Režie:
Ladislav SmoljakKamera:
Richard ValentaHudba:
Petr SkoumalHrají:
Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Jaroslav Weigel, Jan Hraběta, Jaroslav Vozáb, Petr Brukner, Miloň Čepelka, Josef Vondráček, Jan Kašpar, Genadij Rumlena (více)Obsahy(1)
S humorem, satirickou příchutí i s nádechem nostalgie líčí tato hořká komedie peripetie malého divadelního souboru (Divadla starých forem), který má sice úspěch u publika, ale zároveň i stálé potíže s nadřízenými orgány. Zachycuje usídlování divadla na nové "štaci" v nevyhovujícím sále periferního kulturního domu, průběh zkoušek nové hry i její premiéru, ale také epizody ze zákulisí. Značný prostor tu mají ukázky z her repertoáru Divadla Járy Cimrmana (Němý Bobeš, Akt, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Dobytí Severního pólu, Cimrman v říši hudby, Vizionář), ačkoli tu jméno fiktivního slavného génia ani jednou nepadne. Film vychází ze skutečných situací, není v něm (kromě her) nic vymyšleného. Odehrává se celý v prostorách kulturního domu a jeho těsném okolí. Hlavném dějištěm je pak stísněné zákulisí, kam ovšem doléhají i ozvuky všedních starostí protagonistů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (452)
Film o vzniku hry Posel z Liptákova. No neměli to s těmi komisemi lehké. Vysvětlovat, proč je tam studená Němka nebo proč jim po lokále běhá cikán s nožem v zádech. Můžeme tu vidět, jak vznikaly některé fóry. Třeba z pouhých přeřeků. Nebo jak se do hraní zapojuje první kulisák. "Tak já se podívám tady panu Daňkovi na ptáčka." :D ()
Videl som už niekoľko filmov o filme. Toto je prvý príklad filmu o divadle. O jednom životaschopnom divadle, z ktorého sa tešilo mnoho príbuzných, ale neprajníci mu usilovne škrtili prívod životodarných tekutín. Divadlo napriek všetkému prežilo a naďalej rozdáva radosť svojim priaznivcom. Je dobré, že tento film vznikol. Nielen kvôli ukážkam z niekoľkých hier a pohľadu do zákulisia, ale najmä preto, aby mladí ľudia, ktorí už tú dobu nezažili, mali predstavu o obludnosti a zvrátenosti najrôznejších "schvaľovacích", skôr zakazovacích komisií. Pôvodné štyri hviezdičky som znížil na tri, ale nemám s tým problém, pretože film síce podal svedectvo o dobe, aké nepodali ani tie, ktoré to avizovali aj na filmových plagátoch, ale to podľa mňa nie je dôvod považovať ho za mimoriadny, iba za zaujímavý. ()
Cimrmanovský humor - všem známý, leč neopakovatelný, inteligentní, bránici nebezpečný. Pár filmových ran konančům a době, kterou tak úspěšně mrvili, to již také leckdo nejednou viděl - většinou to o velké legraci nebylo. Ale vzájemná kombinace v Nejisté sezóně, to je jistota toho nejlepšího z obojího. A na své si přijdou i vyhranění fandové divadelní tvorby Smoljaka, Svěráka... Čepelky, Bruknera,..... ()
Nejistá sezona je na hranici divadla a filmu v tom zmysle, že množstvo vtipných scén sa odohráva na javisku a pre niekoho budú možno ťažiskom humoru filmu. Lenže množstvo výborného a častokrát aj ťažko postrehnuteľného humoru sa deje aj v "deji", takže Nejistá sezona je tak plnohodnotná komédia. Postavy sa oslovujú iba krstnými menami, čo bolo určite správne rozhodnutie, teória, že sa jedná o postavy hrajúce samých seba, je tak vtipným cimrmanovským spôsobom napadnuteľná. No ale podstatné je, že to čo má byť vtipné aj vtipné je, že kádri sú síce trochu prihoretí, ale nie sú karikatúrami a že tak divadelníci môžu hrať to, čo pripadá ľuďom v hľadisku vtipné. Inak by z toho bola asi dráma. ()
"Já chci bejt spravodlivý a chci bejt demokrat!" Jestliže lze z tvorby Svěráka & Smoljaka něco označit alespoň zčásti za drama, tak právě Nejistou sezónu, byť zde nese pouze označení komedie. Nejblíž ale má asi k hranému dokumentu. Narozdíl od jiných "divadelních" kino filmů té doby jako Šašek a královna nebo Jonáš a Melicharová, které pouze předvádějí konkrétní divadelní poetiku v úpravě na filmové plátno, Smoljak v tomto snímku přináší i jisté poselství. Postupné "tání ledů" koncem 80. let umožnilo otevřený pohled na uměleckou cenzuru za minulého režimu, s odstupem času velice zajímavou problematiku, jež poznamenala tvorbu celé generace československých umělců. Zde v obrazu již uplynulých let ještě zažíváme absurdity, kdy si soudruzi z Ministerstva kultury museli dávat veliký pozor, aby se při své práci cenzorů a hodnotitelů nahlas nezasmáli (nezávidím jim prakticky v žádném směru). Pěkné divadelní ukázky jsou cenné nejen zdokumentováním herců DJC (Svěrák, Čepelka, Weigl, Brukner a další) na jevišti v době, kdy televize ještě stále nezaznamenala ani jedno představení DJC, ale mezi nimi i účastí pak brzy zesnulého Jaroslava Vozába (uhlobaron v závěrečné hříčce se smrtkou). V zákulisních scénách československý divák zase ocení i netradiční herecký casting zajímavých osob kulturního života (filmový režisér Karel Kachyňa, ředitel Supraphonu Jiří Šrámek). Velice cenný kousek tohleto! :-) (90%) (poprvé viděno v rámci Challenge Tour "30 dnů se světovou kinematografií" – 2018) ()
Galerie (8)
Photo © Filmové studio Barrandov
Zajímavosti (42)
- Ve filmu je scéna, ve které se při zkoušce Rybník (Zdeněk Svěrák) schová za troubu, a když ji Špaček (Jaroslav Weigel) otevře, tak na něj Rybník kouká a Špaček se lekne. Toto se ve skutečnosti stalo při několika představeních Miloni Čepelkovi, který Jaroslav Weigla v té době ve skutečnosti v roli Hlavsy alternoval. A také se to stalo při představení, nikoliv při zkoušce. „Poprvé jsem skoro neudržel smích, ale nějak jsem to zvládl. Když to pak dělali znovu, tak jsem to vydržel,“ vzpomíná Miloň Čepelka. (mnaucz)
- Krátce po premiéře utrpěl Jan Kašpar po pádu se stromu vážný úraz - zůstal do smrti upoután na invalidní vozík, ale v divadle působil nadále. Zdeněk Svěrák dokonce jeho handicapu v některých hrát záměrně využíval. (BlackHoleSun)
- Ve filmu se často objevují pasáže, v nichž je divadlo tlačeno různými institucemi z rozličných důvodů k napsání nové divadelní hry. V jednom rozhovoru na toto téma Zdeněk Svěrák přiznal, že nahlíženo ex post patří těmto institucím velký dík za to, že je tolik divadelních her, protože pokud se divadelní hry líbily, neměli Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák potřebu psát další. (sator)
Reklama