Nattevagten

Krásná ukázka funkčního devadesátkového konstruktu ozvláštněného o severský rukopis. Dějově velmi svižné, nikde netápající a vždy přesné a konkrétní. Ke konci do celkového obrazu zapadají veškeré motivy, a dokonce i ono veselé špičkování dvou kamarádů se ukazuje jako součást skládačky. Nicméně trošku to postrádá rafinovanost. Veškeré motivy jsou předem jasné a dějově snímek patří do ranku předvídatelných a snadno čitelných. Atmosféricky to nevadí, ale vzhledem k faktu, jak spletitě se vrahova past tváří je to přinejmenším mrzuté. (09.01.2014)

Originál má rovnaké plusy a mínusy, ako remake (ktorý nakrútil o 3 roky neskôr režisér originálu): vynikajúca atmosféra opustenej nočnej márnice so všetkými čudnými zvukmi, tieňmi a pachmi, ktoré k nej patria. Snaživí herci... ktorí však nemajú príliš čo hrať. A scenár, ktorý motívom tajuplného sériového vraha ktovieako nezaujme (a vyvrcholenie je len tradičnou naháňačkou v temných priestoroch). Remake mi napriek tomu pripadal o truhlu lepší: jednak mi atmosféra nočného vrátnika uprostred rozľahlej márnice pripadala prepracovanejšia a jednak kasting bol o poznanie lepší. Obe diela sú najpôsobivejšie v momentoch, v ktorých sa nič nedeje (obchôdzky). Akonáhle sa začne niečo diať, atmosféra sa pokazí a film začne stagnovať a nudiť. A myslím si, že pílkou na kosti bolo logickejšie prepíliť potrubie, než ruku (čakal som, že si z toho na konci niekto urobí srandu, ale nie). (23.11.2016)

POZOR SPOILER! Film jako stvořený pro milovníky seriálů a dánských kriminálek zvlášť. Kde jinde by mohli vidět jak si to Jaime Lannister rozdává se Sárou Lundovou, jejíž nepříjemnou šéfovou zas pro změnu píchá Martin Rohde a - všichni o dvacet let mladší - spolu přitom kamarádí, občas se ožerou, vyzvrací do křtitelnice nebo se nechají přeblafnout kurvou v restauraci, přičemž jsou zaplétáni do sítí nekrofilního lovce skalpů. Pozoruhodný snímek plný neotřelých hlášek ("Když si ho Hans Christian Andersen vyhonil, tak prej si udělal do deníku tužkou čárku." "Hm, kdybych to tak dělal já, nebyly by k mání tužky"). Jo, a víte jak to celé dopadne? Vezmou se! (30.01.2015)

Vrcholom filmu je pre mňa nehororová scéna v kaviarni. Dialógy, herci .. prvotriedna prácička a do toho fajnové zimomriavky, jak keby len tak medzi rečou. Proste život pár postáv a pripletie sa medzi ne horor. Teda vrah.. Bornedal je vynikajúci režisér, spravil z priemernej látky, nadpriemerný film a ja som sa bavil na silné štyri hviezdy a ani trochu mi neprekážalo, že už som videl remake a vedel som ako to skončí . (24.04.2014)

„Nechcete sedativa? Budete po nich zpívat hymnu, když se budete dívat na krvák.“ :o) Kdyby se děj v prostřední třetině občas netáhl a tím v některých scénách nerozmělňoval atmosféru nebo kdyby Ole Bornedal naplnil toto místy táhlejší dění i něčím jiným, než neustálým plkáním hlavních postav o sexu, tak by byl Noční hlídač možná dokonalým thrillerem s horrorovými prvky a navrch i zdařilým druhým humorným plánem. Už od začátku s prohlídkou prostředí márnice, zmínkami o divných událostech či záběrem na starou černobílou fotku vzniká mrazivá atmosféra s nejedním zneklidňujícím podnětem. To se pro diváka naštěstí děje ve filmu průběžně v mnoha pocitově úderných scénách samoty na noční vrátnici (červený alarm!) a v poslední třetině film vygraduje nejen do slušného děsivého psycha, ale i do příjemně odlehčeného závěru s metafilmovým pomrkáváním na diváka. Mladý Nikolaj Coster-Waldau už tehdy hodně dobrý, nicméně nejvíc pamětihodnou postavou pro mě v rámci žánru vytvořil Ulf Pilgaard jako komisař nesoucí v sobě esencí vysokého respektu, charismatu, skryté ironie a SPOILER! také uvnitř skrytého zvráceného zla. ... „Už jsi byl někdy zabitý? Hned se vrátím!“ :o) ... Nejen skrze zvláštní smysl pro černý humor jsem si Nočního hlídače poměrně užil. [80%] (05.06.2023)