Všechno, všude, najednou

Bohužel pro mě tenhle napjatě očekávaný snímek, na nějž jsem se těšil jako na potenciální film roku, překročil hranici mezi ulítlým bizárem plným hravých nápadů a neuspořádaným bordelem na kolečkách, kde je všechno jedno. A ne jednou. Vždycky se sice tak nějak vrátil do kolejí, jež jsem dokázal následovat a celou podívanou si užít, na pětihvězdičkový piedestal jsem ale zvyklý stavět soustředější snímky, u nichž vidím, že je mají tvůrci pevně v rukách. A takový dojem zkrátka u Everything Everywhere All at Once nemám ani náhodou, a to nejen proto, že finále mě emocionálně naprosto minulo. Děj se postupně dostane do takových otáček, takového gejzíru ničím nelimitované fantazie, že už se tam aspoň nějaký pevný bod - ne nutně "logický" smysl - hledá fakt těžko. Jo a některé fóry to tlačí tak na sílu, že se u mě několikrát dostavil pocit trapna. Hravost a originalitu oceňuju, za sebe bych ale pár otáček radši ubral. (19.05.2022)

Po shlédnutí tohoto filmu jsem měl pocit, jak kdybych sežral dvě šišky sekaný, půl kila bůčku a zapil to galonem plzně. Gastrodemence jak vyšitá, jen v provedení filmového prožitku se jedná spíš o filmidiocii. Já si prostě během tohoto filmu přišel jak magor. Čuměl jsem na něco, čemu jsem vůbec nerozuměl. Celou tu dobu jsem rozjížděl mozkové závity a snažil jsem se najít něco, co mi dá logiku, nějaký opěrný bod, prostě něco, čeho se budu moct chytit a podle toho pak v příběhu postupovat. A rovnou hlásím, nenašel jsem to. Přitom jsem ale přes dvě hodiny byl fascinován děním. Námětem, který logikou zachází za hranice únosnosti. Střihem, který dokázal zapracovat pohled různých dimenzí do jednoho záběru. Hereckými výkony, kde jsem naopak uznale pokýval, že Ke Huy Quan je mladý Jackie Chan, Michelle Yeoh dokáže zahrát kdekoliv, cokoliv - od depresí pokrytou členku rodiny po kung-fu mistra s malíčkem silným, jako ocelová traverza Empire State Building. O Jamie Lee Curtis ani nemluvě, protože její role je tady jedno velký WTF. On ale vlastně celý film je jedno velký WTF a kdyby to byl největší kůň Oskarů, tak bych se vůbec nedivil. Musím říct, že bych mu to pro svůj obsah docela i přál. (14.02.2023)

První dvě třetiny jsou ukázkou prvotřídní scenáristické práce, kde se řetězí nepředvídatelné momenty jak na běžícím páse a ten valící se vlak invence ne a ne zpomalit. Tohlle by mě mělo správně imponovat, bohužel Danielové coby strojvůdci na koksu se utrhli tak moc, že se z toho ke konci stane špatně kontrolovaný vehikl, který vykolejí a všem ve vagónu rozmlátí hubu. Je to škoda, protože je tu celý sled scén a situací, které jste ve svém životě doposud ve filmu nikdy neviděli a to se cení. (30.01.2023)

„Ááááách!“ protáhla se labužnicky životem zpruzená Asiatka Wilma Čongová, přičemž si táhle bublavě usrala. „Cítíš tu zemitou interdimenzionální existencialitu, jednoznačně prokazující kreacionismus stvořitele?“ zamrkala laškovně na prvního tažného vola svého alegorického spřežení. Ten jen smutně zatrylkoval lezavě otravnou znělku Family frost, protože ucítil nejen tu interdimenzionální existencialitu, nýbrž také to, že v dimenzi 3458 právě s chroptivým dávením pošel tapír, který si nestihl nasadit masku. „Jednou se bůůůůdeš zodpovídat ze svých činů, pičo pomatená!“ přežvýkl v duchu mezi rohy s neochvějnou vírou v dobytčí karmu. Mezitím rachitický Wili Čong, nepřemožitelný mnohovesmírný agent Organizace pro osvobuznění multiversa umlátil poslední dvoumetrovou a dvoumetrákovou gorilu zlotřilého Úřadu pro kontrolu toluenových fantasmagorií igelitkou z Tesca, naplněnou akvarijními rybkami, předpisovým mavašim, bolestivě naučeným léty boje samého se sebou, skopnul z piedestalu dosud neustále rostoucí akcie firmy Huawei, precizně dopadl do pozice rakoviny vaječníku a lačně sáhl do dimenze 41 544 pro láhev tuberáckým bezdomovcem čerstvě vychrchlaných hlenů, aby doplnil energii a Jing a Jang se vrátili zpět do dokonale kosočtvercové harmonie lesbické moudrosti. Náhle jeho pohled ulpěl na Wilmě, zrovna zarputile míchající mrtvou kočkou nudle xiu-lin k obědu, a zaraženě se poškrábal na gonádách: „Kurva, jsem si téměř jistý, že s tebou jsem se už nejméně v patnáctitisících světech úspěšně rozvedl, krávo senilní! Ale nevadí, když už jsi tady, tak tenhle znáš? „Jaký je rozdíl mezi téměř geniální, nesmírně kreativní a hravou fantasií osvícené mysli a ultimativní debilitou dvou slizkých idiotů sjetých Liftem a rumovýma pralinkama?“ No schválně…“ Wilma na chvíli zaraženě mrkala rosolem, načež však freneticky zakmitala rukama, jako když se vždycky po práci brání tréninkovému panákovi, ověšenému útočnými dildy, a hlasitě s otevřenou hubou sáhodlouze říhla. „Aha, už jsem ti to evidentně někdy a někde říkal.“ pronesl zklamaně Willy a začal se připravovat na zhrzenou rituální obřízku nůžkami na plech, od které jej nakonec zachránil jeho invalidní otec s Alzheimerem, protože se té nááááramné taškařici náhle začal hystericky smát. V čínštině! *** Takže, než do toho dobrovolně půjdete, dvakrát se hluboce zamyslete, chcete-li dát na zdejší nadšené ejakuláty místních uhrovitých artových olupenců a jiných přitroublých paniců a OPRAVDU vidět zvizualizovaný výše téměř přesně popsaný obsah, jen s malými obměnami natažený do opakující se naprosto nevydržitelné dvouapůlhodinové smyčky. Já teda fuckt nechtěl. A ke vší té hrůze jsem předem nezaregistroval, že tuhle obskurní oligofrenní pičočalamádu, mocinky chtějící si hrát na chytré a hluboké metaforické umění pro egoistické lobotomy a děti s mozkovou obrnou, co se tuze rády blahoslaveně chichotají, uplácalo po opětovném rebelském popíjení zkvašeného moštu infantilně fekální duo škaredých šikanovaných potratů – Scheissner a Kwák, autorů jednoznačně nejdementnějšího, nejotravnějšího a nejpřeceňovanějšího audiovizuálního svinstva všech dob i dimenzí – Švýcarák. To bych zarputile nechtěl dvojnásob, a ihned po stažení bych pro sichr probodl plotny svého disku osikovým kůlem a zakopal jej řádně načesnekovaný břichem dolů dva metry pod zem, aby se to zlo ke mně nemělo šanci nikdy dostat. Nedoporučuji absolvovat raději ani s kapesníkem napuštěným toluenem, nezabere! Birdman tímto v žebříčku nesnesitelně mučivé kinematozvratkie klesá až na krásné třetí místo. Ještě párkrát někdo tyhle dvě zjevně okolím v dětství týrané hovada pustí před kameru a skončí mi v oblíbených. (22.05.2022)

Víte, jak jsem loni tvrdil, že skoro žádný z těch nových dvouapůlhodinových fláků (krom Duny a vlastně i Spider-Mana) neobhájí svoji mohutnou stopáž? Tak to bohužel platí i pro Everything Everywhere All at Once - jinak parádní hříčku, výtvarně vyšperkovanou, kreativitou doslova překypující, ale v tom rozsahu opravdu nesoudnou a kvůli tomu ve výsledku výrazně míň zábavnou, než jak by mohla být. Mýval, kameny a bagel vládnou. (22.05.2022)