Kočičí lidé

Zajímavý příklad klasického hororu z dob, kdy si kinematografie nemohla pomáhat technickými vynálezy a digitálními triky, takže musela spoléhat na atmosféru vytvářenou scénářem, hrou stínů, zvuků a hereckou mimikou. A ono to kupodivu velice dobře funguje, takže tohle původní zpracování je důstojným soupeřem pozdějšímu remaku. Napětí postupně graduje a je neuvěřitelné, jak málo stačí k jeho navození. Hororový námět zároveň úzce souvisí se sexuální tématikou podobnou například upířím hororům oné doby. Vzájemné soupeření dvou žen o jednoho muže může vést v případě, že jedna z nich má drápky a povahu jít ve všem nadoraz, k opravdu děsivému dramatu. Celkový dojem: 65 %. (22.10.2010)

Irena pochází ze Srbska, vzdálené východní země podobně tajemné, jako je třeba Transylvánie. Když se seznámí v New Yorku s Oliverem Reedem, mladým americkým mužem, měla by být šťastná z rodícího se přátelství. Bohužel, v jejích stopách jde strašlivá kletba spojená s čarodějnictvím v její rodné zemi. Pokud políbí muže, obejme ho, či naopak na něj začne žárlit, promění se v obrovskou kočku a roztrhá jej. Černý panter za mřížemi v ZOO neklidně přechází z místa na místo a Irena přemýšlí, zda má dovolit svým citům, aby jí změnily život. Okolí je přesvědčeno, že trpí duševní poruchou způsobenou traumatem z dětství, kterou je možno vyléčit. Až příliš pozdě si všichni zúčastnění uvědomí, že čarodějnický kult kočičích lidí existuje. Baladické drama je nasnímáno černobílou šerosvitnou kamerou, k napětí stačí hra stínů či řev šelmy. Mezi působivé momenty patří třeba scéna, kdy Alice, spolupracovnice Olivera, jde za tmy sama domu nebo je sama v bazénu. Škoda, že tvůrci nedali více prostoru tajemné kočičí ženě (uhrančivá Elizabeth Russellová). Dnes již poprávu kultovní snímek. Ke zdejšímu obsahu: neschovávali se před deštěm v krámku se zvířaty, šli tam vyměnit kotě, které se Ireny, jako všechny kočky, bálo. (01.09.2018)

Tyhle staré horory mají pro mě tak velké kouzlo, radost se dívat. Ano, synopse je velmi, VELMI naivní a z bulíkovského chování Olivera si zřejmě ukroutíte krk. Ale pro tu úchvatnou černobílou kameru, kdy většina scén se odehrává v příšeří, jen za jemného světla rozpáleného krbu, či pouličních lamp a kdy kamera fantasticky pracuje s obrazem, jeho nasvícením a působivými scény, tak jen kvůli tomu tomu stojí za to film vidět. Nemluvě o parádní scéně v krytém bazénu, kdy se zde vytváří pocit jakéhosi neznámého nebezpečí, které je přítomno uprostřed zvlněného světla vln, odrážejícího se na stropě. Žádné monstrum nevidíme, pouze slyšíme slabý vrčivý zvuk a tvar stínu, který prochází po stěně a schodech. Krátká, subtilní scéna a přitom tak působivá. Pro mě je ikonickým momentem kinematografie 40.let, srovnatelném snad jen se sprchovou scénou ze Psycha. (10.12.2018)

Pekná metafora, čoho je schopná žiarlivá žena. Možno to tak režisér nemyslel, ja som si ale z jeho filmu zobral toto ponaučenie a dám si na to pozor:) Hodnoteniu škodí označenie horor, je to skôr romantická dráma. Krása herečiek zlatého veku Hollywoodu nemala limity. V tomto filme predovšetkým Alice. Na svoju dobu velmi originálne, vyššiemu hodnoteniu mi bráni ale moje očakávanie, že sa bude jednať o plnokrvný horor. K ďalším Tourneurovým filmom budem pristupovať inak. (04.10.2009)

Tento film se stal jednou z legend černobílého hororu a do dnešního dne se těší docela velké oblibě. Především díky skvělým hercům a atmosféře, jenž nás celým snímkem doprovází. Navíc zde máme šanci vidět, že divák si může film užít i bez přítomnosti nestvůr či vraždících psychopatů. Tato směsice romantiky, drama a hororu se dá v klidu označit za nezapomenutelný zážitek, který by měl vidět každý správný hororový fanda. (19.07.2010)