len čakal, kedy sa niekto opýta: "Už se poprali?". A aby bol zážitok dokonalý, máme tu ešte aj cirkusákov, nejakých tých ožranov a dookola sa opakujúce a tým pádom otravné keci. Ako tak znesiteľný robia film herci, predovšetkým Brodský, Libíček a Brejchová (pár hercov je ale zas dosť hrozných). A že vraj podobenstvo? Ak chce niekto vidieť, ako má vyzerať podobenstvo vo filme, nech si radšej pozrie nejaký film od Bergmana, trebárs aj z toho istého roku. Farářův konec je pre mňa len ďalší z radu filmov, ktoré sú značne preceňované len preto, že boli v trezore, bez ohľadu na ich skutočnú umeleckú hodnotu. ()
Herci skvělí a ta zápletka zobrazit někoho kdo jen částečnou znalostí dokáže probudit ve věřících lidech takový pocit sounáležitosti a vděku za něco co pro někoho kdo nevěří není nic než prostá slova. Myslím, že Bůh by takové člověka nepotrestal, když v jeho duši uvidí touhu být pro někoho symbolem víry a pomoci v těžkých hodinách, ale jen otcovským káravým pohledem by se na něj v nebi podíval a jedno oko by děkovalo a druhé se zlobilo, že trošku podváděl. ()
Jako vědecký ateista musím ubrat jednu hvězdičku, ale objektivně vzato, víra mnoha lidem pomáhá; film však velice trefně a vtipně karikoval v osobě učitele a předsedy MNV v báječném podání Jana Libíčka uvědomělé soudruhy, kteří uměli pouze papouškovat naučené fráze a farář (vlastně kostelník) se tak stává jeho lidštějším protipólem. Nejvíc se mi ale líbila Františka Pechlátová, která natočila spoustu podobných babek, vedle Hogo fogo Homolka je tohle asi její nejlepší. A pak ovšem vesnický opilec - Vladimír Jedenáctík. Nu, ovšem karikatura tajné policie se tvůrcům filmu proklatě nevyplatila...Zlatá šedesátá s tímhle filmem (a s Rodáky) skončila... ()
Herecký koncert Vlastimila Brodského a Jana Libíčka. Tématicky se tvůrci trefili do černého a ani se nedivím, že film na dlouhá léta skončil v trezoru. Ve filmu si zahráli velmi mladí Jaroslav Satoranský a Jana Brejchová. Bravo tvůrcům !!! ()
Nebavil jsem se. Ale přesto oceňuji film za vcelku odvážnou satiru a metafory ukazující na rozkol víry a světskosti. Nejvíc oceňuji dialogy Brodského a Libíčka společně se závěrečnou scénou v kostele. ()
"Tvařte se pravdivě!" Plejáda našich hereckých hvězd, ale Škvorecký není můj Numero Uno. "Všichni jsme hříšní, všichni potřebujeme odpuštění!" ()
Český Kristus znovu ukřižovaný... Krásně vykresluje lidovou zbožnost a svéráznou religiozitu, která je přítomna ve všech postavách - i v panu učiteli - jde jen o to, v jakém hávu je zabalena. Líbí se mi polemika s Římskokatolickou církví před II. vatikánským koncilem. Obzvláště krásně je vykreslena návštěva biskupů - jednoho takového kardinála Richelieu, který dbá o politiku církve a soulad s právem - a druhého mimoně, jež se do českého kontextu samozřejmě vůbec nehodí, ale kněz je tu přeci od toho, aby dokázal správně odsloužit tridentskou (latinskou) mši. Naprosto kouzelnou je scéna, kdy farář vysvětluje dopady transsubstanciace jakožto pojmu, který zná kanonické právo, na aplikaci práva českého: nepil alkohol, pouze požil tělo Kristovo ;-) ()
Naprostá špička českého filmu 60. let dle mého názoru. Štastně se potkal příspěvek p. Škvoreckého s ostatními tvůrci, zejména s výkonem p. Brodského v hlavní roli. Moje nejmilejší scéna: náhodou jede kolem ve starém luxusním autě biskup p. Růžek s africkým biskupem a staví se spontánně na faře. ()
Příjemná komedie, u částí s Pechlátovou jsem se opravdu bavil 80% ()
Velmi dobré, jen jako u většiny podobenství s problematickým koncem. Brodského kostelník je životný až živočišný, proto závěr, kde více méně spáchá sebevraždu, je přinejmenším nedotažený a vymyká se psychologii postavy. Nicméně pokaždé, když běží repríza, se těším. ()
Tragikomický příběh s velkým poselstvím. ()
Překvapivé rozuzlení zdánlivě bezvýchodné situace. ()