Roztržka

Přestřelená otevírací scéna, vhodnější do béčkového sci-fi hororu, Chabrolovi slouží coby odraziště k další jízlivé psycho(pato)logické studii, limitované tentokrát z větší části prostorem jistého penziónu, kam lidé přicházejí a odcházejí jako na hlavní poštu. Svatý není nikdo, nejméně ten, kdo si žije nad poměry. Sdělování informací není řízeno režisérovými sympatiemi k některé z postav, ale čistě požadavky neseného sdělení o úplatnosti a prolhanosti lidského pokolení. Napětí vyprávění stojí na nestálosti rolí, které jsou postavy okolím nuceny ztvárňovat. Nejméně příležitostí projevit se bylo přitom umožněno ústřední oběti snovaného komplotu. Proces tvorby lží, šíření pověr, cynika Chabrola zajímá více než city matky v ohrožení. Film o vyšetřování v úvodu spáchaného zločinu (spáchaných zločinů) je tak absurdně převrácen ve film o realizaci zločinu jiného. Zneužití výchozí situace k drobnému podrazu na divákovi přímo souvisí s uvedeným vypuštěním soucitu, bez něhož se žánrová pravidla překrucují snáz. Chabrol ale nešvindluje dost nápaditě, aby z vykonstruované zápletky učinil přednost filmu. Problém je, že po odmyšlení fabule, v poslední třetině lacině šokantní a senzačně debilní, zůstává Roztržce v záloze jenom pár vtípků v mizanscéně a odhadem pětivýrazové herectví typově nevhodně obsazené Stephane Audranové. 50% (20.08.2012)

Roztržka, jeden z niterných kriminálních thrillerů na Chabrolův způsob, je přímočarým útokem na buržoazii. Film poskytuje úchvatné obrazy niterného chvění, Claude Chabrol vyztužil předlohu spisovatelky Charlotty Armstrong estetickou formací poezie Nové vlny, stylizace se oddala mondénní psychedelické erupci, halucinogen se tu stává schématem i prostředkem. Nakonec se jeví, že se Chabrol nechal příliš unést formou a jejím stylizováním natolik, až se z jeho Roztržky stala lascivně parodující karikatura samotného režiséra. První postavičkou psychedelické niternosti je Paul Thomas (pozoruhodný Jean-Pierre Cassel), oběť, ale i posluhovač buržoazní zlovůle. Každá služba má svoji finanční náročnost a příslib velmi blízkého blahobytu ponouká jakkoli brutální kreativitu k ojedinělému výkonu. Limitem je jen vlastní omezenost. Hrdinou, odolávající buržoazní nabubřelosti, je Hélène Régnier (vynikající Stéphane Audran), matka malého synka, stíhaná za troufale prostší stavovský původ. A nikdo se nesmí protivit spravedlnosti vyvolených. Boj o vlastní svobodu, práva a důstojnost. Hlavním terčem útoku je Ludovic Régnier (dobrý Michel Bouquet), Hélènin tchán a bohatý, mocný průmyslník. Nízký původ snachy je skvrnou na rodinné cti, rozpad synova vztahu musí být vyřešen dle požadavků silnější strany. Přímočaré přesvědčení o vlastní stavovské nadřazenosti. Významnou postavou je Sonia (zajímavá Catherine Rouvel), eroticky nenasytná Paulova milenka bez zábrany. Hrátky s osudem druhých neznají hranice. K výraznějším postavám patří také paní Pinelli (příjemná Annie Cordy), provozovatelka starosvětského penzionu s puritánským uspořádáním vnitřního prostoru. Starostí je nejistá budoucnost. Z dalších rolí: Hélènin psychicky nestabilní manžel v zajetí otcova buržoazního přesvědčení Charles Régnier (Jean-Claude Drouot), ze stavu dítěte chronický alkoholik a nešťastný manžel provozovatelky penzionu Henri Pinelli (Jean Carmet), skromný a poctivý Hélènin rozvodový právník Allan Jourdan (Michel Duchaussoy), ve své povolání věřící herec a obyvatel penzionu Gérard Mostelle (Mario David), ta retardovaná a bezelstná dcerka provozovatelky penzionu Elise Pinelli (Katia Romanoff), o svého jediného synáčka tak strachující se Ludovicova manželka Émilie Régnier (Marguerite Cassan), laskavý nemocniční doktor a obyvatel penzionu Blanchard (Angelo Infanti), prodejce balónků (Dominique Zardi), tři staré, vášnivé hráčky taroku a zvědavé obyvatelky penzionu (Margo Lion, Louise Chevalier a Maria Michi), či malý synek Hélèny a Charlese Michel Régnier (Laurent Brunschwick). Film Roztržka je vizuálně velkolepou podívanou, kterou ve své hutnosti psychedelických a poetických forem paroduje Claude Chabrol nechtěně sám sebe. I přes úchvatné obrazy nelze všechno považovat za zdařilé filmové dílo. Výhrady k estetické erupci a k přímočarosti! (15.08.2020)

Skvělý film, který mě hodně bavil i na podruhé. Ústřední herecké trio - Stéphane Audran, Jean-Pierre Cassel a Michel Bouquet - nemá chybu, podobně jako výtečný hudební doprovod a napínavý děj. Sice se nemůžu ubránit dojmu, že literární předloha Charlotte Armstrong bude zřejmě sračka, nicméně na tom nijak nesejde, neboť Chabrolův scénář s ní naložil tak, že prostě vzniknul dobrý film, a člověk musí hlavní postavě držet palce, aby jí vše vyšlo a odolala nástrahám nepřátel. Ona v tom filmu téměř září jako světice (paradoxně navzdory své minulosti), zatímco její tchán a jeho nohsled jsou zde představeni téměř jako ztělesnění všeho zla - přesto na mě toto - téměř až pohádkově jasné - vymezení rolí nepůsobilo nevěrohodně a zcela mě to vtáhlo do děje (byť uznávám, úvodní scéna je poněkud rozpačitě nepřesvědčivá), takže mi ty dvě hodiny utekly jako nic. (08.05.2020)

Moralizující Chabrol není dle mého gusta, jsou mi bližší jeho filmy, v nichž nic nepředstírá a točí čistokrevné thrillery. Snaha přiblížit se svému velkému vzoru Hitchcockovi opět vyšla naprázdno. Film je místy usmoleně utahaný, úvodní scéna "otec pod vlivem drog útočí na dítě" patří do kategorie parodií (on je vůbec synáček-feťák taková podivně a hlavně nevěrohodně napsaná postava), herecké výkony jsou takový zdařilý průměr a film sám lavíruje někde na pomezí zábavy a odvaru z makovic. (05.09.2012)

Stéphane Audranová pomerne dosť často stelesňovala postavy menom "Hélène", a to najmä vtedy, keď vystupovala v tituloch svojho manžela Claudea Chabrola, ako práve i teraz, kedy tentoraz bude jej priezvisko znieť ako RÉGNIERová, pričom by som rovnako tiež podotkol, že i postavu Paula Thomasa, som už niekde predtým započul, a to konkrétne v predchádzajúcom titule Les Biches, kde ju medziiným stelesnil J-L Trintignant, akože zamilovaný až po uši v akomsi „milostnom ▲”, no akurát je tomu ale celkom inak, keďže tento charakter v podaní Jeana-Pierreho Cassela, je stelesnením akéhosi, mimoriadne ambiciózneho, „kariérneho intrigána”, ktorý sa absolútne nezastaví pre nikým, ani pred ničím, aby povedzme zdiskreditoval určitú postavu, ale zároveň ešte pridávam i malú poznámočku asi v takom zmysle, že túto »domácu úlohu« , mu nezadal snáď nikto iný, ako zrovna starý Régnier (Hélènin svokor) v podaní klasického majstra záporných úloh, Michela Bouqueta, čím sa konečne vari dostávam i k jadru samotnej veci, spočívajúcej skrátka v tom, že starého syn, to jest nadrogovaný Charles, dostal na začiatok poriadny výprask panvicou po hlave, a to na základe jeho predchádzajúceho konania, ktorým ohrozil na živote ich spoločného syna, a sakra, opäť ďalšieho Michela, to je jednoducho opakujúci sa cyklus, na ktorý som si už medzitým zvykol. • Pointa spočíva iba v tom, že manželia Régnierovci sa od seba oddelia, odkedy v podstate následne nastáva neustály kolotoč intrigánskych situácií zo strany aktuálneho Paula Thomasa, až sa vďaka tomu miestami zachádzalo do totálneho extrému, aspoň tak sa mi zdalo, že to režisér s niektorými explicitnými pasážami trochu preháňal: išlo o to, aby starostlivosť o dieťa bola zverená nie žene, ale majetným rodičom Charlesa, a tak tým pádom sa musí na ňu i niečo náležitého nájsť, aby sa daná podstata veci do poslednej bodky naplnila... • Do tohto diania sa postupne pridávali i ďalšie postavy, čím sa vlastne rozohrala nepredvídateľná hra s možným, trpkým koncom. • Väčšinou som bol vskutku z tohto deja veľmi znepokojeným, nakoľko by som povedal, že včuľ bola "audranka" zväčša odsunutou na vedľajšiu koľaj, nie úplne doslova, samozrejme že bola stopercentne neoddeliteľným článkom samotného príbehu, no nebyť priamej účasti „veľkého sympaťáka” v podaní J-P Cassela, vďaka ktorému má titul taký strhujúci rytmus, tak sotva by sa dostavil až takto hodnotný výsledok, udržujúci si svoje tempo až po záverečné titulky, tak to je pre mňa vždy niečo naprosto nevídané. (02.08.2023)