Storytelling

Tak nějak mi to připadá, jako dokument, co točí Paul Giamatti v druhé povídce filmu. Ví, co chce říct a ukázat, ale neví, jakou formou. Chce tam mít humor, ale nejde mu tam, pro vážnost situace. Nakonec se s tím ale stejně nějak vypořádá a tak zůstanou jen ztracené ideály a snahy. Tyto snahy provází celý film, ale vyznívají do ztracena a Solondz nakonec ukázuje něco, co už bylo ukázáno mnohokrát před ním a spoustě z nich se to podařilo poutavějí, vážněji nebo i vtipněji. Od doby jeho Štětsí zmizela závažnost a uvěřitelnost a zbyli jen Simpsonovi bez humoru a originality. (23.07.2010)

První povídka byla trapná, nudná a (úmyslně?) odtržena od reality. Sice funguje jako sarkastický protipól povídky druhé, ale celkový dojem z filmu táhne dolů. Povídka druhá je oproti tomu mnohem vtipnější, cyničtější a mnohem víc ze života (ačkoli její název je opět míněn ironicky). Svým situováním na americké předměstí, černým humorem i portrétem jedné průměrné rodiny připomíná Americkou krásu očima teenagera, která je dovedena do ještě větších extrémů (třeba epizodka s hypnózou už je příliš over the top). K Americké kráse se váže i přímá paralela s poletujícím papírkem, což je jenom další důkaz Solondzova zvrhlého smyslu pro humor. Z amerických „nezávisláků“ posledních let je Storytelling jedním z mála, kterému (resp. jehož druhé polovině) jsem skutečně s chutí naslouchal. 70% Zajímavé komentáře: Dudek, charlosina (31.07.2006)

Film začíná geniální krátkou povídkou. Je lhostejná, na ničem jí nezáleží. Ošklivá holka šuká s kriplem, šuká s negrem a do toho všeho píše svůj vlastní příběh, který svou pravdivostí nutí ostatní zavřít oči a přijmout jeho nevěrohodnost. Příběh ze skutečnost je ale ještě zábavnější, jde dál, a ač se z počátku zdá, že černý humor zde nebude hrát tak velkou roli jako ve Fikci, konec nám všem zatne tipec. Klasická americká rodina, teeneger a natáčení dokumentu o studentském životě. Několik úmyslně okatých odkazů na Americkou krásu a zejména John Goodman v roli perfektního fotříka. Zábava na druhou, černá, ale rozhodně ne drsná, jen si nesmíme hrát na intelektuály... (18.07.2006)

Přestože první povídka byla HODNĚ divná (a silná) a film je veden v relativně pomalém tempu (což dává prostor pro myšlení myslícím divákům a nudí diváky nemyslící), přišel mi film velmi silný a vybroušený (dialogy, kamera, střih i lehce stylizované vedení herců - všechno perfktní). Přesto chápu, že mnoho diváků může nudit (viz předešlé souvětí) - a právě o jim podobných občanech USA film pojednává. (18.07.2006)

Český název je doufám míněn jako ironie. První povídka tedy nenabízí žádnou životnou postavu, jen několik klišovitě načrtnutých typů a nebýt Selmy Blair, byla by k neukoukání. Druhá je na tom o dost lépe a John Goodman i Paul Giamatti se snaží, aby se divák alespoň nenudil. A světe div se, hned několik postav tu vypadá velice uvěřitelně. První povídka jedna hvězdička, druhá tři, výsledek je na dvou. (13.08.2006)