Кольская сверхглубокая
The Superdeep
Obsahy(1)
Kolský superhluboký vrt je největším těžebným zařízením v zemi. V roce 1984, v hloubce více než 12 kilometrů, něco napadlo pracovníky. Po těchto událostech je objekt uzavřen. Malý výzkumný tým jde do podzemí, aby zjistil, jaké tajemství se skrývá v nejhlubší díře na světě. To, co zjistili, se ukázalo být největší hrozbou v historii. Nyní je budoucnost lidstva v jejich rukou. (LIVINGDEAD)
(více)Videa (1)
Recenze (99)
Rusové to mají s horory a sci-fi filmy takové složitější. V jednom mají nespornou výhodu a to jsou reálie. Nemusí leckdy složitě někde stavět jako že ruskou základnu. Stačí na nějakou zajet. Neudržovaných a opuštěných základen ideálních pro horor tam mají kupy. A samozřejmě se nejdená o výkvěty techniky, takže divák to má takové jak je zvyklý... Oprýskané rudé hvězdy z dob Sajůzu, vybavení typicky ruské, kontrolním panelům vévodí pořádné ruční páky a kontrolky podsvícené poctivě žárovkami, žádné TFT displaye a LED blikátka ! Do toho bodří mužici často v dobových uniformách CA a jste v osmdesátých nebo padesátých letech coby dup. Do toho samo prostředí základen buď kdesi na Sibiři kde vám zmrzne úsměv na rtech nebo v nekonečných lesích, tajgách či stepích... Tam leckde ještě možná opravdu žije lecos co Darwin nestihl pojmenovat ani k tomu nalézt související vývojové větve... Vždyť vzpomeňme třeba jen na takovou Djatlovovu výpravu co si sní asi tenkrát u Hory mrtvých pošpásovalo... A kdo nevěří na podivná zviřátka a stvoení, ono už jen to samotné Rusko se svými soudruhy, kteří stále vládnou je samo o sobě tajemné dost... To se to pak lehce točí hotory s takovýmto tématem že.. jenže Rusové a to je zase jejich nevýhoda sice umí když na to přijde vymýšlet nové a i geniální věci, ale někdy jim přijde rychlejší a praktičtější si to vymyšlené od jiných vypůjčit. a podat jako vlastní. Diváci ale mají paměť tavárišči a tak i když od legendární Věci uteklo (ty kráááááso!) 39 let !!! stále ji máme v živé paměti jako včera. A jsem nucen konstatovat, že tohle vlastně není ničím jiným než její kopií v ruských reáliích. Dokonce ten začátek je stejný akorát se zde střílí místo po pejsánovi po nebožákovi vědci... Těše se na něco originálního mi tak ty první minuty celkem bavily. Bohužel pak se to začalo táhnout, přibývalo nelogičností... Jako to světélkování fajn, ale ta Žlababa na konci.. Eh. I když nepoírám, že Milena v těch kalhotkách a těsném tílku byla nesporně více sexy než vlasatej naondulovanej Kurt Russel s vomrzlejma fousama, přesto asi raději zůstanu u něj... Dávám za dva špatné číselné klíče od výtahu. * * ()
Oproti právě okomentovanému Sputniku je to žánrově ujasněné, což je pozitivum. Druhým pozitivem je Milena Radulovič, která se zřejmě díky Balkánské hranici (alias kolik deka nechá střela z DŠK z kosovského Albánce) etablovala v ruském filmu. I prostředí výzkumné laboratoře s bílými kachlíky působí tak nepříjemně, jak asi mělo a trikaři (ve stylu staré dobré animatroniky) a výtvarníci se docela vyřádili. Tím ovšem pozitiva víceméně končí. Postavy jsou představené dost nepřehledně, případně nejsou představené vůbec, logika prohrává víceméně kontumačně (kdo pochopil, proč mluvíme o permafrostu, zimě a vůbec, ale pak tam najednou máme 200°C, a vysvětlí mi to, vyhrává zlatého bludišťáka) a opakování je sice matkou moudrosti, ale když se dva lidé hned po sobě projeví jako zrádci, tak to zavání trochu bezradností scénáristy. Alespoň jsem byl ušetřen pokusů o filosofii a samotný závěrečný zvrat není úplně marný. S logičtějším vývojem a lépe představenými postavami by to vůbec nemuselo být špatné, škoda. Avšak stále je to lepší než prequel Věci, to je dlužno dodat. ()
Ruský mix Doomu a The Thing. Neplechu tentokrát robí mutagén ukrytý vo vrte hlboko pod povrchom zeme. Rusom slúži ku cti, že sa neuchýlili k lacným CGI, ale použili poctivú animatroniku. No a Milena Radulović je vedkyňa s takými prednosťami (ehm... asi tak ako Denise Richards v bondovke The World Is Not Enough), že by ju chcel mať každý team na svete. Nie je to síce terno (hlavne v prvej polovici), avšak rozhodne lepšie, než nedávny Sputnik! Film je "podľa skutočných udalostí" - Kolský superhluboký vrt má 12.261m a vŕtači sa vraj prevŕtali do "pekla". Ruskí inžinieri mali údajne spustiť do vrtu mikrofón, ktorý zachytil podivné náreky. Tento audio záznam koluje na internete ako autentický. No neverte tomu! ()
Ani moje patologická náklonnost k ruským filmům mi nedovolí hodnotit výš. Proč? Protože nemám rád, když režie ke zvýšení napětí používá pomůcky jako tmu, mlhu/kouř, blikání apod. A to se děje v druhé půli stále častěji. Kdyby se jelo ve stejném strohém a věcném vizuálním stylu jako ze začátku, tak neremcám a čtvrtím. Taky mi v tom příliš nevonělo několik nelogických nepravděpodobností, jako třeba když se Anna s gerojským majorem vrhnou po hlavě a bez jakékoliv ochrany do laborky skrz naskrz zamořené parazitickou houbou a jejími spórami. Nebo jakým stylem se Anna pohybuje v údajných 200°C. Nebo proč má Anna Fjodorovna "jugoslávský" přízvuk a ryze ruské jméno. A scénář taky mohl být malinko nápaditější a záživnější. Ale film má i spoustu plusů, jako že třeba pěkná Anna/Milena Radulović postupně odhazuje oblečení a získává zdravou vysolárkovanou barvu. A překvapilo mě, že onen Kolský vrt alias "Díra do pekla" opravdu existuje, opravdu je tak hluboký a koluje okolo něj několik zajímavých 'městských legend' (wiki). ()
Spojit mou oblíbenou videohru "The Last of Us" a Kolský superhluboký vrt by mě asi v životě nenapadlo, avšak někdo v Rusku si zřejmě řekl, že právě tohle je fakt dobrý nápad. Кольская сверхглубокая je ale ve finále velmi povedenou atmosférickou hororovou jednohubkou, která v některých vypjatých momentech spolehlivě nažene husí kůži. Dobrá práce! ()
Galerie (37)
Photo © TrioFilm
Zajímavosti (4)
- Kolský superhluboký vrt je nejhlubší vrt na světě a byl zapsán do Guinessovy knihy rekordů (také se mu říká Díra do pekla). Nachází se v Murmanské oblasti ve vzdálenosti 10 km od města Zapoljarnyj na území geologického Baltského štítu. Dosahuje hloubky 12 261 m. Na rozdíl od jiných vrtů, které byly prováděny za účelem hledání ropy nebo geologického průzkumu, cílem tohoto byl pouze výzkum litosféry v místě, kde Mohorovičićova diskontinuita prochází blízko zemského povrchu. Vrt byl započat v roce 1970 a ukončen byl v roce 1994. Během provádění Kolského vrtu bylo učiněno cca 12 000 nových objevů v geologii. (Zdroj: Wikipedia.cz)
- Minimálně od roku 1997 se internetem šíří městská legenda, že vrt byl zastaven z důvodů údajného provrtání se do „pekla“. Nicméně samotná legenda je staršího data, poprvé se pravděpodobně objevila v anglofonní části světa v rámci vysílání Trinity Broadcasting Network v roce 1989. Ruští inženýři údajně měli spustit do vrtu mikrofon, který měl zachytit podivné nářky. Tento audio záznam koluje na internetu jako autentický. Nicméně jedná se o část soundtracku z roku 1972 k filmu Baron Blood, který byl pouze částečně remixován. (Zdroj: Wikipedia.cz)
- Houba, o které jedna z postav mluví, je v roce 2017 objevená brazilská houba Ophiocordyceps unilateralis. Ta dokáže ovládat chování mravenců. Když její spory proniknou do organismu mravenců, pomocí doposud neznámé chemické reakce způsobí, že mravenec se začne pohybovat úplně jinak než předtím. Opustí sám mraveniště – už to je výjimečné a zcela nepřirozené chování – a nedaleko něj se zakousne do nějakého listu. Přesněji řečeno do spodní strany listu. Tam pak zůstane bez pohybu, dokud nezemře. Tím teprve ale začíná to nejhorší. Mrtvý mravenec se začne plnit stále přibývajícími sporami. Ty pak ze zhoubovatělého těla stále zavěšeného na listu vystřelují; protože jsou blízko mraveniště, je poměrně velká šance, že nakazí dalšího mravence, a houba se tak dál rozmnoží. Podle vědců, kteří tyto podivné houby zkoumali, jich existují celkem čtyři druhy. (ČSFD)
Reklama