Režie:
Jan SvěrákScénář:
Zdeněk SvěrákKamera:
F. A. BrabecHudba:
Jiří SvobodaHrají:
Jan Tříska, Zdeněk Svěrák, Libuše Šafránková, Rudolf Hrušínský, Irena Pavlásková, Ondřej Vetchý, Daniela Kolářová, Eva Holubová, Rudolf Hrušínský ml. (více)Obsahy(1)
Veselá, zvuková, barevná, česká a hezká komedie režiséra Jana Svěráka... Laskavá komedie Obecná škola je celovečerním debutem režiséra Jana Svěráka, který na sebe upozornil už absolventským filmem z FAMU, stylizovaným dokumentem Ropáci, za kterého získal studentského Oscara. Scénář k Obecné škole napsal režisérův otec Zdeněk Svěrák jako autobiografickou vzpomínku na dětství, prodchnutou úsměvností, moudrostí a pochopením pro lidské slabosti. Vytvořil také jednu z hlavních rolí, postavu podle svého vlastního tatínka. Děj se odehrává v jedné chlapecké školní třídě na pražském předměstí v prvním roce osvobozené vlasti. Tato třída přivede učitelku Maxovou k nervovému zhroucení a místo ní nastoupí přísný a záhadný učitel Igor Hnízdo, údajný hrdina vojenských akcí. Je to ovšem dost možná jen hochštapler, jehož účast v bitvách druhé světové války je sporná. Nesporné je však jeho vítězství v boji s pátou třídou. Chlapci ho obdivují a věří v jeho nevinu i při choulostivém obvinění... Klíčová postava příběhu, učitel Igor Hnízdo, byla slavným comebackem Jana Třísky po třináctiletém exilu. V dalších rolích se setkáte s Libuší Šafránkovou, Rudolfem Hrušínským, Ondřejem Vetchým, Danielou Kolářovou a Evou Holubovou. Ve filmu uvidíme i několik českých režisérů – Irenu Pavláskovou, Jiřího Menzela a Karla Kachyňu. K vyznění filmu přispěla i znamenitá kamera F. A. Brabce. V roce 1992 byl snímek nominován na cenu Americké filmové akademie, známého Oscara. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (754)
Už v prvních okamžicích je na zlatem zalitých záběrech vidět, že Svěrákova Obecná škola je menzelovštější, než pan Menzel sám. Jeho herecké cameo je geniální a určitě to není náhoda. Nevím proč, ale při pohledu na čůrky na záchodcích, jsem si vzpomněl na nejrozkošnější menzelovskou scénu s pivem (Postřižiny). Ovšem během filmu jsem viděl i jiné asociace. Při jízdě na kolech s miminem - E. T. (i s hudbou); pohled dětí za sklem školního okna, na němž se odráží zlatavé slunce - Říše slunce (čili další Spielberg). Na leteckých záběrech na lokomotivu jsou vidět menší zkušenosti a malý rozpočet (nebylo k dispozici patřičné technické vybavení - si troufám tvrdit), ale zde bych se svými postřehy skončil. Svěrákovský příběh je to nádherný. Dvojsmysl se čmelákem a květinkou jsem pochopil až dnes a stal se mojí novou nejoblíbenější scénou. PS: Už se těším na Vratné lahve. ()
(2x) ,,Jmenuji se... Igor Hnízdo!" Zajímavý, odlehčený pohled (nejen) na poválečné školství v Čechách. Kde víc než opravdická škola kluky baví hra na střílení z tanku a víc než příroda je fascinují mimo jiné zbraně, není divu ani nad zhroucením učitelky. Film obsahuje od počátku mnohé dnes již zlidovělé hlášky, přesto však působil na mne první půlhodinu trochu rozvláčně, vše nastupuje do těch správně rozjetých kolejích až s příchodem Jana Třísky coby Igora Hnízda. Teprve jeho přítomnost coby učitele - bývalého válečného hrdinu posadila s otevřenou pusou nejen neposlušná děcka ve třídě, ale určitě i spoustu diváků. Stejně jako o rok starším Vracenkám nechybí filmu vedle historického aspektu i ten nadčasový, skrytý například v tvrdém výchovním režimu, kterého je přes všechny výhrady v krajných případech zapotřebí přece jenom i dodnes (ve filmu ho symbolizuje nejen nechvalně proslulá rákoska, ale sesilňuje ho i vojenská uniforma učitele Hnízda se skrytou pistolí v opasku), ale třeba i v poznání, že není radno vždy před dětmi mluvit o každém nebezpečí ve velkém (,,Jenom je na to upozorníte, chtějí si všechno vyzkoušet."). Ve filmu se rodí typická poetika Svěrákovych filmů, i když přece jenom teprve rodí a zpětně navazující film Po strništi bos mi přijde v tomhle směru mnhomem víc propracovaný. Ale uličnictví a toulky Edy Součka a spol. jsou z tohoto filmu vedle postavy Igora Hnízda rovněž nezapomenutelné. Na celovečerní debut vynikající kousek! (90%) ()
Poetická komedie, která se poprávu ucházela o Oscara. Nenásilný humor a skvělé herecké výkony v čele se Zdeňkem Svěrákem v roli odbojem protřelého tatínka. A památný příchod Igora Hnízda s úderem do tabule, který tak často napodobuje náš matikář. Zkrátka prostě a jednoduše češi komedie umí a tahle se obvzláště povedla. ()
Snad vůbec nejlepší porevoluční český film. Oba Svěráci - tj. ak scénárista Zdeněk, tak režisér Jan - ze sebe vyždímali maximum a výsledkem je naprosto kouzelný, krásně a bez škobrtnutí plynoucí příběh, prozářený sluncem a optimismem naší raně poválečné vlasti a podbarvený Dvořákovou hudbou, která k němu sedne jak zadek na židli. Kdybych měl vybrat jeden film s národní tématikou a motivy, který bych měl pustit cizinci, byla by to právě Obecná škola. Znamenitá kamera, která se přímo vyžívá ve snímání povětšinou rovné a útěšné, středočeské krajiny. Zástup znejmilovanějších českých herců, kteří si své role museli určitě užívat. Jedna scéna, která mě vždy spolehlivě dojme - ta, kde malý Eda s maminkou v podání Libuše Šafránkové vběhnou do elektrárny, aby... No, zkrátka, ve světle Obecné školy blednou nejenom jinak výborné filmy Vratné lahve a Tmavomodrý svět, ale i oscarový Kolja. Totální klasa. 100% ()
Pro mne osobně nejlepší film rodinného dua Svěrákových... Nejen díky báječnému hereckému obsazení, ale hlavně díky tomu, že tenhle film má naprosto neopakovatelnou atmosféru, ducha i vtip... Ačkoli i další scénáře z pera Zdeňka Svěráka jsou výborné, právě tenhle má pro mne největší punc autenticity, přirozenosti a láskyplné nostalgie. Postavy jsou naspány naprosto věrohodně a naprosto věrohodně jsou též podány; vzniká tak neopakovatelné panoptikum, které Jan Svěrák uvedl v život pomocí pásma vtipných i tragických historek a připojil se tak k nejlepší tradici evropského filmu – jako kouzlem se všední věci mění na výjimečné, magické, podmanivé. "Obecná škola" má v sobě něco z klukovského uličnictví, něco z dětské naivity a něco z dospělého pohledu na svět. Je to film kouzelně naivní a přitom nepostrádající nadhled a třetí rozměr. Asi nejkrásnější portrét dětství a dospělých "hrdinů", jaký jsem kdy viděl. Obecná škola patří v mém porevolučním žebříčku na samou špici hned vedle Hřebejkova "Musíme si pomáhat". ()
Galerie (40)
Zajímavosti (87)
- Byt, ve kterém žije fakír (Petr Čepek), se nachází v Praze v ulici Školská 34. (pávek)
- Ve chvíli, kdy tatínek (Zdeněk Svěrák) opraví rádio, line se píseň „Potkal jsem svůj sen“ z roku 1943. Hudbu i text k písni napsal a složil Jiří Traxler a zpívá ji R. A. Dvorský. (sator)
- Zdeněk Svěrák k výkonu Jana Třísky uvedl: „Já když dneska vzpomínám na svého učitele, podle kterého jsem napsal Igora Hnízda, už si ho neumím představit, Tříska mi ho přebil. Když vzpomínám na dětství, tak mě učí Tříska.“ (sator)
Reklama