Barfly
Štamgast
Režie:
Barbet SchroederScénář:
Charles BukowskiKamera:
Robby MüllerHudba:
Jack BaranHrají:
Mickey Rourke, Faye Dunaway, Alice Krige, Jack Nance, J.C. Quinn, Frank Stallone, Sandy Martin, Roberta Bassin, Pruitt Taylor Vince, Leonard Termo (více)Obsahy(1)
V roce 1987 natočil režisér Barbet Schroeder hořké komediální drama, jež vychází z novely legendárního Charlese Bukowskiho. Mickey Rourke zde hraje opileckého básníka Henryho Chinaskiho, který se setká s alkoholičkou Wendy (v podání Faye Dunawayové). Jejich společným životním cílem se stane upít se k smrti… (oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (278)
Poslouchat nejrůznější alkoholický "moudra" mě docela bavilo, ale zároveň hlavní postavy byly na můj vkus až moc velký trosky. Sice taky rád chlastám, ale nemam až takový pochopení pro lidi, který jsou vožralý 24 hodin denně 365 dní v roce. To už prostě neni alkoholismus s lidskou tváří. Hlavně když se pak zhruba po hodině objeví na scéně jakási vydavatelka milionářka a hned si chce takovýho opilce vzít k sobě domu, tak už mi to přišlo dost přitažený za vlasy. Já jsem si jednou alkoholičku domu vzal, protože jsem si myslel, že by s ní mohla bejt celkem prdel. A nutno dodat, že tak strašná troska to nebyla. Nicméně druhej den jsem ji vyhodil. A to mohla bejt ještě ráda, že jsem ji vyhodil jenom dveřma, protože za těch cca 24 hodin mě stihla tak strašně nasrat, že jsem měl původně v úmyslu vyhodit ji z okna. Co se týká filmů o barovejch povalečích, tak se mi mnohem víc zamlouvá Trees lounge od Buscemiho. ()
Toľko ľudí my už odporúčali Bukowského tvorbu. Toľko ľudí my vravelo, že to bude presne podľa mojej chuti, no skôr ako k písanému slovu som sa dostal k jeho sfilmovanému dielu. Mickey Rourke na konci 80´s hviezdil na filmovom plátne vo vynikajúcich filmoch, ako aj v iných aj tu zahral svoju rolu famózne no ostatný (až na tú jeho ožralskú ženskú) priveľmi neexcelovali. Ide o viacmenej minimalistický film v ktorom sledujeme alkoholika-básnika ako sa prediera kapitalistickým svetom a bojuje proti nemu tým, že žije presne tak ako si to systém neželá. Väčšia sonda do básnikovej duše a menej peafektovaných bitiek hneď by som pridal hviezdu... Ale ináč som celkom spokojný. ()
Výborná Bukowskiho adaptace, kterou jsem sice nečetl, ale určitě to napravím. Skvělá atmosféra, rozkošně rozpadající se Faye Dunaway a úžasně opilý Mickey Rourke, který se do svojí role opravdu ponořil a pokud nehrál sám opilý, tak je jeho výkon fantastický a poprvé o něm můžu říct, že je doopravdy herec! A to výbornej! ()
Aniž bych o to žádal, nasdílel mi Barfly (nelegálně) jeden milý známý, o němž nepochybuji, že by chtěl být jako hlavní hrdina. (Ostatně on takovým do značné – do jisté - míry je, ale přece jen patří k nám, kteří chceme mít na nájem.) Nedivím se mu. Být takovým musí být velmi krásné a Henry se okamžitě přiřadil k mým vzorovým filmovým hrdinům. Henry je krásný člověk a Barfly je krásný film, navíc s uvěřitelným koloritem, který se mě dotýká i jako v Praze žijícího Evropana (na opačné straně není myslím náhoda, že slečna vydavatelka jezdí v Mercedesu). Problém mám jen s uvěřitelností samotného Henryho. Tedy ne, že bych nevěřil, že by mohl někdo takový existovat. Existují, dají se potkat. Ale nevěřím ho jemu samému. Nevadí. Asi právem si tu někteří stěžují na to, že film Barfly je (parafrázuji) trochu moc jemný, ale tento problém se mě netýká. Netřeba mi „realistického popisu“, ale netřeba mi ani víry v Chinaskiho, jaký je. (Dál trochu spoilery.) Neboť od okamžiku, kdy ve svém špinavém nuzném (z podstaty dočasném) bytě usedá ke stolu, aby napsal jednu větu (o strašných životech lidí, kteří nikdy neblázní), stává se jeho osobnost jen médiem, skrze který mluví film Barfly ke mně, dlícím hluboko pod Henryho úrovní. Ne, toto není film ze dna, toto je film z výšin. Výšin, na nichž se posléze odehrává lítý souboj dvou složek všehomíra, zápasících o básníka (jakkoli probíhá dole, kam jedna z obou musela sestoupit ze své výsosti, což naznačeno i polohou jejího domu), a to v zástupné podobě souboje odmítnuté bohyně vznešenosti s bohyní chlastu. Tully představuje ideál („Proč žiješ jako flákač?“ „Jsem flákač. Co jako chceš, abych dělal?“), Wanda reál („Obstarám chlast.“ „Jak?“ „Seženu si práci.“). Tully není nějaká naivní cukrová panenka, ona excelentně zosobňuje omne optimum: je krásná, inteligentní, bohatá, má vkus, vydává časopis a miluje básníky – jde jí o pravost, jenomže tu nelze nahmatat, vlastnit, preparovat, „vydat“. Má-li Tully představovat povrchnost, pak ve smyslu povrchní složky pravosti. Vždyť pokušení, jímž pro Henryho je, se jmenuje „to lepší“, či „správný život“ – bez ironie. To je ta zlatá klec pro Henryho – nikoli přepych a pohodlí, ale „správný život“, jehož nemožnost je vyjádřena ve výše citovaném dialogu (jenž takto bez dovětku o „utrpení vyšších vrstev“ vystihuje lépe, oč v Barfly jde). Co jako chceš, abych dělal? Vymezit to by bylo Henrymu kamenem úrazu. Naznačené subtilizace jsou dokladem, že nejde o nějakou černobílou volbu mezi životem s Tully a životem s Wandou (ať už bílou přiřadíme té či oné). Základní problém je, že režim "Wanda" a režim "Tully" se při vzájemné vztaženosti zásadně vylučují. Ani Wanda nepředstavuje „pravost života“, Wanda představuje flákání a chlast. Nedívejme se tedy na Henryho jako na hrdinu pravosti (to bych musel hvězdičku ubrat), ale jako na autentického nositele čehosi nerozsouditelného. Předkládá se zde sice cosi velmi podobného volbě Héraklově, ale jako její trochu zvrácená a velmi konfůzní verze. Film končí přesně tam, kde začal, jen mezi tím proběhla jedna theomachie. () (méně) (více)
Kdysi dávno, když jsem hodně chlastal, jsem Bukowskiho rád četl, ale nikdy jsem tu jeho ožraleckou "poetiku" života na okraji společnosti nijak zvlášť neobdivoval. Nicméně jeho beletrie i poezie mají rozhodně něco do sebe, chápu že je to miláček undergroundu (a salónních flamendrů - intelektuálů). Ale tenhle film se fakt vůbec nepovedl. Rourke se celou dobu chová, tváří i mluví tak debilně, že říct že "přehrává" by to zdaleka nevystihlo. Může připadat věrohodný leda někomu, kdo nikdy nechlastal a ani se mezi chlastajícími nepohyboval. A co má probůh být ta jeho chůze? Nějaká parodie na retardovaného lidoopa? Nebo na výtvor Dr. Moreaua? Příšerné. A Faye Dunaway se na svou roli zoufale nehodí (respektive hraní chlastající barové bludičky jí zoufale nejde), protože je na ní okatě vidět, že její civilní přirozenost je střízlivost, odměřenost a cílevědomost. Krásná Faye Dunaway a ještě krásnější Alice Krige (moje oblíbená královna Borgů) jsou ale taky hlavní dva důvody, proč filmu dávám aspoň ty dvě hvězdy. Jo a před kamerou se mihne i samotný Hank (coby jeden z chlápků za barem v první scéně s Wandou). A jak si vybavuju z nějakého rozhovoru s ním nebo z knihy o něm, Barfly se mu taky vůbec nelíbil, ani Rourkeův Henry Chinaski. Není divu. ()
Galerie (45)
Zajímavosti (23)
- Charles Bukowski chtěl, aby Chinaskiho hrál Sean Penn, Penn zase chtěl, aby film režíroval Dennis Hopper. Bukowski a Penn se stali přáteli do konce života. (Kulmon)
- Film, byl natáčen v Los Angeles. (Kulmon)
- Faye Dunaway verila, že tento film bude pre ňu návrat medzi hereckú A-triedu po tom, ako sa táto držiteľka Oscara ukazovala iba v TV filmoch. Čas ukázal, že sa jej to na pár rokov aj podarilo. (toi-toi)
Reklama