Poslední pokušení Krista
-
The Last Temptation of Christ
-
Posledné pokušenie Krista
Drama
USA / Kanada, 1988, 164 min
Režie:
Martin ScorsesePředloha:
Nikos Kazantzakis (kniha)Scénář:
Paul SchraderKamera:
Michael BallhausHudba:
Peter GabrielHrají:
Willem Dafoe, Harvey Keitel, Verna Bloom, Barbara Hershey, Roberts Blossom, Gary Basaraba, Barry Miller, Irvin Kershner, Victor Argo, John Lurie, Leo Burmester, Tomas Arana, Alan Rosenberg, Nehemiah Persoff, Harry Dean Stanton, Peter Berling, David Bowie, Juliette Caton, Illeana Douglas, Steve Shill, Giovanni Cianfriglia, Peggy Gormley, Andre Gregory, Paul Herman, Michael Been, Ted Rusoff, Leo Damian, Leo Marks, Rod Dana84%
Hodnocení uživatelů
Premiéry
V kinech
od:
|
28.01.1999 Bontonfilm CZ |
|---|---|
V kinech
od:
|
12.08.1988 Universal Pictures US |
|
Na DVD
od:
|
01.07.2002 Universal |
|
Na DVD
od:
|
27.10.2011 H.C.E. |
|
Na DVD
od:
|
05.01.2012 H.C.E. |
|
Na DVD
od:
|
13.07.2016 Magic Box |
|
Na Blu-ray
od:
|
13.07.2016 Magic Box |
WANDRWALL
Film, který prověřil katolickou toleranci. A taky jejich vědomosti. Film má pomalé tempo, zajímavou muziku, a kontroverzní, filozofický závěr. nejde o nějaké nové, převratné myšlenky, ale běžný výklad o několika možnostech, které se vkrádají na mysl, a žádná z nich se nedá ani vyvrátit, ani doložit. Je zde prostě několik možností, s nimiž se člověk musí smířit. A kdo tvrdí, že jen jedna je správná, tak lže! Člověk má ale rozum, aby mohl o tom či onom přemýšlet. Lidský rozum je schopen si klást otázky, na které se mu odpověď nedostane. S tím se musí smířit. Po celý svůj život s tím musí žít. V nejistotě. jen primitiv má ve všem jasno. Proto je taky primitivem.(12.9.2010)
berg.12
Nevím, do jaké míry film stojí na Kazantakisově předloze, ale i pokud by to bylo jen z poloviny, tak jsem se v jeho osobě setkal s velmi originálním smyslem pro humor. A v osobě režiséra s někým, kdo geniálně dokázal tuhle látku přetavit do filmové podoby. Křesťanští moralisté, třeste se. Milovníci filmu, užívejte si.(11.2.2006)
Arbiter
Chápu velice dobře, proč církevní kruhy a jiné mistry dogmatu film nadzvedl ze židle. Ježíš v podání Scorseseho opustil slupku umělé nadreálné postavy a stal se mnohem více člověkem, který má jednoduše strach. Chybuje, mění názor, disponuje touhami a je nejistý, tak nejistý .. To pobouření chápu ne z důvodu, že by Scorsese udělal něco špatně, ale díky mému nevalnému mínění o dogmatických prasatech obecně. On naopak myšlenku přenesl do mnohem hmatatelnější a pochopitelnější podoby a jakožto silný věřící s výjimečnou schopností nadhledu přistupuje ke své víře kriticky a uznává její neduhy, aby je ideologickou tezí vzápětí obhájil a nebo jen útrpně přiznal bez obhajoby. Jeho rétorika sice nebude působit masivním okouzlením, ale je mnohem upřímnější a pro mne, jakožto více méně ateistu, snesitelnější. Ano, Ježíš na mě i v tomto snímku působil jako mnoho dnešních fanatických mesiášů v rozličných sektách. Vždyť co jiného bylo ve své době Křesťanství. Ale v jeho podání se mi nesvírají pěsti rozčilením nad blbostí a můžu se na věc dívat s větším nadhledem. Jako na historickou událost, která ve své době daný průběh potřebovala, ať je mé osobní hodnocení dopadu čí glorifikace ze stran některých religionistických majorit místy sebenevrlejší.(11.3.2011)
dzej dzej
Dokonale podnětný film, jehož zařazení na černou listinu dobře dokumentuje bezvýchodné směřování současné katolické církve (což bohužel říkám jako evangelík, příslušník církve možná ještě bezvýchodnější...). Kazantzakisův román a Scorsseho citlivý filmový převod nejsou v žádném případě kacířské - oba autoři se upřímně a usilovně snaží o interpratci příběhu, který ovlivnil směřování celého lidstva. Úhelným kanemen je pro ně Ježíšova lidská podstata a s ní související všepřítomný strach - z údělu Mesiáše, ze svých vlastních pochyb, ze smrti. Zatímco Mel Gibson prezentoval svého Krista ve filmu bez jakékoliv stopy po duchovnosti, Scorseseho dílo je od samého začátku prodchnuto fascinujícím a bolestným hledáním, zoufalstvím a vírou. V Gibsonově filmu vystupuje Ježíš Kristus jako ovce jdoucí na porážku, jejíž užitečnost se projevuje až po smrti (církev tento film přijala s otevřenou náručí), u Scorseseho je Ježíš zatoulaným beránkem božím hledajícim do poslední chvíle smysl svého bytí, smysl své oběti a odpověď na všepřítomné "proč?".(2.6.2007)
Tomco
Som rad, ze sa niekto odhodlal ukazat Krista aj v inom svetle a v inej naslednosti, ako sme zvyknuti. Tato cesta ma zaujala a uz duplom, ked na rezisersku stolicku zasadol Scorsese. Willem Dafoe je maximalne autenticky a presvedcivy. Idealny vyber do tejto role. Z dalsich je potom urcite neprehliadnutelny Harvey Keitel u ktoreho vecne bojujem s pocitom, ze je to identicka podoba s DeNirom, tak vyzorovo ako aj hereckym stylom. To je ale uplne jedno, obaja robia svoju robotu fantasticky. Tak asi tolko z mojich pocitov.(5.1.2008)