Vůně zelené papáje

Oscar 1 nominace : Cizojazyčný film (28.06.2004)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $1,910,763║Tržby Celosvetovo $-║ (25.02.2010)

Jsou filmy, kde mně slova nestačí a k této zfilmované básni (jinak tento film nelze snad ani nazvat) to je přesně sedne. Určitě to není film pro každého a já se ztotožňuji s mnohými zdejšími pětihvězdičkovými komentáři. Až chytnu dech, tak snad napíši i já ten svůj. (18.06.2018)

Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. (11.09.2011)

Z mého pohledu unikátní film, který diváka zejména směřuje k odlišnému vnímání  plynutí času, který se opět jako v mnoha jiných asijských filmech zacykluje, kdy jednu rodinu potkává po generaci tatáž tragédie (smrt manžela/potomka). Jakoby tím film odkazoval k faktu, že osud postav je daný a jakékoli jejich konání životní cestu nezmění. Samotný název filmu, Vůně zelené papáje, můžeme interpretovat tak, že divák je pobízen, aby dílo vnímal všemi smysly. Film k této snaze často odkazuje, jak obrazovou, tak i zvukovou složkou (zvuk cikád, ptactva, detailní záběry na rostliny, hmyz a jiné živočichy nebo části lidského těla, příprava potravy apod.). Kdo poté přistoupí na úspornou kameru, herecké výkony a pomalý temporytmus jednotlivých scén, odnese si maximálně intenzivní prožitek. (16.06.2011)

Anh Hung Tran umí nádherné poetické příběhy, kde zapomenete na čas a pomalinku necháte plynout myšlenky a proplouváte minutu po minutě krásným minimalistickým prostředím za doprovodu hudby. Jsem zvědav, jak si poradil s knižní adaptací Norské dřevo od Haruki Murakamiho. Vůně zelené papáje mě přesvědčila o tom, že je to látka přímo pro něj, jako dělaná. Ale na druhou stranu režisér dostal ode mně mínus s filmem Přicházím s deštěm, který se absolutně vymyká jeho předchozí tvorbě. Skvělý odpočinkový film, při kterém můžete vypnout a jen se unášet vůní zelené papáje... (12.12.2010)

Málokdy mám trpělivost sledovat jen zvolna se vlekoucí filmy. Tento snad pomaleji už běžet nemůže, a přesto jsem si ho spokojeně vychutnával. Příběh je velmi jednoduchý, byť mnohým významům a symbolům zřejmě Evropan nerozumí, ale i jen sledovat drobné úkony denního života v pro nás exotickém prostředí, jsou-li natočené s takovým vkusem a citem, je prostě pohádka. (01.11.2013)

Tak tohle se často nevidí. Minimalisticky pojatý příběh, který se odehrává prakticky pouze ve dvou domech a ulicích okolo. Jenže, je zde dokonalé spojení audiostopy s vizuální stránkou, minimum dialogů, většinu vyprávění obstarávají obrazy. Kompozice scén a kamera to je prostě geniální, tak okázalý vizuální styl na malém prostoru, plno detailů a vychytávek, ten kameraman měl spoustu dobrých nápadů a film má mnoho poetických momentů, příjemnou hudbu. A atmosféra vás vtáhne, často dominují právě zvuky okolí a ta snaha o přirozenost a (magický neo)realismus se velmi daří. Jsem zvědav co na mě vybalí Anh Hung Tran ve filmu Cyclo. (10.08.2009)

Pokus o umělecký film skončil u umělého filmu, který se neuměle snaží občasným kopirováním zajímavých záběrů z jiných snímků markírovat alespoň obrazotvornost. Nenápaditý vizuál, který každou další minutou varuje diváka, že tohle již někde viděl, nemůže kompenzovat až absurdní absenci myšlenek i děje. Vše je doprovázeno odpudivou kakofonií dysharmonických zvuků, kterým se daří diváka enervovat, leč film neplní očekávání predikovaná hudbou, tudíž selhává i po této stránce. Během celého snímku se mi na něm nepodařilo najít nic, co by bylo dobře. (21.03.2020)

Ve své formě je film krásný, ale děj si měl člověk asi domyslet sám. O to větší paradox je, že zajímavější je první polovina, kde se prakticky nic nestalo, ale zato jsem se nechala unášet krásnou poetickou kamerou. Druhá polovina je naopak zbrklá, uspěchaná a ten happy end jsem jim v tomhle případě vůbec nevěřila. (09.06.2011)

Púšťal som si tento film s obavou, čo mi asi prinesie. A bol som príjemne prekvapený. Je obdivuhodné, ako sa dá s minimalistickými prostriedkami nakrútiť film, ktorý síce má neeurópsky pomalé tempo, ale napriek nemu nenudí. Kamera čaruje a odkrýva nám detaily všetkého, čo si v bežnom uponáhľanom živote nevšímame. Citové prejavy sú tlmené, pohyby úsporné, všetko sa odohráva podľa ustáleného a nemenného poriadku. Ak má divák 100 minút k dispozícii a oddá sa pokojnému sledovaniu tohto filmu, nebude sklamaný. (29.10.2014)

Jsou filmy, které jsem viděl několikrát a stejně si je pamatuju jen mlhavě. A pak jsou filmy jako je tenhle estetický skvost z časů pozdně koloniální Indočíny - viděl jsem ho donedávna jen jednou někdy v půli devadesátek (v rámci nějakého nekomerčního filmového cyklu v Ponrepu nebo kde) a natolik silně na mě zapůsobil svou meditativní atmosférou, jemnou poetikou a vizuální krásou, že některé jeho scény se mi úplně vpily do paměti (za všechny třeba rozkrojená papája a ten krásný žasnoucí dívčí/ženský úsměv). Nádherná a bohatá filmová výprava a skvělá a pomalá kamera nám nabízí desítky úžasných detailů z vnitřku tradičních vietnamských domů i z jejich dvorů plných zeleně a zvuků hmyzu a ptactva (lhostejno, že se natáčelo evidentně v uměle vytvořeném prostředí), jsme svědky přípravy jídel, kocháme se krásným nábytkem, nádobím, hudbou a tak dál a tak dál, zkrátka pastva pro oči i uši a balzám na duši (skoro tak dobrý jako teenagerské vyvražďovačky). (28.04.2013)

Vôňa zelenej papáje je veľmi príjemným filmom. Vystačí si bez dramatickej zápletky a jediné na čo sa zameriava je príbeh jedného domu. Domu do ktorého príde ako 10 - ročná - slúžka Mui. Očami Mui nesledujeme len krásu domu a prírody, ktorá ho obklopuje, ale aj rozpad jednej rodiny. Film sa sústreďuje na dve dejové línie. Prvá z nich zaznamenáva príbehy rodiny vo Vietname 50 rokoch. Jedná sa o generačnú výpoveď. Kamera sa neustále pohybuje a pláva vnútrom domu a zaberá každý jeden obraz, list, alebo vázu. Detailnosť a prepracovanosť a hlavne načasovanie je neuveriteľné. Sú momenty, kedy som si sám pripadal, že sa nachádzam vo vnútri domu. Druhá dejová línia sleduje už dospelú Mui ako odchádza z domu, v ktorom vyrastala, do domu, kde býva mladý umelec. Umelec neustále hrá na klavír a je zasnúbený. V tejto časti príbehu Tran rozvíja romantickú zápletku a zvyšok filmu plynie bez slov. Je emocionálne vypätejší a krajší ako prvá polovica. Hlavná predstaviteľka je dych berúca vo svojej mlčanlivosti a hlavne zo scén, kedy sa umýva cítiť zvláštny pokoj. Jedná sa o veľmi pomalý film, ktorý má ale príjemnú atmosféru a ktorý je celý koncipovaný ako mozaika osudov, s ktorých najviac do popredia vystupuje práve Muin príbeh. (20.03.2011)

Když si představim vůni papáje, nebo snad i vůni jasmínu, ševelící bambus, oči dítěte, tak takovej je tenhle film :-). (03.02.2016)

ocenenia : Oscar 1994 - Nominácia na najlepší zahraničný film ◘◘◘◘ MFF Cannes 1993 - Zlatá Kamera (najlepší filmový debut), uvedené v sekcii "Un certain regard" (01.02.2012)

Většinu času krásně poetický film, ve kterém je děj o životě dvou služek až na nějaké třetí či čtvrté koleji a vše tak stojí na vnímaní ruchů okolí, drobných všedních detailů a kráse poetiky každodennosti. Moc se tam toho neděje a přesto to svým vytříbeným filmařským stylem a spoustou krásných záběrů upoutá a nadchne, protože se to velmi příjemně sleduje, i když tu ani jedna z hlavních postav nemá jednoduchý osud a ten jim tu ještě ztrpčuje jeden nevychovaný spratek. Proč takový je se ten film v náznacích sice snaží vysvětlit, ale já jsem v tomhle holt konzervativní a jen chybějícím otcem to jeho chování dané podle mě není. Taky jsem čekal větší vhled do reálií tehdejšího Vietnamu, ale i tohle podání mi docela stačilo. Jak jsem ale byl nadšený z většiny filmu, tak mi pak dojmy dost srazil náhlý obrovský časový posun, který se mi do té dosavadní pomalé poetické atmosféry vůbec nehodil a celou ji pro mě pokazil, takže zbytek filmu jsem už sice dokoukal, ale nebralo mě to tolik, jako všechno předtím, jelikož to celé začalo být příliš urychlené. A závěr přišel docela náhodou, jen aby to nějaký větší mělo. Vše po 10 letech mě tedy zklamalo, ale naštěstí to přišlo natolik pozdě, že to na ty čtyři hvězdy pořád vidím, i když jsou slabší. A přitom kdyby to zůstalo ve stejném časovém období, klidně i bez romantiky a happy endu, mohlo to být i na plný počet... Každopádně i tak dost zajímavý a příjemný poetický film. Slabé 4* (03.12.2022)

Jedinečný unikátní film, který se nepodobá žádnému jinému co pamatuji. Je tam sice lehké romantické drama (ke konci), ale je to spíš "kochací" film, kde si ve velmi pomalém plynoucím tempu vychutnáte například i pohyb mravenců. (15.03.2015)

Zajimave zpracovany film s velkym smyslem pro detail a nadhernou hudbou. Poeticky ladeny snimek, ktery dokaze zaujmout. Herecke vykony asijskych hercu se mi vzdy tezko hodnoti, nebot jejich chovani, mimika a pohyby jsou proste odlisne od tech nasich. "Papaya" neni film pro vsechny, sve divaky si ale bezesporu najde. (09.12.2014)

Když se řekne vietnamský film, vždy se mi jako první vybaví tento absolutně minimalistický snímek. Jako by s vůní zelené papaje ožily vzpomínky na Vietnam, ve kterém člověk nikdy nebyl... na Vietnam, jak ho neznáme... ještě teď po letech se mi vybavuje minimalisticky zachycený chlapecký palec u nohy na okraji vědra s vodou... Jako když se člověku s určitou vůní parfému přehraje před očima život vzdálených vzpomínek... Taková je i Vůně zelené papaje. Proto pět hvězdiček. (23.06.2009)

Atmosféru oázy nastolila kamera spoustou detailních záběrů všeho živého i neživého v jednom domě (v kterém se odehrává ty lepší dvě třetiny). Všechno jakoby mělo duši - od mravence, cikád, žab, rýže, papaji až po vázu. Opravdu působivé i díky hudbě a zvukům. Až v obýváků jsem cítila tu minimálně 50% vlhkost vzduchu a skoro i vůni těch rostlinek. (03.03.2013)