Epizoda 3 (S01E03)

Sabina Remundová je excelentní! Já ji měla vždycky moc ráda, ale v Kukačkách mě rozsekává, to se jen tak nevidí. Objala bych jí, plakala bych s ní. Druhá maminka je také vynikající, tatínci rovněž. Celé dobré, chválím, bavilo, líbilo, zajímalo. Stále platí, že jsem zvědavá, jestli to půjde, udržet laťku jestě deset dílů, ale teď už jsem ve fázi, kdy si moc přeji, aby ano! Dneska výborné. (22.01.2021)

Je potěšující vidět herce, jak opravdu hrají a neodříkávají jen naučený text. Procítěný výkon Sabiny Remundové je srovnatelný s prvorepublikovými představitelkami srdečných maminek a babiček - Nedošínskou či Naskovou. Už dlouho se mi nestalo, že bych chtěla co nejdřív vidět další vývoj nějakého příběhu, i když určitou představu mám. Záměna dítěte nutí obzvláště ženy k zamyšlení, jak by se zachovaly v takové situaci a má-li to vůbec nějaké přijatelné řešení. (23.01.2021)

Pořád si to drží slušnou úroveň a herecky je to skutečně skoro, ale jen skoro dokonalé. Jen nechápu, proč z obou chlapů najednou začali dělat blbce - vlastně ze třech, i ten táta je stereotypní archetyp tvrdohlavého sedláka z před sto lety. To sorry jako. Žádný rozumný chlap by nikdy neprohlašoval, že si nechá obě děti, leda by se zbláznil. Na druhou stranu ženské role - všechny ženy v pohodě, dohodnou se, vše vyřeší. Přijde mi to prostě stereotypní: ženy vše zařídí, chlapi blbnou. Jako by neexistovali normální, rozumní chlapi, kteří taky umí něco zařídit. (23.01.2021)

Mě by už od minulého dílu zajímalo, jak ta postava, kterou hraje Adamczyk, přišla na to, že si nechá obě děti. Jakým právem? Z jakého důvodů? Jenomže o čem by to bylo, že jo? Počítám, že teď se to bude zbývajících deset dílů různě proplétat, rozcházet a scházet a nakonec se všichni obejmou. Nejsvětlejším bodem seriálu je mladá Janžurka, která místy jako kdyby mámě z oka vypadla. (23.01.2021)

Chápu, že v nejedné domácnosti šly kapesníky na dračku, ale na mě to autenticky zrovna nepůsobí. Ano, Novotný a Remundová skvěle zvládají různé polohy rodičů, uvěřitelné je i prostředí, ve kterém žijí, ale třináct večerů je na mě s ohledem na příběhovou vatu docela moc. Postavy žijí ve světě, ve kterém se znají, a záhy odhalí výměnu svých dětí při porodu: nadaného autisty a blázna do motokrosu. Největší hýbatel „změn“ Martin se svého biologického syna jen tak vzdát nechce. Jeho postoj se pochopitelně nelíbí takřka nikomu, ovšem s nějakým řešením je třeba přijít. (13.05.2021)