Výstřely v Mariánských Lázních

Detektivka jak pro debily: domovní prohlídka vykonaná na základě odmítnutého a de facto anonymního udání, o kterém není ani sepsán zápis (asi nám tím tvůrci chtěli naznačit, že takhle je to ok, abysme s tím počítali), vzápětí vyšetřovatel propálí jméno korunního svědka podezřelému, no prostě špíček na špíček pro opravdové milovníky žánru. (10.04.2013)

Souhlasím s honajzem, tohle je trochu jiný šálek komunistické melty. Takový lepší! Pod taktovkou Tomana vznikala různá zvěrstva, ale tohle bych jím zrovna nenazýval. Nebýt toho závěru, mohla z toho být celkem zajímavá kriminálka a v podstatě jí i byla. Film je zajímavý již jen lokacemi, kde se odehrává. Děj se odehrává v našem západním pohraničí krátce po válce, tedy na uzemí spravovaném americkou armádou. V pohraničí se po kopcích stále toulají bandy werevolfů i členů Hitlerjugend, kteří se odmítli smířit s koncem války a dál hodlají bojovat. Do toho je třeba dostat do již odsuny vysídlených domů nové přistěhovalce a vůbec řešit každodenní lapálie poválečného života. V takovém ovzduší konce jara 45 se jeví trochu jako pitomost vyšetřovat vraždu, která se stala v roce 1933 obzvláště přihlédne-li člověk k faktu, že miliony lidí zemřely, zmizely nebo byly někam přemístěny. Archívy neexistují a vše funguje hodně chaoticky... Je překvapivé, že toto téma dostalo zelenou v době normalizace. Jako vždy jsem se soustředil na detaily a krom nezbytných účesů ,,na patku'' a kotleťáků si film celkem držel feeling začátku padesátých let. Naši jezdí a americkou technikou, krom Jeeepů i se štábními vozidly Dodge WC40 a WC54. A když jedou hrdinové do prahy, na nádraží je to samý Rudoarmějec, prostě někdo si s detaily vyhrál byť ta scéna na nádraží má asi 30 sekund... Myslel jsem, že to bude další ze zábavných normalizačních pitomostí, ale příběh zaujal a herci hráli dobře... Dávám tedy za 3 průstřely okna bytu profesora. * * * (27.10.2019)

Na filmy podpořené Ministerstvem vnitra je spolehnutí. Vhodně naladěného diváka pobaví. Z obvyklé kombinace rutinérské režie, neochotných hereckých výkonů hvězd, přeochotných hereckých výkonů outsiderů protěžovaných režimem a scénáře ušitého na zakázku politruků Výstřely v jistých ohledech vyčnívají. Jedním z neobvyklých prvků je ideový základ, skutečný případ vraždy prof. Lessinga, která se odehrála v roce 1933, další náznak ideového nadhledu, pozoruhodná shovívavost vůči českým Němcům, na hony vzdálená tuposti jiných propagandistických děl stejné produkce. Málokdy se stane, aby jinak režimem protěžovaný herec Václav Neužil st. s jistou filosofickou nadsázkou relativizoval činy příslušníků Hitlerjugend. Nic z toho jistě nemá nic společného se skutečností, že Ivo Toman film natočil ve východoněmecké koprodukci... Nešť. Abych nepřeháněl - nic z toho film samozřejmě nespasí. Je to v určitých drobnostech pozoruhodná břečka. Těm, kteří mají pro pozoruhodnosti tohoto typu slabost, sadisticky doporučuji. (06.07.2016)

Vražda spáchaná těsně před válkou vyšetřovaná těsně po válce. Což o to, román je napsán dobře, ale filmové zpracování zprasila typická normalizačnost. Korunu tomu všemu dal vložený epilog. Že by na objednávku? Scénář mohl daleko více zatlačit na nějaké to napětí. Takhle se snímek tváří poněkud rozpačitě, což snaživě zachraňuje hlavně Josef Abrhám. A zadařilo se, neb to snímek přeci jen trochu pozvedlo. I tak se jedná o dílo, které se řadí k těm pozapomenutým a opravdu není divu. (11.12.2014)

Další koprodukční film s východoněmeckým studiem DEFA, které se většinou nezdařily. Policie obnovuje na udání jakési slečny dvanáct let starý případ, kdo došlo v Mariánských Lázních k vraždě německého antifašisty. Týden po shlédnutí si už z něho moc nepamatuji, takže na vině bylo jistě prachšpatné zpracování, třebaže námět by nebyl špatný. (07.02.2021)