O statečném kováři

Co mě hlava nebere, jak od Boženky typově daného Mikeše, tzn. silného, urostlého, odvážného kováře ,. může hrát někdo, kdo vypadá ,,jak dvakrát přeloženej vítr" s výrazem cucáka. A aby toho nebylo málo tak vedle něho postaví mužského (Kroner), kterýmu je milej Mikeš do pasu. A vadí mě to pořád. (27.05.2014)

Další z vánoční porce pohádek ;o) Pohádka vcelku ucházející, záporáci záporní a klaďasové kladní, v podstatě nekomplikovaná a proto pro děti dobře pochopitelná, ovšem závěr s princeznou v chalupě a králem, který už všechny zákony vydal, to je, s prominutím, totální hovadnost a zcela zbytečná úlitba komunistické moci... (03.01.2007)

Skvělá pohádka s tajemnou atmosférou. Jediné co mi zde moc neštymuje, je obsazení Pavla Kříže do role Mikeše. Zahrál ho dobře, ale typově se na něho vůbec nehodil. Jinak bezchybný Václav Knot, Ján Króner a Vlado Müler. Petr Čepek byl démon, o tom není žádná řeč. V roli čaroděje jedinečný. Pohádku dělá též velmi příjemnou krásná hudba Petra Ulrycha. (10.05.2007)

Pohádka, která se člověku vryje do paměti svým typickým "špatným" světlem, příšernými kostýmy a tragickým výkonem Pavla Kříže v hlavní roli. Ten jakoby tápal, zda má být hrdinou či melancholickým intelektuálem, působí naprosto nevýrazně až odpudivě. Kdyby ho v závěru arcilotr Čepek popadl za nohy a roztrhnul vejpůl jako slanečka, jednalo by se bezesporu o nejpovedenější pohádkový konec všech dob. Škoda... (23.12.2011)

Tato pohádka určitě patří mezi tu výrazně lepší polovinu v dějinách naší tvorby pro děti a mládež. Snaha dodržet základní půdorys poetik této tvorby, jak se dotvořil a dozrál v první polovině sedmdesátých let, viditelně zvedá její hodnotu v kontextu pozdějšího vývoje, i když ani TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU nebo ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRICEZNA to nejsou. Božena Němcová, naše pohádkářka všech pohádkařů, je z půdorysu díla k jeho výraznému prospěchu víc než vidět; roli siláka Pavel Kříž zvládá nad očekávání dobře právě proto, že svým pojetím koření v básnické pentalogii. Hrůza je opravdu hrůzou, dobro dobrem, vítězství vítězstvím v dobře zvládnutém klasickém pohádkovém černobílém pohledu; syžet i scénář a režie nenechají lhostejnou ani převážnou část "dětí starších generací". Herci bez výjimky hrají to, co mají a mohou; typy, stereotypy i vlastnosti, které tato pohádka přesně a věcně zrcadlí. Za úvahu a diskusi stojí autorský postoj k výkonu královské moci; na mne je pohádkový přespříliš. Naopak nezaměnitelný hudební doprovod JAVORů dává této verzi osvojení staré klasické látky nenapodobitelnou moravskou příchuť, bez níž by naše češství bylo viditelně chudokrevnější. Pohádka - soudě podle odezvy - je dnes zřejmě někde uprostřed mezi dobovým a klasickým nadčasovým rozměrem své další existence. Uvidíme, která z těchto srovnatelně nadějných možností posléze zvítězí. (22.03.2008)