Všechno, všude, najednou

Znova, nikdy, ani náhodou! Hollywood se aktuálně posral z multi shit vesmírů a film, který bych spíše čekal na Zlatých malinách, si odnáší Oscary a jiné ceny. Jistě si tento vizuální maglajs bez promyšlených pravidel a zajímavých směrů, kdy je svým nekonečným neuchopením možné i 1+1=3 a někdo si tento novodobý směr náležitě užívá. V tomto případě se kloním k táboru opačnému a doufám, že velmi rychle vyšumí, vstoupí do učebnic a bude s ním konec. Ani "expertům" z MCU to nefunguje a naštěstí ani tolik nenese. Některé obrazové sekvence jsou fajn, šel jsme tomu dost naproti, přesto jsem se většinu času hodně ošíval repetitivní nudou. (16.03.2023)

Co se stane, když smícháš některé zapáchající nepovedené komiksovky Marvelu s trochou Matrixu, Tygra a Draka, snahy o revoluční vyobrazení příběhu o rodinných hodnotách a (ne)naplnění svého potenciálu a totálně wtf (rozuměj moderních) popkulturních momentek ? Absolutně frenetický paskvil, kde sice nikdo neví co se stane za pět minut, ale zároveň to vlastně vůbec nikoho nezajímá. (09.03.2023)

Možná to tvůrčí duo Danielsů místy s překračováním hranic fantazie, vkusu a vesmíru přehánělo, možná některé bizarní nápady a momenty byly pouze samoúčelné úlitby pochybné komedii, ale nic z toho mi nedokázalo zkazit tento úplně absurdní a vyšinutý, leč přesto úžasně promyšlený a soudržný průlet mnohovesmírem, který přitom tvořil pouze metaforickou kulisu pro podnětný a tematicky velmi silný a důležitý příběh o spravování mezilidských vztahů, rodinných pout a nalézání sebedůvěry a smyslu. O uzavírání mezigeneračních trhlin, o přijímání odlišností, o síle laskavosti a milosrdenství. Tedy příběh o velkých a bolestivých problémech starých jako lidstvo samo a zvolená forma tak vlastně podtrhovala tuto velikost a zároveň malost všeho lidského snažení, která mi byla předkládána. Dramaturgicky film fungoval vskutku naprosto špičkově a v závěrečné třetině párkrát dokázal vyvolat dokonce krásné, hluboké dojetí, když se celý tento malý/velký dějový oblouk uzavíral v parádně zpracovaných audiovizuálních montážích. Ve velké míře skvělému, emočně procítěnému diváckému zážitku samozřejmě pomáhali výborní herci v čele se čtveřicí Michelle Yeoh, Ke Huy Quan, Stephanie Hsu a Jamie Lee Curtis, právem všichni nominováni a tři (!!!) z nich následně i oceněni Oscary. Zvlášť Curtis si svou versatilní, zábavnou roli užívala viditelně opravdu naplno, ale všichni ostatní podali v rámci svých charakterně komplexních rolí taktéž výkony na jedničku s hvězdičkou. Prakticky všechny vážnější dialogy a momenty tak přes nálož bizáru a absurdit mezi nimi (nebo dokonce i během nich) fungovaly tak, jak měly. Vyvolávaly plnohodnotné emoce, prodaly mi jádro, srdce, myšlenky filmu. Asi by nicméně i přes toto vše nebyl film tak jedinečným a zajímavým prožitkem, nebýt kreativity a nápaditosti nejen v samotném konceptu a provedení zdejšího multiversa, ale i v jeho zpracování. Hlavně střih je další špičková součást filmu, příliš však nezaostává ani kamera, hudba či samotná choreografie při šílených akčních sekvencích... o kostýmech ani nemluvě. Prostě ten tzv. full package a jsem rád, že pro jednou i příběh takto zevnějšku podivný a ujetý, ale uvnitř krásně obyčejně lidský Akademie ocenila téměř vším, co se dalo. Nedivil bych se, kdyby to možná bylo i kvůli tomu, že touto dichotomií, těmi protiklady EEAAO jakoby přesně vystihl podivná, časoprostor tříštící léta uplynulé pandemie. Na jedné straně tolik bolesti, beznaděje, strachu, zloby, na straně druhé se tolik lidí semklo, pomáhali si, mysleli na druhé, bojovali o jejich životy. Když už nic jiného, bylo by fajn, kdyby si každý člověk vzal z tohohle filmu třeba jen to, že smyslem života je být laskavý a ohleduplný. 9/10 (05.02.2024)

"Of all the places I could be, I just want to be here with you." ___________ Zcela bez debat jeden z nejlepších filmů roku, instantní kultovní klasika, opulentní oslava trapnohumoru, brilantní pocta asijským bojovým uměním, nespoutanej uragán nápadů, jeden z nejoriginálnějších a nejkreativnějších snímků za posledních několik let, strhující audiovizuální spektákl skrze multiversum kterýmu může Marvel tiše závidět, a v neposlední řadě nejlepší disstrack na daně co kdy kdo natočil – a přestože je to chaotickej bordel, je to koherentní, komplexní a emocionálně kompaktní bordel pojednávající o tom, že ačkoliv jseš vůči nekonečnu vesmíru malý hovno, nejseš bezvýznamný malý hovno. Tohle je prostě a jednoduše neopakovatelný multi-žánrový meta-zážitek, z kterýho vám vybuchne hlava. Zkrátka: bizár nad bizáry, který můžete buď milovat, nebo nenávidět – nic mezi tím, nic pro diváky bez nadhledu...... Doopravdy, jen málokterý film se mi tak perfektně trefil do vkusu jako právě tenhle. Každopádně Michelle Yeoh a Jamie Lee Curtis jsou na Oscara, no a Ke Huy Quan (ano, ten malej klučina z druhýho Indiana Jonese) je naprosto bohovský. Danielsové jsou prostě šílenci – jak již v roce 2016 ostatně potvrdila jejich geniální existenciální tragikomedie Švýcarák (btw jeden z mých nejoblíbenějších filmů) – a já jen doufám, že celovečerní verze Raccacoonie bude jejich následující projekt, protože jejich unikátní talent proměnit sebemenší absurdní hovadinu ve zlato se jen tak nevidí. 4K televize anebo velký plátno je při sledování absolutní povinnost. Hype is real. Víc vědět nepotřebujete....... [VERDIKT: meta-film meta-filmů; 10 análních kolíků z 10] 👀 [#A24RULES!] (17.05.2022)

* za pasáž se šutry, která měla trvat půl hodiny a být bez dialogů, prostě jeden záběr takhle na konec celýho filmu a byl by to aspoň solidní trollfilm, takhle totální galimatyáš, v jistým smyslu ještě nihilističtější než celý MCU, s rádoby dojímacím, rasově stereotypizujícím rodinným dramatem pohřbeným pod nekonečnou salvou kreativních výronů, fujtajxl. (24.07.2022)