Operace mé dcery

Operaci mé dcery beru jako dvojče filmu Den pro mou lásku, ale mnohem propracovanější a dějově plnější. Příběh s až detektivní zápletkou o hledání příčiny jedné nelehké životní situace. Tato hezká záležitost nám říká, že srdce, cit a láska k dítěti jsou víc, než jen prostá biologická identita. Závěrem musím připomenout melancholickou Hapkovu klasiku, co mne vždy příjemně oblaží. (20.10.2013)

Trestuhodně promarněný film. Ačkoliv je zápletka na úrovni jednoho dílu Ordinace v růžové zahradě, správným uchopením to mohlo dopadnou skutečně nezapomenutelně. Herecky nezvládnuté nejen ze strany nepochopitelně předabovaného Harapese, ale i třeba od Jany Šulcové. Z pohledu diváka se film dvakrát láme. Úvodní pasáž s rogaly a přestavování rodinné situace je možná trochu nudný, ale bavil mě. Okamžikem nehody přichází lékařská pasáž, která je asi nejlepší částí filmu, má výbornou atmosféru i spád (i díky Kodetovi a Kačerovi) a končí někde kolem místa, kde se Michal Pavlata jde s pugétem karafiátů podívat na Pepu. Tam ve změti zbytečných flashbacků herci úplně ztrácejí půdu pod nohama a film bředne až k happy endu, který je sladký jako úsměv Kláry Pollertové. Právě ve třetí části ztrácí Operace mé dcery téměř vše, co se v prvních dvou povedlo vybudovat. Škoda. (31.08.2017)

Vizual vypada spis sedmdesatkovy nez na rok 1986, a o zadny scenaristicky ani herecky zazrak se nejedna. Zname drama, vhodnejsi spis na propsene sobotni odpoledne nez do "primetimu"... Presto si nemyslim, ze je nejaky zasadni duvod udelovat mene nez prumer. P.S.: a jeden postreh ktery me trosku drazdil...vsimli jste si, ze Sulcova byla porad nalicena? V nemocnici? Ve vaznem stavu? Nemyslim... :) (11.04.2015)

Na předlohu Stanislava Rudolfa si velmi dobře vzpomínám. Někdy během puberty jsem ji vylovil z rodinné knihovny, začal ji číst a celý den ji neodložil. Kvůli / díky příběhu mladé dívky na mě ohromně zapůsobila a o některých krvavých situacích se mi zdálo tak intenzivně, že jsem od té doby žádnou další Rudolfovu knihu do rukou nevzal. Ale prý můžu být klidný, o nic jsem nepřišel. Film se mi líbil s jednou jedinou, ovšem celkem podstatnou výhradou, a tou je obsazení hlavní role. Vlastimil Harapes by zkrátka neměl hrát nic jiného než bezcharakterní slizké vykuky, protože ty jediné jsem mu schopný věřit. Jo, takhle obsadit třeba Františka Němce, to by byla úplně jiná káva... Škoda. Jinak jsem byl ale spokojený, obzvlášť se mi líbilo charismatické doktorské duo Jan Kačer a Jiří Kodet. Tři a půl. (20.10.2013)

Jeden ze zástupců lékařského žánru u filmů té doby, který mi však přišel tak nějak nevěrohodně natočený, zvláště pátrání po skutečném otci, a po pravdě řečeno, i když byla Klára Pollertová tehdy mokrým snem mnoha dospívajících chlapců, tady hraje hodně mizerně. Dobrá je atmosféra, hudba, kamera, ale scénář mi přijde poněkud skokový (skok sem, skok tam, chvíli dobrá scéna, a jindy mizerná). (30.12.2014)