Obecná škola

Už v prvních okamžicích je na zlatem zalitých záběrech vidět, že Svěrákova Obecná škola je menzelovštější, než pan Menzel sám. Jeho herecké cameo je geniální a určitě to není náhoda. Nevím proč, ale při pohledu na čůrky na záchodcích, jsem si vzpomněl na nejrozkošnější menzelovskou scénu s pivem (Postřižiny). Ovšem během filmu jsem viděl i jiné asociace. Při jízdě na kolech s miminem - E. T. (i s hudbou); pohled dětí za sklem školního okna, na němž se odráží zlatavé slunce - Říše slunce (čili další Spielberg). Na leteckých záběrech na lokomotivu jsou vidět menší zkušenosti a malý rozpočet (nebylo k dispozici patřičné technické vybavení - si troufám tvrdit), ale zde bych se svými postřehy skončil. Svěrákovský příběh je to nádherný. Dvojsmysl se čmelákem a květinkou jsem pochopil až dnes a stal se mojí novou nejoblíbenější scénou. PS: Už se těším na Vratné lahve. (27.01.2007)

Nakoľko som včera v kine mal možnosť vidieť najnovší film Jana Svěráka - "Po Strništi Bos", tak som si po dopozeraní zmyslel, že si následne opätovne pozriem "Obecnú Školu. Sčasti preto, aby som sa uistil, že ju mám stále ešte čerstvú v pamäti a nezabudol som na nič, a súčasne preto, aby som videl pokračovanie príbehu rodiny Součkovcov. A nebudem klamať, všetci si bez debaty vieme určiť, ktorý film je lepší a silnejší. "Obecná Škola" nám predstavuje Součkovcov prvýkrát a myslím si, že vynikajúco vie vyformovať postavy, ich vzťahy, ich problémy, ich myšlienky a súčasne aj detstvo chlapcov po vojne v rokoch 1945 - 1946. Jan Ťříska je tu asi vo svojej najslávnejšej role učiteľa Igora Hnízda. A jednoznačne je to vynikajúci výkon. Tvrdý, silný, no súčasne keď na to dôjde, tak vidíme, že pod maskou jeho tvrdosti sa ukrýva človek, ktorý má v skutočnosti strach. Ale súčasne chce, aby chlapci mali príklad a nemali strach oni. A súčasne tým našiel spôsob, ako ich niečo naučiť a získať si ich rešpekt. Funguje tam vynikajúco. Zdeněk Svěrák je rovnako skvelý a myslím si, že nikto nikdy nezabudne na jeho pamätnú vetu: "Kde jsou moje blatníky?" Ak je veta, na ktorú neviem zabudnúť, tak je to táto. Komédia filmu je skvelá a pôsobí na mňa oveľa uvoľnenejšie a živšie, než "Po Strništi Bos." Súvisí to s tým, že oba filmy majú úplne inú tému, no súčasne mám pocit, že tento film bol spracovaný oveľa lepšie. Okrem toho ako som už spomenul v komentári nového filmu, tak scénka, kedy Eda zistí, že jeho otec nie je mŕtvy je podľa mňa vynikajúca. Je to úžasná momentka v záverečnej časti filmu. A keď už bola reč o komédií, tak priznajme si, že jazda na Žižkov vlakom je vynikajúca. Nie je tu jediný moment, ktorý by bol nudný. Nie je tu moment, kde by som mal pocit, že ho bolo možné z filmu vystrihnúť a o nič by sme neprišli. Myslím si, že "Obecná Škola funguje vo všetkých aspektoch. Je to silný, skvelý film, ku ktorému sa ľudia po rokoch vždy vrátia. Môžem ho vidieť miliónkrát a nikdy ho nebudem mať dosť. Je to absolútna česká filmová klasika, ktorú musím náležite oceniť. Hodnotenie: A+ (27.08.2017)

Další z kultovních československých klenotů, který neztratil nic ze svého půvabu ani po tolika letech. Igor Hnízdo v podání vynikajícího Jana Třísky se stal další „legendární postavou“. Ani dětští herci si však nevedli vůbec špatně, ba právě naopak. Spousta z nich se svým dospělým kolegům vyrovnala. Kromě samotného příběhu mi navždy utkví v paměti i scéna se zábradlím – no samozřejmě že jsme to jako malí blbečci taky v zimě zkoušeli… (03.04.2018)

Svěrákova celovečerní prvotina, kterou už nikdy nedokázal překonat, pouze se jí jednou přiblížil (Kolja). Citlivé, dojemné, vtipné, plné dnes již klasických hlášek z pera Zdeňka Svěráka a s dokonalými hereckými výkony, v čele s Janem Třískou (mám v oblibě i vedlejší postavu Plíhy, kterého skvěle ztvárnil legendární Bolek Polívka - mně úplně buší srdce). Nejlepší český porevoluční film. (06.05.2021)

Snad jen právě Obecná škola byla láskou na první pohled, jinak byla moje cesta k dalším kouskům Jana Svěráka (myslím Tmavomodrý svět a Kolja) lehce trnitá. Svěrák ve své celovečerní prvotině představuje vzácné a opojné období politické svobody krátce po konci druhé světové války, na které nostalgicky vzpomíná jeho otec Zdeněk. V průběhu jednoho školního roku je nejčastěji v jedné rozjívené chlapecké třídě, která platí za nenapravitelnou, dokud se v ní coby nový třídní učitel neobjeví (prý) bývalý odbojář a partyzán Igor Hnízdo. Nejen ve třídě je tak najednou naděje, že mnohé bude lepší. Otec Svěrák s dialogy čaruje. „Spoléhám se na to, že když budu dávat cihlu k cihle, tak klenba vznikne sama. Baví mě právě to zdění, to vyhledávání pravých slov,“ prohlásil v jednom z nespočtu pozdějších rozhovorů scénárista. Se synem zachytili neopakovatelnou poválečnou atmosféru, dali vyniknout mnoha výtečným hercům a lidem za kamerou (kouzelná hudba Jiřího Svobody a stejně skvělá kamera F. A. Brabce) a předložili nám nesmrtelný vyprávěčský skvost, který je milý, nutí k zamyšlení (i když pochopitelně mohl být odvážnější) a je plný humorných situací. (28.09.2019)