Ztracené město

Začátek je jako z Mafiánů, ale nejsou to Mafiáni. Prostředek je jako z druhého Kmotra, ale není to Kmotr. Konec je jako z Tenkrát v Americe, ale není to Tenkrát v Americe. Co je to? No přece debut Andyho Garcii, o 20 let mladšího dvojníka Al Pacina. Upřímné vyznání lásky milované Kubě má sice vynikající hudbu a solidní herce, ve své podstatě je to ovšem nudný a značně klišovitý snímek, ve kterém i byl Murray působí značně nepatřičně. Zkrátit to o půl hodiny, byl bych ochoten se na to kouknout znovu, a nejen kvůli Che Guevarovi a mladému Fidelovi. (18.03.2010)

Životní projekt Andyho Garcii, který se tím vyznal z lásky ke Kubě, odkud pochází, a vyjádřil svůj vztah ke kubánské revoluci, minulosti a současnosti Kuby a trochu i ke kubánské kultuře. Dramatická linka jedné rodiny a konfliktu mezi třemi syny rozdělenými politickými názory funguje velice dobře, zajímavý je zejména nenaplněný milostný vztah hlavního hrdiny, kdy milence opět rozdělila politika. Trochu mě zklamalo poměrně nevýrazné využití prostředí nejlepšího havanského kabaretu, čekal jsem, že film, kde hlavním hrdinou je kabaretiér a umělec, bude plný muzikálových čísel, výrazných tanečních a hudebních kreací. Čekal jsem zkrátka nový Kabaret. A ono je to kupodivu hodně skoupé, podnik Fico Fellova funguje pouze jako pozadí pro zobrazení osudových politických událostí. Andy Garcia v hlavní roli hraje sice spolehlivě, ale přece jen mám pocit, že oproti svým ranným filmům ztratil trochu jiskru. Celkový dojem: 80 %. Zajímavý je politický rozměr filmu, který poněkud limituje výsledek. Andy Garcia dokazuje, že jako emigrant některým událostem a postavám kubánské historie jednoduše nerozumí, protože ani rozumět nemůže. Nechápe podstatu kubánské revoluce, její kořeny a motivaci účastníků. Jeho hrdiny jsou příslušníci kubánské společenské elity a nespokojenost s Batistovým režimem vnímá především jako nespokojenost s nedostatkem politických práv v období diktatury. Kubánská revoluce ve skutečnosti byla motivovaná sociální nerovností a antiamerikanismem typickým pro celou Latinskou Ameriku. Zasahování vlády USA do vnitřní politiky zemí kontinentu bylo zkrátka maximálně nepopulární a to si Garcia jako úspěšný americký občan a dobře situovaný příslušník vyšší střední vrstvy nepřipouští. Například jeho podání Che Gevary jako cynického vraha je jednorozměrné, je to v podstatě negativní karikatura, která tuto postavu nesmírně zplošťuje. Che Gevara byl nejen jakobínský revolucionář, který bez mrknutí oka dokázal své poražené nepřátele stavět ke zdi, ale i brilantní intelektuál a narozdíl od Castra coby mocenského manipulátora a praktického politika taky člověk, který v ideály revoluce skutečně věřil. .. (31.07.2009)

,,TY POTREBUJEŠ EVOLÚCIU, NIE REVOLÚCIU." __ To, čo nás postihlo v ´68, Kuba zažívala už o 10 rokov skôr a s istou dávkou sentimentu a osobného pohľadu na to debutantsky spomína Garcia, ktorý vtedy ešte ani len ploty neoštáv..., lež dačo iné. A ešte k tomu tu hrá Fica! Jeho réžia je prekvapivo zručná, čo je zrejme pričinením témy, ktorá mu dozaista veľmi sedí a bola vraj jeho životným snom. Zmienil by som predovšetkým vynikajúcu scénu dobýjania prezidentského paláca majstrovsky prestihávanú rytmami živelného latina a viditeľný odkaz na prvý diel istej trilógie (Garcia hral v jej treťom diely) je tu aj pri scéne smrti krstného otca. Ale to už vlastne veľa vyzrádzam. V Garciových službách je tiež skvelý bezmenný Bill Murray, celý rad vynikajúcich dialógov (,,CHOĎTE DO NEW YORKU." ,,TAM JE CHLADNO, DRAHOTA A SOM TAM DOMA.") a aby nebolo málo, dvakrát sa tu mihne aj Dustin Hoffman. Lenže aj keď tu menujem celý rad pozitívnych elementov, Garciova Havana u mňa končí len ľahko nadpriemerne. Síce začiatku všetko slušne napreduje, no postupne je zdĺhavejších a uzívania hodných momentov čoraz viac a viac a ... nič proti režisérovi, ale predsa len je to téma pre vyzretejšieho tvorcu a nie začiatočníka. Obdiv si ale zaslúži, že na tak malý rozpočet film vôbec nevyzerá. 3.5* ( 1068. hodnotenie, 66. komentár k filmu) _ P.S. môj komentár č. 700 (21.01.2011)

Solidní zpracování nelehké látky a pohled na revoluční události na Kubě v roce 1958 prostřednictvím jedné bohaté rodiny. Film zdobí kvalitní herecké výkony, pěkná kamera a všudypřítomná hudba. Trochu mě štve tradiční producentský tah - lákadlo na Dustina Hoffmana, jenž nás ve filmu poctí tak pěti minutami a deseti větami. Mužským divákům to alespoň kompenzuje dostatečný prostor poskytnutý Inés Sastre. (14.10.2014)

Tenhle film je rozhodně sympatický. Je sympatický svým pohledem na Kubu. Láskyplným, barevným, plným hudby. Sympatickým ho dělá i Bill Murray, který tu funguje jako (a teď k těm méně sympatickým věcem) osvěžovač děje ve všech scénách, kde hraje Andy Garcia. Andy Garcia je totiž neuvěřitelné prkno. Jeho tvář nabízí jen kamenný, možná trochu zasněný výraz, a výraz s velkým, hřejivým, ale nadmíru křečovitým úsměvem. To je jeho představa herectví. Jinak nic proti němu! Napsat scénář, režírovat, být autorem hudby a hrát hlavní roli (a kdoví na co jsem zapomněl) jistě zaslouží obdiv (můj rozhodně má). Jenže krom průměrného Garciova výkonu film shazuje hlavně příšerný „příběh“, jak vystřižený z Daniele Steelové. Všechny scény, kde se nějak „hýbou dějiny“, jsou velmi dobré, často vskutku působivé. To mezi (což je dobrá polovina filmu), je ten největší balast, který si dovedete představit. Dialogy jsou příšerné (nemysli na minulost, já jsem tvoje budoucnost!), slzy umělé, skutečné emoce žádné. Tenhle film se těžko hodnotí. Na jednu stranu velmi sympatický, dobře míněný, na druhou stranu ta nejtupější červená knihovna. (12.07.2006)