Městečko

Z tohohle filmu jsem ale hodně... hodně rozpačitý. Bylo tam sice mnoho věcí a postřehů k zamyšlení docela surově podaných divákovi, ovšem rejža" Kraus mi připadal, jako by chtěl vypilovat Formana poloviny 60.let, ale takhle? Možná, že až se na to po nějaké době podívám znovu... možná nebudu negativně nakloněn a třeba "dorostu" a pochopím režisérův záměr... a možná o tom moc přemýšlím... zatím je to ale za hodně slabé dvě**. (01.04.2004)

Městečko aneb Sláva vítězům, čest poraženým, patří k režijním celovečerním debutům Jana Krause – svérázného komentátora, rýpala, občasného herce a manžela jedné slavné české herečky. Debut však poněkud rozpačitý. I když na karlovarském festivalu byl vybrán za českou sekci Variety Critics‘ Choice, český výběr kritiků jej ztrhal. Problém totiž tkví v tom, jak se na Městečko díváte: pokud jako na ironický pohled na naše chyby, slabosti, malost, hloupost, předposranost (s prominutím) od konce 80. let doposud, pak jde o vynikající satirický šleh. Jako film však poněkud propadá – chybí silnější jednotící linka, ať v nějaké ústřední postavě nebo dějové linii, chybí jakási ucelenost obrazu. Tříšť a mozaika jednotlivých příběhů, jen chronologicky poskládaných a bez jakékoliv jiné další návaznosti, působí při sledování rušivě, kdykoliv se dá od projekce odejít a zas vrátit, aniž byste dějovou linii ztratili, když chybí. (13.04.2016)

Myslím, že to odsoudivé hodnocení Krausova Městečka je jedna velká mýlka a možná i uražená ješitnost českého diváka. Já v něm vidím pokus nejenom reflektovat složitou dobu porevolučního hurákapitalismu (stejně jako třeba v Dědictví Věry Chytilové), ale především postihnout složitou českou povahu a snahu vyjádřit se jaksi k otázce české identity. Je to vlastně pokračování stejné genetické řady fenoménu Papouškova triptychu o rodině Homolkovic, jen ne tak prvoplánovitě okázalé, ale spíše symbolické a metaforické, ale ještě navíc nejenom v osobnostní, ale i v politické rovině. Oproti Papouškovo snímkům (založeným na sociologickém rozboru pozorování vztahů v sociologické skupině - rodině) je Městečko spíše jakýmsi politologickým komentářem - pozorování lidí na maloměstě, kterak se starají o svou polis a o správu věcí veřejných (proto chápu nadšení amerických recenzentů z tohoto filmu, jejich paradigma bývá také většinou politologické, tedy blízké optice tohoto snímku). A my, obyvatelé městeček v Česku, v něm nedopadáme zrovna nejlépe... Podobné filmy: Dědictví aneb Kurvahošigutntag, Mistři, Hoří, má panenko, Ecce homo Homolka, Hogo fogo Homolka (30.04.2007)

Početná skupina lidí Janu Krausovi nemůže přijít na jméno, i když nechápu, CO PŘESNĚ jim vlastně vadí. Já do té skupiny nepatřím, to uvádím jen abych odvrátil případné podezření. Naopak, Kraus má moje sympatie pro sarkastický humor a odpor k všeobjímající "laskavosti", která se nám v poslední době ve filmu a v televizi uhnízdila. No vidíte a přesto nehodnotím Městečko zrovna pozitivně. Ne tedy proto, že je nelaskavé, ale proto, že je tak laciné. Jednotlivé situace ve filmu jsou asi tak stejně nápadité jako lidové tlachy v hospodách nebo ten buranský pořad kokrhající Zuzany Bubílkové. Když to zjednoduším - řekne-li někdo "Václav Klaus je vůl", bude to nesporně pravdivý výrok, ale ne satira. Satira není ani Krausův film, jehož poselství se dá pohodlně shrnout do věty "Češi jsou zloději". Formanův film Hoří, má panenko! to tvrdil taky, ale zajímal se i proč a za jakých okolností. Kromě toho to byla k zešílení vtipná komedie. Na Městečko si druhý den už ani nevzpomenete. 30% (28.12.2005)

To se tak potká Hoří, má panenko a Díra u Hanušovic... Říkám si, proč to má tak nízké hodnocení a proč jsem o tomhle klenotu slyšel poprvý 17 let po natočení, a to ještě jenom díky obskurnímu podcastu. (A hned se nabízí odpověď, že v tom lidi až moc vidí nastavený zrcadlo.) Není pravda, že to nemá děj. Je tu prostě víc postav a jejich příběhů, který se víceméně náhodně střídají, ale všechny postupují v čase a patřičně se vyvíjejí. Taky není pravda, že je to špatně zahraný. Naopak je to skvostně trhlý a součástí toho je i ten hereckej styl. Tohle přece není Sorrentino. Kouř by taky nešlo zahrát civilně. A hlášky jsou tu brutální, až se divím, že nezlidověly. Zeitgeist až na dřeň a nebetyčně vtipná kritika čecháčkovství okořeněná trochu béčkovýho trashe. Poklad. Dobrý večer, soudruhu tajemníku! (11.06.2020)