Dealer

Hledání rytmu a rukopisu v dlouhých kontaktních detailech a (zřejmě) zčásti improvizovaných dialozích dvojice delikventů. Ve druhé části, kdy film opustí model buddy movie a začne sledovat výhradně zoufalý boj Franka o přežití se v neonovém světle nočních klubů a barů rodí Refnova záliba v estetizaci brutality a morálně pochybných postav. Zatímco zpočátku se klasická rudá a fialová světla nepoužívají zásadně příznakově, skvostná závěrečná sekvence rodí režiséra, který svoje hrdiny používá jako projekční plátna svých brutálních vizí. Film na pomezí amatérské kinematografie, zbytkových vlivů Dogma 95 a probouzejícího se vizuálního mostra. (26.10.2010)

Hoci je celá trilógia kvalitatívne veľmi vyrovnaná, prvý diel je zo scenáristického hľadiska jednoznačne najlepší. Brilantne natočené a zostrihané, tá "roztrasená, autentická" kamera je skoro až na Greengrassovej úrovni. Skvelí herci. Niečo takéto by sa dalo natočiť aj v Prahe či Bratislave, teplákovo-holohlavo-zlatoreťazovej drogovej mafie je všade dosť, ale som si istý, že by tam niekto vypadol z úlohy a poslal ten realistický dojem pod fialky. Tu sa to nestane. Ani raz. Hlavný hrdina je aj vďaka tomu skvelému hereckému podaniu dokonale nesympatický sráč, ktorému som od začiatku prial, aby mu roztomilí Srbi vykĺbili nožom kolená. (27.06.2010)

Takovouhle jízdu jsem teda vůbec nečekal. Přitom myšlenka je neskutečně jednoduchá, že kdybych sledoval jenom pět minut filmu tak naprosto pochopím myšlenku, pochopím konec, pochopím i atmosféru, ale to by byla veliká škoda. Když už koukat na film, tak na něj koukat pořádně a v rámci Dealera obzvláštně pořádně, protože takovou sondu do obchodování s drogami jsem snad ještě neviděl. Tedy z pohledu dealera, jakoby obyčejnýho překupníka, který žije celý den ve stresu jak z jedné strany, která se ho chystá den co den zabít za dluhy, tak z druhé strany, ze které zase vymáhá ty prachy aneb jak si to uděláš, takový to máš. Dealer je ale schopný případ toho, že takový život nikam nevede, stejně jako nikam nevede příběh tohoto filmu, jednoduchý, ale svým způsobem hodný k zamyšlení. Tak je to nejlepší. (22.10.2009)

Opening "dánskeho krstného otca", od ktorého som čakal dosť, ale dal mi ešte viac. Scorsese a Leone sú v žánri americky epickí, Refn európsky minimalistický a sakra priamejší. Prvý Pusher je skvelou rozcvičkou o malom gangstrovi a jeho páde kvôli nepredvídateľným udalostiam, spôsobeným nepredvídateľnými vedľajšími postavami. Postavami, ktoré napriek malému priestoru pred kamerou režijnou štylizáciou zaujmú naťolko, že detailné zameranie sa na ne v dvoch pokračovaniach je ultimátnym wish-come-true každého filmového žrúta. Must see trilógia, jeden zo základných kameňov európskej gangsterky. (27.06.2016)

║Rozpočet DKK 6 miliónov║Tržby USA $4,440║Tržby Celosvetovo $4,440▐ Tieto filmy o drogách a špinavom podsvetí mi nikdy moc nesedeli a hlavne podané v takomto surovom štýle, aj keď to má správnu dravosť nie je to pre mňa žiadna slasť, ale režisér Nicolas Winding Refn sa v tom ponurom štýle prezentácie príbehu asi pekne vyžíva podľa jeho filmografie. /40%/ (13.11.2012)