Těsně před nocí

Tak můžu si odškrtnout další Chabrolův film ze seznamu. Nevim, jestli je to tim, že jsem v poslední době Chabrolem už poněkud přesycen, nebo jsem ty jeho nejlepší filmy už viděl a teď se postupně dostávám k těm slabším kouskům, ale tohle bylo celý takový divný. Michel Bouquet je teda výbornej a člověk mu to všechno věří, ale to, jak se chovaj ostatní, to je trochu mimo moje chápání. Dialogy ve stylu "Tvou ženu jsem zabil já. - Hmm, no jo to se stává. - Co mám dělat? Mám se jít udat? - Ne, to nedělej. Lepší bude, když se budeme tvářit, že se nic nestalo." mi připadaly dost těžko uvěřitelný. Jinak se jedná o typický Chabrolovo dílo, který v ničem moc nepřekvapí. Jak je u jeho filmů zvykem, tak to celý stojí hlavně na atmosféře a na hercích. Michela Bouqueta už jsem zmiňoval, samozřejmě nesmim vynechat Stéphane Audran v roli jeho manželky nebo Henriho Attala v roli fízla. Hodnotim to průměrně a dodávám, že od Chabrola jsem rozhodně viděl lepší filmy na podobný téma. (30.09.2017)

Muž, ktorý holými rukami surovo uškrtil svoju „sadomasochistickú milenku”, začne postupne trpieť akýmisi výčitkami svedomia, vyplývajúcimi z toto prostého hľadiska, že momentálne, teda počas diania tohto príbehu, väčšinou nebol vôbec (od)súdeným za svoj bohapustý čin, čo ho inakšie mimoriadne trápilo, keď s nasledovným, pribúdajúcim, iba vyslovene filmovým časom, si mimochodom začínam veľmi dôkladne všímať asi nielen len akési nelogické, správanie sa postáv, ale zároveň si snáď uvedomujem najmä i to, že sa z Chabrolovej dielne, znovu jednalo o dosť preceňovaný titul s dvomi ústrednými postavami v podobe Michela Bouqueta & Stéphane Audranovej (z jej strany som celkovo očakával oveľa strhujúcejší, herecký prejav, a to na základe jej ocenenia britskou Baftou, no nestalo sa tak), ktorí opäť stelesňujú manželský pár, čuduj sa svete, Charlesa & Hélène Massonovcov, čo už asi pomaly začína byť pre mňa akýmsi únavným, „stereotypným bremenom”, ktoré už asi ne(u)vládzem nosiť na svojej psyché! • Všetko v podstate ostáva zachované, iba sa zmenilo prostredie, ale pomery buržoáznych postáv sú zrejme rovnaké, nakoľko miesto ich trvalého pobytu, sa vyznačovalo okázalým prepychom, inými slovami, nesmrdeli peniazmi, keď si dovolili postaviť takúto modernistickú stavbu, navrhnutú architektom Françoisom Tellierom, ktorého žena bola na úvod zavraždená, a tak tým pádom vstupuje do tohto procesu i ďalší, poväčšinou totižto flegmatický charakter, aspoň tak som ho i bezprostredne vnímal. K dispozícii síce mal i niekoľko kľúčových indícií, no ostával ku nim naprosto ľahostajným. • Našťastie do deja vstúpila aj opačná línia udalostí (ak to tak mám nazvať?), teraz ju nazvime „dvojkou”, ktorá sa pomaličky pretínala s „jednotkou”, pričom mám taký všeobecne reálny dojem, že si toho taktiež všimol i tento (anti)hrdina, ktorý mal podľa mňa úplne rovnaký pocit. • A ešte z niektorých režisérových titulov vyčnievala predvídateľnosť, ako aj práve v tomto prípade, kde som opätovne odhadol samotný, finálový koniec, ktorý ani vlastne nebolo ťažké (správne) uhádnuť, čo považujem za nie dobrú vizitku pre film ako celok! (04.08.2023)

Pokiaľ by ste nevedeli, že Kým príde noc natočil Chabrol, tak by vás to počas sledovania filmu určite napadlo (ak ste už niečo videli). V podstate znova tá istá variácia jeho obľúbených tém, čo je ale zase asi jedinou slabinou filmu. Psychologicky skvele vystavané, nejednoznačné v každom ohľade. Neustále rozmýšlate, prečo ľudia a aj hrdina reagujú tak, ako reagujú a najmä kde je hranica medzi skutočnou láskou, priateľstvom a pokrytectvom. Možno to nevedia ani samotné postavy, možno to vedia až príliš dobre. No a pre mňa je veľkým prekvapením, že Bouquet hrá v podstate sympatickú postavu, i keď je vrah. V jeho prípade to je obzvlášť obdivuhodný paradox. Trochu viac komorné, chladné a akademickejšie, ako jeho iné filmy čo som videl, na druhú stranu Než príde noc je až príliš dospelý. Čiže nám ukazuje, ako sme vekom schopní adaptácie na spoločenské konvencie a kam sa u nás posúva pojem morálka. (30.07.2014)

Po pochvalném přijetí Nevěrné ženy filmovou kritikou a příznivých reakcích publika se Chabrol rozhodl vrátit k osvědčené herecké sestavě, žánru a vlastně i námětu. Michel Bouquet se snad jako vrah už narodil a pro role nesympatických chlapíků byl přímo předurčený; zde mu ale scénář předepsal psychologicky náročnější roli muže, který se nedokáže vyrovnat se špatným svědomím. Jeden nekontrolovaný výbuch emocí mu navždy změní život a odsoudí ho do role psychické trosky zmítané pochybnostmi. Tradičně chladný, psychologicky přesvědčivý Chabrol snímek tentokrát obohatil o groteskní rozměr a rafinovaně pojatou společenskou kritiku, kterou známe např. z Buňuelových snímků. Pocit viny dovede Massona až k přiznání, o které ale, jak se záhy ukáže, jeho okolí vůbec nestojí. Společenský skandál je v očích jeho blízkých zjevně méně přijatelný než vražda. Není důležité, jaké věci objektivně jsou, ale jak vypadají navenek. Tam, kde by jiný režisér natočil kriminální drama, Chabrol předvádí psychologickou studii tradičního měšťáctví lepších vrstev, kde morální dilema (anti)hrdiny narazí na tvrdý pragmatismus a až k patologickému rozměru dovedenou přetvářku. Celkový dojem: 75 %. (04.12.2013)

Mezi Chabrolovou tvorbou je to jeden z nejlepších kousků. Ale jako všechny ostatní postrádá tu špetku charisma, která by z toho dělala dokonalý film. Zajímavé psychologické drama se sice spořádaně rozvíjí, Bouquet hraje až se z něj kouří, ale vůbec mě nenapadá důvod, proč se na tento film podívat někdy znovu. (08.09.2012)