Štěstí

Komedie černá jako uhel, při které mrzne úsměv na rtech a tuhne krev v žilách a to doslova. Tohle opravdu není film pro každýho a jesti byl film v USA promítán s přístupností až od 18 let, tak je to asi jedinej film v historii, kterýmu byla tahle přístupnost přidělena oprávněně. Na druhou stranu, kdejakej teenager by od toho po 15 minutách odešel, protože by se asi nudil. Ovšem vnímavej divák si "užije". (07.03.2009)

Povedená komedie o sexu, u které se necítíte trapně ani za sebe a už vůbec ne za scénáristy, režiséra atd. V podstatě téměř povídkový film, jehož součásti ale drží překvapivě skvěle pohromadě. A pak tu hraje Donna z Twin Peaks (i když je pravda, že dokud jsem si to neověřil, nebyl jsem si příliš jistý, osm let je osm let.) (24.04.2003)

Tak toto už v triezvom stave nemôžem označiť za dobrý film! Áno, ľudia majú úchylky, ale toto bola kompletná psychiatria. Tým pádom, aj keď to bolo scenáristicky vybrúsené skvelými dialógmi, nahustením príliš veľa rôznych krajných životných situácii, sa to pre mňa stávalo bizarne komickým, ku koncu priam nedôveryhodným panoptikom. Kým v Palindromoch a Storytellingu mi imponovala Solondzova "úprimnosť", tu sa, zdá sa, sa jej už začínam prejedať. Dúfam, že autor sa nám pokúša zdeliť svojim dielom nejakú ideu (zatiaľ netuším akú). Ak tomu tak nie je a jeho cieľom je len podať "jasnú správu o konci sveta", čo s tým, ja ako divák mám robiť? Zvracať, kochať sa, byť netečný? Alebo všetko naraz? (14.09.2011)

Název Štěstí mi pro tento snímek přišel malinko nadnesený.Jediný můj problém s filmem je ten, že si nějak nemůžu najít k postavám cestu.A tím pádem mě jejich příběhy příjdou trochu nudnější.Ale to je jen můj problém.I přesto musím uznat, že občas jsem nevěděl zda se mám smát či být znechucený nad scénami či dialogy, které se zrovna odehrávaly.Z herců se mi nejvíce líbil Dylan Baker, který bravurně dokázal ztvárnit svoji postavu a dodat jí lidsko v jednom z nejsilnějších momentů filmu.Svérázný a osobitý snímek. (28.11.2011)

Vynikající záležitost o hledání štěstí, o tom, že štěstí pro každého spočívá v něčem jiném, o tom, že si někdo myslí, že už jej našel, ale ukáže se, že tomu tak není, o tom, že někdo musí pro své štěstí překročit „morální“ a zákonnou hranici, že si nemůže pomoci, o tom, že štěstí jednoho může často znamenat neštěstí u druhého a samozřejmě také o tom, že někdo to štěstí hledá celý život a nikdy ho nenajde. Když jsem Štěstí viděl poprvé, asi od čtvrtiny jsem na něj zíral s otevřenou hubou. Spousta skvělých herců a hereček ve vynikajících rolích (Andy v podání Jona Lovitze; obézní sousedka, která zavraždila vrátného; úchvatně odpuzující a nesnesitelná Trish /tyhle charaktery Solondz prostě umí, jak ukázal později ve Storytelling/; malý Billy se všemi svými problémy; úchvytně sebejistý ruský imigrant Vlad; otec tří sester odcházející od jejich matky; vnitřně odepsanej strašpytel toužící po své sousedce a ukájející se náhodnými oplzlými telefonáty apod.) odehrává úchvatné scény – již úvodní rozhovor Andyho s Joy v restauraci je špičková práce (hlavně zásluhou Lovitze), rozhovory otce se synem mi drtily mozek a psychiku, každý výstup obézní sousedky a ač bych ji nejradši zarazil sekyru do hlavy tak i každý výstup Trish. Přes dvouhodinový film je tak nabitý dějem, že by z něj v klidu mohly být filmy dva. A jako třešnička na dortu – Lara Flynn Boyle. (10.11.2008)