Zánik samoty Berhof

Velice syrový film, plný přesvědčivých hereckých výkonů (v čele s perfektní Janou Brejchovou) na pozadí právě skončené války. Válka sice oficiálně skončila, v myšlenkách hrdinů však přežívá dál, jak v naivních plánech mladých Němců, tak rovněž ve vystrašených očích sotva dorostlé Ulriky, stejně tak i u československého poručíka. Na poválečnou situaci má divák možnost nahlídnout ze všech stran bariéry, jak z té německé (skrze bojechtivé mladíky i řádovou sestru) tak i z té české a polské (chudí občané i vyšší moc v podání poručíka). Není těžké se vcítit do kterékoliv strany, v každé lze najít pochopení i činy odsouzeníhodné. Temná atmosféra a dokonalá hudba dokreslují už tak dobrý film. Je jisté, že "Zánik samoty Berhof" je to nejlepší, co se během osmdesátých let urodilo a právem se řadí ke klasice československého filmu. (31.08.2012)

Silná výpoveď jednej doby, atmosferická a hutná. Koniec sa dal síce predpokladať, ale i tak ma pekne zasiahol. Okrem toho sa tu pred diváka rozprestrie široká paleta ľudských charakterov, ktoré naplno dokáže odkryť až ťažká a neistá doba - z každej strany tu na mňa číhalo číre pokrytectvo a fanatizmus. Ale i malá iskierka dobroty a nádeje. V každom prípade tento film vo mne zanechal pestrú zmes rôznych pocitov. Silný nadpriemer. 85/100 (10.05.2018)

Další z filmů, které jsem si znelíbil v dětství, protože jsem jim neměl šanci porozumět. V paměti mi utkvěl jen ten temnej vizuál, mlha, řev, jeptiška a Němci napíchnutí na vidle. Pan režisér Svoboda tu dobu narozdíl ode mě zažil, přesto bych si myslel, že mohla být rok po válce přece jen radostnější. Tady to všude bylo jak na funuse, všichni hlavní aktéři vyjma těch nejmladších byli jak z hororu, místo aby něco říkali, tak se tvářili jako nositelé těch největších tajemství. Takhle to měli v práci, v hospodě, i se ženskou v posteli. Hrozná depka. Ale o to snáz si asi divák představil tu tísnivou atmosféru. Zamilovat si tento film by mi přišlo jako jistý druh sebemrskačství. Špatný ale v žádném případě není. (14.01.2020)

Atmosféra filmu byla pořádně hutná a syrová. Padala na mě deprese. Takovou jsem dlouho nezažila. Dokonce mi chvilkami naskakovala husí kůže. Samozřejmě k tomu přispěly i herecké výkony. Z Ladislava Křiváčka a Jany Brejchové šel strach. To byly uvěřitelné postavy. Konec filmu byl přesně takový, jaký jsem očekávala. Hodil se sem naprosto přesně. (27.05.2013)

Mikroskopický záběr na zánik jednoho světa troskotá na toporném hereckém projevu většiny zúčastněných a na nedostatečném prokreslení většiny postav. Výsledek je proto panoptikální a celek připomíná jakýsi zrůdný kabaret. Naturalistická popisnost přitom zabíjí atmosféru, která by k samotnému zanikání mohla říci více než vlastní příběh, a zachycený prostor se na dramatu nepodílí jinak než jako náhodné kulisy, historií bezděčně poskytnuté lidem k vyplenění. Jana Brejchová se jako jediná vymyká, ale je to jen jeden světlý bod. První a poslední záběr na ni ospravedlňují existenci tohoto filmu a přitom jej oba překonávají. (09.02.2013)