J S Bach - Fantasy in G Minor
VOD (1)
Obsahy(2)
Animovaný film výtvarníka a režiséra Jana Švankmajera, v němž i klasická hudba může mít surrealistickou podobu.
V animovaném film režiséra a výtvarníka Jan Švankmajera účinkuje Jiří Ropek (1922–2005), který byl varhaníkem u sv. Jakuba v Praze.
(Česká televize)
Recenze (54)
Když si tuhle Bachovu skladbu pustíte ve Windows Media Playeru a budete sledovat takové ty obrazové efekty, tak to bude podobný zážitek :D ()
Autor sám označuje tento svůj první hraný film jako "hru na existenciální téma". Varhanní koncert, roztodivné záběry (nebo spíše "záblesky") na roztodivné předměty a místa, zeď, animované praskliny na zdi, které vznikají a zase zanikají. Díky specifickému záběru a střihu tak vzniká jakási "fotografická koláž". Hloupost? Nikoliv - je to fantazie, krása, surrealismus... je to Švankmajer. A mimoto pocta strukturalistické fotografce Emily Medkové. K zhlédnutí a k vlastnímu posouzení zde: http://www.youtube.com/watch?v=cndp2hjAGys&feature=PlayList&p=5E2E348FE2BE5925&playnext=1&index=30 ()
Oproti jiným Švankmajerovým kraťasům docela nuda, nicméně některé režisérovy asociace korespondovaly s mými vlastními představami vyvolávanými hudbou víc než skvěle. Plus skvělý psycho-záběr na konci. ()
Kamera deroucí se od jednoho záběru k druhému, "zběsilý" střih a především hudba (vše dokonale spojující v jeden pospolitý celek) vás nenechá ani na setinu sekundy vydechnout. Pro mě osobně vizuální slast a téměř splněný sen, který bych si rád nechal zdát. Prostě geniální Švankmajerovo černobílé intermezzo v G-moll. ()
Švankmajerovsky klasicky dobré, ale jinak příliš neoslovilo. (FNR Písek 2009) ()
Následujících 9,5 minut asi nejlépe vystihuje samotný název – Fantasia G-moll. Obrazová fantazie (chvílemi spějící k halucinaci) prodchnutá Bachem. Muž vchází do domu, vychází po starých schodech, odemyká dveře, sedá si k varhanům a začíná hrát. Od této chvíle přichází čistě pocitová část. Švankmajer se primárně drží hudby a pod jejími tóny tvoří vizuální představy. Vystupující symetrické obrazce kombinované s nesouladem, přesouvání hmot, gradování záběrů společně s intenzivnější hudbou. Pro mě osobně zajímavá obrazová smršť spojená s depresivní výtvarnou stránkou. ()
Nevím, kolik vzniklo videoklipů k Bachovi, ale tenhle Švankmajerův bude pravděpodobně jeden z úplně prvních. A také z nejlepších. Příběh v něm nehledejte, je to zbytečné - hudební fantazii zkrátka doprovází fantazie vizuální. Nebo naopak? ()
Bachovo hudba je ve varhaním podání dokonalá, jak jinak, jenže přidružené záběry a animace se bohužel moc nepovedli. Ne že by vypadali úplně blbě, ale když už mají mít přímou spojitost s hudbou, bylo by vhodné, aby bylo obé seřazeno do jednotného tempa, jenže bohužel polovina je zcela mimo, byť by jinak ony záběry mohli být zábavné a náležitě potemnělé. ()
začátek jako vystřižený z deníku jana tleskače docela slibný, ale zbytek poměrně nudný... má pozornost nevydržela... 50% ()
Poprvé: domy, zámky, dveře, okna, puchření a prýskání fyzických věcí. I tento film lze vnímat jako švankmajerovsky programativní. Domy mají zdi, omítku, okna, zámky, mříže. Místnosti. Zavřené, zamčené, otevřené, otvírající se. A především: domy existují. Vlastní hodnota každého domu se skrývá za dveřmi, které dosud nebyly otevřeny. Ale dveře jsou od toho, aby se otvíraly. Nebo zavíraly? Co existuje, má ohraničení, je uzavřeno v prostoru, má zámek, klíč.... Co existuje, trvá, přetrvává a zaniká. A hraje k tomu Bachova hudba. Z varhan za zamčenými dveřmi, v domě, po schodech. Nějaká jablka snad ještě zbyla. ()
Jan Švankmajer je nejen umělec, ale i milovník umění. Jeho nalézání ztraceného, i když stále přítomného času ve zdech a okolních reáliích, pod zvukem autoritativních tónů, je neméně dokonalé, jako jeho debut. Švankmajer zde výjimečně zachycuje realitu takovou jaká je, i když přece jen trochu po svém, snad aby nám upřesnil, kterýma očima se díváme. ()
Úvod slibný, ale po rozjezdu varhan se to vyvine v nezajímavý kraťas, který skoro nestojí za řeč. Začátečnický experiment, který vůbec nedává tušit, k jak mistrovským filmům se Švankmajer později propracoval. 9 minut nekonečné nudy. ()
po slubnej prvej minute nastalo nieco, co ma absolutne minulo ()
Abstraktní videoklip k Bachově varhanní skladbě má typicky švankmajerovskou animaci, ale není jí moc, hlavní je tu spíš montáž širokoúhlých černobílých záběrů. Na mne asi moc abstraktní... ()
O co tady Švankmajerovi šlo? Na začátku kariéry ze sebe vydat takový nesmyslný výtvor... ()
Zdravím vás, jeden z prvních Švankmajerových počinů, Fantasia G-moll, je velmi podmanivý. Atmosféra dýchá na diváka/posluchače, černobílý obraz se krásně váže na hudbu, vrata, zámky a oprýskané zdi staré Prahy dávají nahlédnout zpět do historie. První krůčky světem animace režiséra, který dobře věděl jakou cestou chce jít.. Mistr ctí mistra, využívá dramatický průběh skladby a tím vzniká jeden z nejlepších hudebních klipů, které jsem kdy viděl! :-) Mějte se filmově, Woo. ()
No ty začátky měl sice Jan Švankmajer trošku slabší, ale i tak mám jeho tvorbu velmi rád. Tohle nebylo vyloženě špatné, ale je pravda, že se mi také více líbila doprovodná hudba, než samotné surrealistické výjevy. I tak si ale myslím, že průměrné ohodnocení si to zaslouží – chápu však jak ty, co se jim to nelíbí, tak i ty - jenž jsou z tohoto snímku uchváceni… ()
Já vám nevím, Švankmajerově rané tvorbě peorstě nemůžu přijít na chuť. Nebýt tam ta hudba, tak bych to snad ani nedokoukal. ()
Z lásky ke starým zdem... ()
Tak toto ohodnotiť nedokážem..., len som prekvapený, že už v 1965. roku sa v Československu užívali tvrdé drogy... ()