Můj brácha má prima bráchu

Mládežnická vztahová komedie, která se ke konci zvrhne v sexuálně osvětovou příručku s vyloženě apelativními scénami (aneb Když vám to neřeknou doma…). Pro příslušníka každého pohlaví jsou příznačně přípustná pouze striktně limitovaná sociální role. Žena patří k muži, po jehož boku by měla jako vzorná manželka rodit děti a obskakovat plotnu. Jediným účelem koitu je konsekventně plození dětí, nikoli tělesná potěcha partnerů. Pozemské rozkoše jiného typu (jídlo, pití, tanec) film přitom oslavuje bez ostychu, který provází milostné námluvy ústředního páru. Trapnost sbližovacích scén se možná trochu vymkla kontrole tvůrců, ale roztomilost, tu sexuální naivitě Hrušínského a Šafránkové upřít nelze. K milostné scéně se schyluje s pompou, jako kdyby se měly udělovat Medaile Za Zásluhy, což odpovídá oficióznímu pojetí této aktivity v normalizační kinematografii obecně. Nepřekvapí tedy, že pro šťastnou budoucnost mladých je důležitější, aby obstáli před rodiči a dalšími autoritami (lékař) než jeden před druhým. Jako kdyby to nestačilo, do jejich sbližování je přimíchán ještě ministr, samozřejmě soudruh dobrosrdečný, usměvavý a chápavý. Nevím, šlo-li o záměr, ale ve výsledku působí filmem prezentovaný sex velmi asexuálně, jako činnost, která musí být ve společenském zájmu konsolidována na několika úrovních. Výsadou snímku jsou dobří herci všech věkových kategorií, v jejichž podání ani hlášky nejvíce zatížené genderovou stereotypizací nevyznívají tolik urážlivě („ty ženský jsou zvědavý“, „holka musí čekat, až za ní kluk přileze“, „ty máš nápady, až je tě na holku škoda“). Herci, hlášky a idylické vykreslení společnosti (usměvavá prodavačka, mezilidská slušnost) – co víc mohou dnes normalizační komedie nabídnout? Vkusnou zábavu a poučení už jen horko těžko. 55% (11.09.2017)

Takové skrz naskrz kladné a neukázněné jen v mezích zákona ... leč uvědomělé pouze v míře nezbytně nutné. V podstatě se jedná o nenucené, odlehčené, pozitivně naladěné a mile vtipné vyprávění, se kterým jsou nerozlučně spjaté i moje privátní vzpomínky na vlastní dětství. Takže neředěná nostalgie, ne nepodobná těžké kocovině po dlouhém flámu. 3,5* - ale z výše uvedených důvodů tentokrát zvyšuju na sice slabší, ale spolehlivě zářící 4*. (07.01.2013)

Určite sa natočilo v tomto období mnoho lepšieho. Aj tá trocha idealizovania režimu tam musela byť (krásny nový panelák, pán minister dobrák blízko ľudu...) no príjemne sa pobaviť pri tom dá. A najviac ma tešilo spomínať, na polárkový dort, mlieko v sklenených flašiach, mladých trampíkov opúšťajúcich na víkend mesto, magneťák ako mal môj bratranec, idoly na plagátoch, stolná lampa akú sme mali aj my doma... jednoducho nostalgia. (13.09.2009)

Na tohle se vždycky podívám rád znovu. Mám to sice spojené s dětstvím, ale čím jsem starší, tím víc si ujíždím na jiných věcech… Naposledy mě třeba rozsekala erotická scéna na plátně kina, kde se kuli Kodetovi svléká mně neznámá herečka a má ukázkově zarostlé podpaží… uff, úplně jsem zapomněl, že to tak bylo dřív běžné. (03.10.2009)

Můj brácha má rozhodně príma sestru, jestli má někde nějakého bráchu, tak to netuším. To by museli vědět naši rodiče. Film o obyčejných věcech obyčejných lidí, který nenudí. Prcek byl pěkné číslo, ale v dobrém. Škoda, že takhle nepřemýšlí někteří dospělí. Josef Bláha a Vladimír Menšík v rolích tatínků jsou nezapomenutelní, no, a jejich ženy také. Tady se opět sešla velká plejáda dobrých herců. Poznala jsem pár míst z Prahy 4. (19.03.2009)