Taxi Driver
Taxikár
Taxi Driver
Režie:
Martin ScorseseScénář:
Paul SchraderKamera:
Michael ChapmanHudba:
Bernard HerrmannHrají:
Robert De Niro, Jodie Foster, Albert Brooks, Harvey Keitel, Leonard Harris, Peter Boyle, Cybill Shepherd, Diahnne Abbott, Frank Adu, Victor Argo (více)VOD (3)
Obsahy(3)
S jizvami na duši, které si přivezl z Vietnamu, pracuje samotář Travis jako taxikář na nočním Manhattanu. Všude kolem se to hemží přátelstvím, jen Travisovi se nedaří s kýmkoliv sblížit. Rande s Betsy (Cybill Shepherdová) nedopadne dobře, protože jí vezme do porno kina. Snaží se zachránit dvanáctiletou prostitutku Iris (Jodie Foster) od jejího pasáka Sporta (Harvey Keitel), ta ale o záchranu nestojí. Travisův zadržovaný hněv a problém s loajalitou propukne v záchvat násilí a odplaty. (Cinemax)
(více)Recenze (976)
"You talkin' to me? You talkin' to me?" Tak zase jeden z filmů od Scorseseho, který se mi nezdál o hodinu delší, než by bylo zdrávo. Výborná atmosféra, myšlenka a hlavně Robert De Niro, kvůli kterému přidávám jednu bonusovou hvězdičku. ()
Film mě celkově nezaujal, ale je mi jasný, že svoje fanoušky si určitě najde. Akorát bych vypíchnul 2 maličkosti: 1) neuvěřitelná podoba mladého De Nira s Lionelem Messim :D 2) chytlavá, neustále dokola se opakující melodie, která mi bude v hlavě znít asi ještě hodně dlouho :) ()
Začátky filmů jsou moc důležité, mohou vás rozladit nebo přikovat do sedadla. Taxi Driver, od počátečních titulků, chytí a navíc diváka znejistí: noční N.Y. sedmdesátých let - taxík vyjíždí oblaku páry a deštěm rozpité barvy světel noci, na opršeném předním skle, podbarvené až monumentální hudbou, která se prolíná s pohodovým černým jazzem... ..prostý šestadvacetiletý navrátilec z pekla Vietnamu špatně spí, tak začne brát noční služby jako taxikář. Moc to ale nepomůže, je mu zle z marastu lidí a míst, která každou noc křižuje. Nesnáší tu Špínu. A navíc, po celé noci za volantem, stejně spánek nepřichází. Chce s tím něco udělat, vyčistit všechen ten hnus, pak se třeba přestanou vracet vzpomínky, které nedovolí v klidu spát. Rozhodne se pomoci mladičké prostitutce (čtrnáctiletá Jodie Foster je v titulcích už vedena jako Starring). Zároveň touží po vztahu se slečnou, která je pro něj ztělesněním čistoty uprostřed toho svinstva. Ale nic nevychází jak má (čistota může být i chladně odměřená). A kolem ta hrubá uřvaná špína :Musí prostě udělat Něco Pořádného... ...P.S.: (2017) Není moc filmů, které jsou každým shlédnutím lepší, ve kterých je tolik důležitých detailů. Taxikář je obrovský FILM. ()
Celý ty skoro dvě hodiny jsem si řikal, jak moc vykleštěný by to Scorsese natočil dneska, když do všeho kecaj producenti. Jezdilo by se tam v taxíkách audi, mělo by to PG-13 a dvanáctiletý prostitutce by bylo 18 a byla by vegetariánská nekuřačka s bicyklem. A je to přesně jeden z těch filmů, kolem kerejch je takový to, čemu se řiká "přehnanej hype". Je sice fakt skvělej, ale spousta lidí ho zjevně adoruje, protože je to společenská povinnost. ()
Těšil jsem se na tvrdou De Nirovu odplatu, ale chyba lávky. Taxi Driver je jinak laděným filmem. Atmosféra je ale parádní. Velice mi připomněla Al Pacinova Serpica, který také bere zákon do vlastních rukou ale ne jako taxikář ale jako nezkorumpovatelný polda. Jazzová hudba je hezká a skvěle kompenzuje špínu v ulicích New Yorku. Místama je až k ukolébání. Co se týče hereckých výkonů, tak ty za moc nestály. De Niro v té době teprve rozjížděl svou hereckou kariéru. Malá Jodie Foster mě spíš odpuzovala v roli nezletilé kurvy. Divím se, že jí to rodiče povolili. O příběhu už ani nemluvím. Čekal jsem promyšlenější krimi zápletku. Místo toho pan taxikář zabije tři lidi až v posledních 15 minutách. Takhle nevyvážené jsem to nečekal. Forma zvítězila nad obsahem. To mi bohužel ale nestačilo. Scorsese je pan režisér, ale tenhle potulný snímek mě od něj moc nezaujal. Před zhlédnutím jsem si byl jistý minimálně třemi hvězdami, ale nakonec jsem se moc nebavil a někdy jsem se i nudil. Sorry. ()
Zvláštní film s velice neobyčejně skličující atmosférou, De Nirem ve výborné formě a fenomenálním hudebním doprovodem. Možná to není tak přesvědčivé jako některé pozdější Scorseseho kousky, ale režisérova preciznost je cítit na každém kroku - snad každá scéna má opět ve filmu svůj význam i dopad na Travisovu psychiku. Mladičkou Jodie Foster jsem málem nepoznal, ale na svůj věk předvedla velmi solidní výkon. K dokonalosti ale celému snímku přece jen něco chybí. ,,Loneliness has followed me my whole life, everywhere. In bars, in cars, sidewalks, stores, everywhere. There's no escape. I'm God's lonely man." ()
Ne, že bych byla vyloženě zklamaná, ale od Scorseseho jsem čekala mnohem víc. Taxikář je dobrý film a Robet DeNiro je skvělý jako vždy. Moc mě potěšila i mladá Jodie Foster. Chyběl mi propracovanější závěr, mrazivý propad Travise na absolutní dno. ()
Po Zúrivom Býkovi a Gangoch ďalší Martyho film, ktorý ma nechal chladným, napriek tomu, že je to môj obľúbený rejža. Tradične skvelý Deniro, mladučká Jodie Foster a špinavý, nočný život New Yorku. Chápem Travisovým pohnútkam a jeho motivácii, no určite si nemyslím, že by Taxikár bol výnimočný film svojou myšlienkou alebo obrazom doby. Na to je príliš triviálny. Skutočne veľkým Scorceseho filmom Taxikár nesiaha ani po členky. ()
V celém filmu se dozvídáme jak z obyčejného taxikáře se stává opravdový hrdina. Tohle by stačilo pro popsání děje ve filmu. A teď pocity: Už jsem viděl hodně filmů od Martina Scorseseho. Každý jeho počin mě hodně uchvátil. Taxikář není výjimkou. Nemám co říci. Zase hodně dobrý film, který mě přivázal k židli a řekl: ,, Žádný záchod. Žádná večeře! Koukej!" Zkrátka mohu tento film s čistým srdcem všem doporučit. Pro fanoušky Scorseseho filmů povinnost. Dávám 98%! ()
Jeden z nejlepších filmů s jednoznačně nejhorším závěrem. ()
Noční jízdy New Yorkem samozřejmě mají ukazovat postupné odcizení a zhnusení Travise a také se jim to daří. Ale přesto je na nich něco krásného, snad to spojení dokonalé kamery, hudby a atmosféry nočního města... svým způsobem nádhera, kterou by chtěl zažít málokdo. Travise však tohle mění k nepoznání, tedy, nemění se sám, vlastně ho tvoří okolí. Válka, život nočního New Yorku a samozřejmě nemožnost najít si klasický vztah, nepochopení ženy, i když samozřejmě, těžké pochopit. Tahle část filmu se táhne (v dobrém slova smyslu) jako noční směna a předznamenává nevyhnutelné. Nutno dodat, že ono nevyhnutelné nakonec nepřišlo, tedy, očekávaný závěr se díky důležité postavě Iris vyvinul jinak, což samozřejmě potěší. Ona scéna je filmařským skvostem, vtahující kamera a především její vrchní pohled na finální "odplatu lidstvu", co více říct, klidná hudba a záběr na Travise, který je prakticky všeříkající. Martin Scorsese natočil portrét nočního New Yorku a především dokonalou proměnu osobnosti, kterou stejně dokonale zahrál Robert De Niro. K němu nelze opomenout ani Iris, tedy Jodie Foster a Harveyho Keitela, který v docela jedinečné roli podivné figurky pasáka nezklamal. 80% ()
Film, u něhož spíš ocením všechny jeho jednotlivé klady, než že bych si ho jako celek nějak zvlášť užil. 7/10 ()
Taxikář je prakticky dokonalé dílo. Formálně velmi kvalitní - má jakousi hypnotickou atmosféru, aby si divák přišel jako v limbu mezi spánkem a bděním (filmy se podle něj prý občas chovají jako sny). Mně osobně těžce lahodí barevnost filmu i jemné zrno typické pro analog. Obsahově je Taxi Driver také velmi duchaplný. Důvod, proč jsem jím zprvu nebyl strhnut natolik jako filmy, které mu jsou obsahově podobné (Až na Krev) nebo jím jsou vyloženě inspirované (Joker), je ten, že protagonista Travis Bickle je poměrně nesympatický. Ta postava je tak koncipovaná a je tak koncipovaná dobře, protože právě prostředí a okolnosti tu postavu takto zformovali a ona postava kvůli tomu, jak je zformovaná, taky dělá to, co dělá... Celé to pojednává o jistém fenoménu. Navíc, každej antihrdina nemusí být nutně šarmantní zmrd alá Jordan Belfort nebo Tyler Durden, ač je to divácky vděčnější. Klub Rváčů jsem viděl ve zhruba stejné době, ale na rozdíl od Taxikáře mě strhl hned. K Taxikářovi jsem si musel nacházet cestu. Travis mi totiž připadal jako nudnej debil, kterému nedochází ani tak základní věc, že slušná holka nejspíš nebude nadšena z toho, když jí vezme do porno-kina, kde si ho honí zoufalci jemu podobní. Dnes mi to celé více zapadá do sebe, páč jsem schopnější dešifrovat a interpretovat nejrůznější obsahy filmu. Silným motivem je kupříkladu maskulinita. Travis je příklad zmatené maskulinní osobnosti. Je zblblej z války, nemůže dobře spát - proto po nocích pracuje jako taxikář. Travis je chodící rozpor - opovrhuje lůzou a špinavostí města, ale současně navštěvuje porno-kina a vozí po večerech štětky v taxíku, mluví o udržování zdravého životního stylu, ale do snídaně si lije alkohol a láduje se prášky. Travis trpí existenciální těžkostí, ale není dost chytrý na to, aby rozpoznal zdroj svého problému, což ve finále vede k násilí. Travis je osamělej a přirozeně toužící intimně se sblížit se ženou - jenže mu to nejde, což vede k tzv. madonna-whore complex. Travis se zakoukává do blonďatých, modrookých žen, protože pro něj symbolizují čistotu a status. Do jisté míry je film o vztahu Travise ke dvěma ženám (politizovaně povrchní Betsy a mladistvou prostitutkou Iris) mezi nimiž shledává jeden stejný rozměr - jsou loutkami mužů (Betsy má svého starostu Palantina, pro kterého pracuje a Iris má pasáka). Zaměří se na to však až tehdy, kdy ho Betsy odmítne, z čehož je schopen vinit jen její povrchní osobnost. Klíčem k jeho osobnosti jest to, že Travis si vybuduje nenávist k typům/stylům, které ho pokořují. Palantine jednou převeze Travise, když jím je vezen taxíkem a učiní tak svou schopností mluvit, svým intelektem, šarmem, svou osobností. Pasák svou převahu demonstruje naopak tělesnou silou (proto je také na kameru prvně zachycen jen po krk). Když je Betsy prvotně obtěžována tím, že na ní civí nějakej taxikář, požádá svého kolegu, aby ho verbálně vyprovodil. Když se Betsy cítí znepokojena civícím taxikářem, tak využije společnost silnějšího muže. Tyto aspekty statusu a maskulinity se tedy začínají nořit do Travisovy psychiky a spouštět jeho destruktivní choutky. Rozhodne se, že musí zničit pasáka i starostu v pseudo-westernovym souboji, aby dal svému životu smysl. Z Travise se stane macho, protože lepší muž je ten, kdo dokáže toho druhého zabít! Sám si ovšem myslí, že jeho konání je motivováno altruismem, páč hodlá ženy osvobodit od útlaku mužů, ale ve skutečnosti jsou jeho akce motivovány frustrací a snahou demonstrovat svou maskulinitu proti svým oponentům. Travis je zoufalej, osamělej a frustrovanej muž, jež chce dát svému životu smysl. Travis je tikající bomba, kterou si (filmová) veřejnost spletla s hrdinou, protože jednou náhodou zabránil krádeži. () (méně) (více)
Jak snadno lze z válečného veterána s neukojenými pocity a vztahy ve společnosti vychovat vlka zabijáka? Melancholie nočního Manhattanu, De Niro v osudové roli good fella killa a mlaďounká Jodie Foster, kterou jsem v jejích 13 letech absolutně nepoznával. 80% ()
Depresivní, frustrující skvěle obsazené a zahrané. Pomalu plynoucí s hodně divokým závěrem. ()
Jedna z klasik, které jsem nepochopil. De niro trpí nespavostí a stává se z něho nevyzpytatelný magor, jehož motivace se nijak nevyvinula, spíč jenom tak nějak náhodně vyplynula. Hodinu a půl jsem přemýšlel, proč jeho životní pouť sleduju a proč bych mu měl fandit, přičemž jsem byl ukolébán do mírné letargie hraničící s nudou. Pak přišlo to úžásné zběsilé finále a konec. A zas jsem nepochopil, proč prostě tím taxíkem odjel do závěrečných titulků. Ale nadávat nebudu. Podobný dojem jsem měl po prvním shlédnutí Mlčení jehňátek, které po třetím sjetí miluju, takže časem dám Taxikářovi druhou šanci. ()
"You talkin' to me?" ()
Niekoľko minút pred koncom by som dal maximálne 4 hviezdičky. Ale ten koniec ma úplne odrovnal. Príbeh taxikára, ktorého samota doženie až k šialenstvu a k vraždeniu. De Niro je naozaj fantastický. Hlavne na konci so skvelým zostrihom. Ale to, čo predviedla Jodie Foster bolo ako z inej planéty. Stvárniť v takom mladučkom veku prostitútku tak vierohodne sa teda nevidí. A k tomu zaujímavá Scorseseho réžia. Čo viac dodať? 90%. ()
Jediné co ušlo byla atmosféra a herci s jejich výkony, jinak mně to neřeklo celkem nic. Čekal jsem drsného DeNira, jak bude čistit ulice od všeho svinstva a dočkal jsem se jediné akční scény s cílem zachránit dvanáctiletou šlapku. Nic moc, ale dá se.. ()
Související novinky
Kde se bude točit poslední film Quentina Tarantina?
Desátý a podle jeho vlastních slov závěrečný film Quentina Tarantina (Pulp Fiction, Hanebný pancharti) The Movie Critic se začne točit víceméně hned, jak skončí stávky. Tarantino má podle všeho už… (více)
Zemřel kameraman Michael Chapman
Z Los Angeles přišla dnes ráno zpráva o úmrtí známého amerického kameramana, režiséra a herce Michaela Chapmana. Na dva Oscary nominovaný tvůrce zemřel ve věku 84 let na srdeční selhání, informaci na… (více)
Jak by vypadal Batman od Aronofskyho?
Poté, co Batmana na pár let pohřbil Joel Schumacher a předtím, než ho znovu vzkřísil Christopher Nolan, koketovalo studio Warner Bros. s myšlenkou, že by netopýřího hrdinu mohlo na velké plátno… (více)
Joker dostane vlastní film
Studio Warner Bros. na Comic-Conu oznámilo 8 nových přírůstků do svého filmového vesmíru. Teď se ale objevily zprávy, že nepůjde o jediné adaptace comicsů od DC, které nás čekají. Warneři totiž… (více)
Nakoľko moja prvá projekcia Taxikára sa niesla v duchu zvádzania silného vnútorného boja s únavou a svojvoľným zatváraním očí (ktorému som, aspoň väčšinu času, hrdinsky vzdoroval:)), bolo len otázkou času, kedy u mňa príde k projekcii druhej, tentoraz však už o poznanie svedomitejšej. Dôvodov na skoré zopakovanie bolo viacero - jednak ma zaujímal zameškaný záverečný úsek a roruzlenie, ktoré som, hoci nechtiac, strávil ľahučkým driemaním, no a druhá vec, predsalen, ide o klasiku, scorseseovku, vysoko cenenú snímku, ktorú by bolo škoda nechať len tak "načatú" a zhruba v troch štvrtinách, či možno aj skôr, useknutú (a čo si budeme nahovárať, bolo by prinajmenšom neprofesionálne daný film okomentovať bez znalosti jeho záveru a teda i s tým súvisiaceho pochopenia ústrednej myšlienky). Práve včerajší večer sa konečne javil ako ten správny moment (nie každý večer má totižto človek náladu na podobne ladenú záležitosť, niekedy, po namáhavom dni, baží vyložene iba po oddychovke atď.), no a keďže som mal snímku už dlhší čas uloženú v počítači, nebol najmenší problém konečne pristúpiť k repete. Konečne. Akonáhle sa tak stalo, a začal som si pozornejším okom všímať všetky tie maličkosti a detaily, ktorými je Scorseseho štýl povestný, ihneď som vedel, že tentoraz to dám bez akéhokoľvek prerušenia. Nebol totižto ani najmenší dôvod, načisto ma to pohltilo. A to i napriek pomaly, vlažne sa rozvíjajúcemu príbehu, ktorý na prvý pohľad možno môže - v dnešnej uponáhľanej dobe - vyznievať až príliš ťažkopádne, bez väčšieho spádu. No skrátka nudne. Práve táto ťažkopádnosť a celková pomalosť bol dozaista najvýraznejší aspekt, kedy som si uvedomil, že zub času sa na tejto klasike už predsalen nezmazateľne podpísal a ten rozdiel (oproti súčasnej modernej kinematografie) tam jasne cítiť. Tým však nechcem naznačiť, že by mi to vadilo, to nie - dobre, možno občas (zo začiatku), avšak na druhej strane, túto moju "nedočkavosť" mi hravo vykompenzovala brilantná atmosféra snímky so skvelo zachyteným špinavým prostredím New Yorku, všelijakých jeho periférií a tmavých zákutí, kde na plnej čiare dominujú (už skôr spomenuté) všakovaké maličkosti, v ktorým sa Marty priamo vyžíva. Ako som sa vyjadril už viackrát, z jeho nezameniteľného filmárskeho štýlu jasne cítiť, že má v takomto prostredí čo-to odžité, ku svojej štvrti nie je ľahostajný, a práve vďaka tomu toto jeho vykresľovanie nikdy nepôsobí nijak rušivo, ba práve naopak, je to radosť sledovať (ťažko to popísať). Tak isto je radosť sledovať i mladého Roberta De Nira a jeho herecký zápal kombinovaný s nesporným nadaním plus nezameniteľnou charizmou, ktoré sa skrátka nedajú prehliadnuť. Klobúk dole pred týmto výkonom, rozhodne jeden z jeho top (a že by sa tých ašpirantov v jeho bohatej kariére našlo kopu!). Potešila ma i účasť Harveyho Keitela (s De Nirom si tu, v porovnaní s o tri roky staršou scorseseovkou Mean Streets, typologicky iba prehodili roly, pričom tentokrát práve Keitel prebral štafetu "hajzlíka"), taktiež ešte mladučkej Jodie Foster či herecké cameo samotného režiséra v scéne, ktorú možno len ťažko (ak vôbec) slovami popísať, to skrátka treba vidieť na vlastné oči :). Ako som už spomínal, zub času sa na tomto filme už istým spôsobom nezmazateľne podpísal, a nepopieram, že chvíľami som taktiež zápasil s tým pomaličkým tempom, no nakoniec u mňa predsalen zvíťazila moja záľuba v "scorseseovkách" so všetkým, čo to obnáša (a nie je toho málo), no a Taxikára som si v konečnom dôsledku užil, a to náramne. Výborná záležitosť, hoci asi nie pre každého - myslím, že nebudem tak ďaleko od pravdy s tvrdením, že netrpezlivejší jedinci budú pri sledovaní pravdepodobne v duchu hromžiť a preklínať, na čo sa to vlastne dali :-). 90% () (méně) (více)